Článek
Čtvrteční wrestling poslance Lubomíra Volného právem pohoršil širokou veřejnost a zaujal zahraniční média. Nepřístojnost se odehrála na posvátné parlamentní půdě, kde byla v roce 1918 vyhlášena republika a Masaryk zvolen prezidentem. Obscénní show páté cenové skupiny tu nemá co pohledávat.
Potud je všechno jasné. Sem se upřela pozornost.
Tím pádem zapadlo, co celému incidentu předcházelo. Poslanec Volný a jeho kolega Marian Bojko ostentativně porušovali epidemiologické směrnice, neměli roušky, mluvili bez roušek. Dostalo se jim „napomenutí“. Jako bychom byli na prvním stupni základní školy. Příště, ale už fakt, z toho bude poznámka od Vondráčka!
Kdybyste se zkusili takhle „na Volného“ vyskytovat někde v obchodě, v MHD nebo v jiném otevřeném vnitřním prostoru, tak by vás do něj buďto ani nepustili, nebo by vás rychle vyvedli. Ale tady jsme v zákonodárném sboru a na poslance se jen tak nesahá. Chrání je (jen právní) imunita a platí tu speciální pravidla. Můžeme jim říkat „poslanecká samospráva“. Co si odhlasují, to platí.
„Pokládáme se za zákonodárný sbor, to znamená za nadřízeného vlády. Takže jaká pravidla platí ve Sněmovně, to nám vláda nařizovat nebude,“ charakterizoval to na jaře veterán Marek Benda.
Jasně. Jednací sál Poslanecké sněmovny není supermarket. Ale mohl by být! Jen místo ochranky, co sleduje zákazníky a počítá košíky, tu funguje parlamentní stráž. A ta by měla toho, kdo – ne chvilku, ale hodiny – za nouzového stavu a kritické situace kašle na roušku a řeční bez ní na mikrofon, buď přimět, aby si ji nasadil, nebo odvést do bezpečné vzdálenosti od ostatních („posadit na hanbu“ jako ve škole). V krajním případě i vyvést z jednacího sálu.
I to by si mohli poslanci odhlasovat. Na veřejné činitele, jako je Lubomír Volný, nějaké „vyřešíme to domluvou“ ani „bu-bu-bu“ bohužel neplatí.
Určitě by se dalo polemizovat, co je víc – jestli právo na svobodný výkon poslaneckého mandátu, nebo dodržování hygienických pravidel. Eliminace poslance Volného z jednání Sněmovny ohrožuje to první. Jeho chování naopak ohrožuje desítky jiných, na které by teoreticky mohl přenést virus. A tím paralyzovat jejich svobodný výkon mandátu.
A teď si stačí říct: co je spíš ve veřejném zájmu? Svobodný poslanec, nebo riziko šíření nákazy mezi poslanci, ministry, parlamentním personálem? Není co řešit.
