Článek
Vláda v pondělí potvrdila: covidu-19 budeme dál čelit měkce, komplikovaně a hlavně pozdě. Je to bohužel česká cesta, na kterou jsme nastoupili někdy koncem léta a pevně se jí držíme. Krok vpřed, dva kroky vzad, půl kroku stranou.
Ohlášené zpřísnění pravidel je ukázkou takového přístupu. Stupeň 4 přichází od 18. prosince, zatímco epidemický semafor PES ukazuje rudou čtyřku už od 6. prosince.
Tolik k tomu, když Andrej Babiš na tiskové konferenci říká „my musíme okamžitě jednat“. Přechod do stupně 4, ve skutečnosti změkčeného na 3 a 3/4, nastává až po plných dvanácti dnech. Samozřejmě i proto, že předtím vláda neuváženě schválila lehčí stupeň 3 a evidentně se jí to nechtělo – a možná těžko mohla – zase hned vracet.
Minulý týden jsme tak probendili inspirující rozpravou o pivu do PET lahví a kávě do kelímků. A ještě neskončila.
Tohle jsou jen dílčí důsledky celé „strategie“ a „nastavení mysli“. Vláda ani nálada ve veřejnosti pořád nepřipouští opravdový lockdown. Tak se z podzimního průšvihu – byl to průšvih i v mezinárodním měřítku – zkoušíme vybabrat po kouskách, stresujícím systémem pozvolného uvolňování a utahování tam a onde. Mnozí to už vzdali sledovat.
Možná to stačí na pomalý únik před nejhorším. Ale evidentně nejde o perspektivu, že bude líp. Navíc když pořád hapruje testování, trasování (pamatujete třeba na eRoušku?) a na přeborníky v očkování taky neaspirujeme. Myslet si, že to tímhle stylem nějak překlepeme „do vakcíny“, by bylo nebezpečně naivní. Takoví mistři improvizace zase nejsme.
Nizozemsko je na tom momentálně o něco málo hůř než my, sedmnáctimilionová země hlásí až 10 tisíc nových případů denně. V pondělí premiér Rutte oznámil i přes Vánoce okamžitý pětitýdenní lockdown. Obnáší například zavření obchodů kromě těch s nezbytným sortimentem.
Pět týdnů – to je sice chmurná, ale přece jen perspektiva a „jistota“. Zatímco Česko se pokouší brzdit salámovou metodou. Dnes víme, co bude do 23. prosince, kdy končí nouzový stav. To je hrozně málo. Vidíme pořád hašení požáru, chybí profylaktický přístup.
Situace je příliš špatná a trvá příliš dlouho. Politici by měli přijmout, jak rádi říkají, „robustnější“ nebo „masivnější“ opatření. Jenže jsou v pasti: protože za uplynulé měsíce přišli kvůli zlehčování a zmatkům o valnou část důvěryhodnosti, budou mít problém lidi přesvědčit, že přitvrzení à la Nizozemsko může být nevyhnutelné. Nemáme-li přepínat zdravotnictví a zdravotníky k prasknutí a máme-li podstatnou část roku 2021 prožít nějakým kloudným způsobem.
Předstírání, že situace je lepší, než je, přitom pokračuje – viz slib Andreje Babiše o „stoprocentní kompenzaci“ podnikatelům, který se ukázal jako lichý. Jestli má vláda, která už několik pokusů promarnila, přece jen rozhodnout, že je třeba zatnout zuby a spolu to zvládnout, musí s námi v první řadě hrát nekompromisně na rovinu.
Že jsme v nějaké mimořádné a nebezpečné situaci, poznáte přes den ve městě jen málo. Ano, roušky a zavřená kina a divadla, ale pouliční ruch je pořád silný, nesrovnatelný s jarními týdny první vlny. Lidé spěchají do práce, za nákupy, snaží se žít normálně, nezavírají se doma, cestují. Pokud jde o boj s covidem-19, nevypadají úplně k sebeobětování odhodlaní.
Rozhodnutí, jestli je nutné zemi na čas vypnout, čeká vládu nejpozději v lednu. Hrozí, že ho bude dělat pod větším tlakem, než by dělala teď, kdy vsadila na konsenzus „nechceme si kazit Vánoce“. A vážně nepůjde o nějaké libůstky typu „kelímky“ ani o management front u lanovek, ale o změnu přístupu. Covid-19 neukecáme, může to být tvrdé.
