Článek
Že to ve světě byznysu nefunguje jako ve hře Dostihy a sázky a obchody se neuzavírají rychlostí zvolání „Narcius, Napoli kupuju“, asi tuší každý. Zvlášť když jde o sumy počítající se v miliardách dolarů. Příběh koupě TV Nova (tedy zjednodušeně, ve skutečnosti jde o celou mediální skupinu CME s aktivy třeba v Bulharsku nebo ve Slovinsku) impériem PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera je ale i na poměry byznysového světa zapeklitý. A i když na „kdyby“ se v tvrdých miliardářských kláních nehraje, tady jich je až pozoruhodně mnoho.
Kdyby se CME nedostala před pár lety do finančních potíží, neměl by nikdy mediální koncern Time Warner důvod do ní pumpovat finanční injekce. Tím se jeho asi třicetiprocentní podíl, který si koncern pořídil v roce 2009, rozrůstal.
Kdyby Time Warner nechtěl v roce 2016 za skupinu CME, kam patří kromě TV Nova také slovenské stanice Markíza nebo Joj a pak také televize v Bulharsku, Slovinsku a Rumunsku, příliš peněz (spekulovalo se až o 55 miliardách korun), mohly být středoevropské mediální aktivity už dávno prodány. Zájemci byli.
Ostatně patřila mezi ně hned v tomto období i PPF. Ale od jednání odcházela a zase se k nim vracela. A přitom se poohlížela, kde by koupila něco jiného. Třeba v roce 2016 byla skupina Petra Kellnera mezi vážnými zájemci o odkup středoevropských pivovarnických aktiv americké skupiny Anheuser-Busch InBev. Tedy převedeno do českého prostředí: Kellner chtěl koupit Plzeňský Prazdroj. Hodnota transakce se pohybovala okolo závratných 200 miliard korun. A vítězem se nakonec stala japonská skupina Asahi. Takže zpátky ke „kdyby“. Kdyby Kellner býval v boji o pivo zvítězil, asi by se do dalšího obřího dobrodružství nepouštěl.
Kdyby pak v roce 2018 neodkoupila koncern Time Warner obří telekomunikační společnost AT&T, nezvýšil by se tlak na prodej středoevropských aktiv. AT&T totiž vidí smysl především v rozvoji hlavních aktivit a soustředění na klíčové trhy a globální strategie. Do toho zapadá rozhodně spíš HBO než – se vší úctou – Nova.
Kdyby se kvůli korupčním kauzám nezačala hroutit čínská společnost CEFC, která spolu s finanční skupinou Penta byla jedním ze zájemců o Novu, mohl mít Kellner v boji o CME soupeře, který by nehleděl jen na to, aby konečná cena byla „férová“ pro obě strany.
A dalo by se pokračovat. Ale nakonec z pěti vážných zájemců předložila PPF pro AT&T (má 75 procent hlasovacích práv v CME, takže ostatní akcionáři nebyli tak podstatní) nejsmysluplnější návrh. Konečná dohoda schválená ve čtvrtek akcionáři CME zní: 2,1 miliardy dolarů, tedy asi 48 miliard korun.
A teď už poslední „kdyby“. Obchod může ještě padnout, kdyby neprošel u antimonopolních úřadů – od Evropské komise až po hlídače hospodářské soutěže v jednotlivých zemích. A úplně nemožné to není. První pokus o vstup do médií má v Bulharsku PPF neúspěšně za sebou. Skupina, která v zemích východní Evropy odkoupila v multimiliardové transakci aktiva norského Telenoru, tam chtěla vzít pod svá křídla tamější Novu. Ale místní úřady obchod neschválily.
V rozhodování antimonopolních úřadů by nemělo, ale může hrát roli i to, že se o obchod začal zajímat vlivný americký senátor Marco Rubio. Ten poslal vládě Donalda Trumpa dopis, ve kterém žádá, aby administrativa prověřila bezpečnostní dopady plánovaného obchodu. Rubio uvedl, že PPF v minulosti v Česku jednala „jako čínský zástupce“. Senátor rovněž upozornil na to, že telekomunikační společnosti vlastněné firmou PPF spolupracují s čínskou firmou Huawei na rozvoji mobilních sítí páté generace 5G, což je v Bílém domě extrémně citlivé téma.
Zakázat Američané obchod nemohou (tedy pokud neprokáží ohrožení bezpečnosti země, což vzhledem k tomu, že PPF v USA podniká by bylo pikantní). Tlačit ovšem mohou.
