Článek
Co ze zatím kusé informace plyne? Za prvé, státní zástupce – lhůtu měl do konce srpna – neakceptoval policejní návrh na Babišovu obžalobu (obviněno je i dalších pět lidí včetně premiérovy manželky).
Za druhé, neznamená to ani zdaleka, že tím je věc vyřízena. Právní názor putuje dál a vyšší instance může mít jiný. Státní zastupitelství zatím nerozhodlo, jen si „pinká“ případ mezi sebou.
Za třetí, v tuto chvíli nevíme, co nový právní názor přesně obsahuje. Žalobce mohl předložit jak zastavení trestního stíhání, tak třeba jiný paragraf, podle kterého má být vedeno. Spekulacím se meze nekladou.
Trvá tak nejen kauza Čapí hnízdo, ale také průšvih Čapí hnízdo. To první se týká Andreje Babiše a zainteresované justice, to druhé nás všech.
Premiér obviněný z mnohamilionového podvodu, který opakuje: jestli existuje spravedlnost, státní zástupce moje stíhání zastaví. Náš společný průšvih: spravedlnost je rukojmím předsedy vlády (a jeho facebookového účtu). Babišův střet zájmů se nachází i v té vůbec nejcitlivější oblasti. Tam, kde mají politici našlapovat veleopatrně, a to i tehdy, když nemají na krku orgány činné v trestním řízení. Jde o důvěru ve spravedlnost.
Ministryně přes ni, která přibyla do vlády rychlostí blesku, se dál hlásí k tomu, co řekla před dvěma lety: „Čapí hnízdo je hra, že stíhaná osoba přece nemůže být premiérem, a tu hru hrají zejména pseudomoralisté všeho druhu, čouhají z toho jednoznačně politické intriky jako sláma z bot.“ Případ bagatelizuje až cynicky: „Tak všechno je jednou poprvé. Máte trestně stíhaného premiéra, pan Berlusconi byl také trestně stíhaný.“
Marie Benešová by se měla držet zpátky proto, že státní zastupitelství jako součást výkonné moci spadá pod její úřad. Jinak důvěře ve spravedlnost škodí taky.
Bylo by chybou číst obcování justice s Čapím hnízdem jako boj Dobra se Zlem, podle toho, jestli zprávy z bojiště vyznívají spíš v Babišův prospěch, nebo neprospěch. To by znamenalo osvojit si – jen naruby – způsob uvažování obviněného premiéra: spravedlnost je, když se ukáže moje nevina (a naopak, vina = nespravedlnost).
Babiš v takovém zápase bez rozhodčího – místo bodů se počítá, kdo víckrát a hlasitěji zakřičí „účelovka“ – nakonec nemůže prohrát. Pak ale nejde ani tak o výsledek, jako o to, do ringu naplněného řídkým bahnem vůbec nevstupovat.
Nesmí se zhroutit důvěra v instituce, to je to hlavní. Pak, ať už si o Babišově vině myslíme cokoli a prožíváme to jakkoli, nezbývá než věřit rozhodčímu. Momentálně státnímu zastupitelství. Že si svoje rozhodnutí dokáže obhájit – tak jak se to říká ve fotbale, když rozhodčí pískne penaltu a po zápase se řeší, jestli byla nebo ne.
Když arbitr odpíská penaltu proti našemu klubu, ještě to neznamená, že rozhodl chybně nebo nadržuje soupeři. Tak to automaticky vidí jen hodně skalní fanoušci. Žalobce Šaroch zřejmě „pískl“ ve prospěch Babiše, ale nic podrobnějšího o tom ještě nevíme. Bylo by ukvapené vyložit si to hned jako nadržování a zpochybňovat nezávislost justice. (Nejsme jako Babiš.)
V tom případě je ale taky nutné, abychom se o novém právním názoru pana Šarocha a o důvodu jeho změny dozvěděli mnohem víc. Což žádá i Unie státních zástupců.
Zástupci jsou státní, a za to slovo je potřeba je brát. Stát není vizitka na premiérské nebo ministerské kanceláři, ale instituce. Náš spojenec, doufejme. Důvěřovat justici je v našem strategickém zájmu, Čapák Nečapák.
Měli bychom si přát, aby kauzu Čapí hnízdo zhodnotil soud. Ten je první mezi rozhodčími, těžko zpochybnitelný, nezávislý na vládní moci. Když to stihne do voleb 2021, tím lépe. Ale ne proto, aby si od toho někdo sliboval Babišovu porážku – to už byl příběh z voleb 2017. Důležitější by bylo posílit dojem, že stát přece jen dokáže zprostředkovat spravedlnost.
