Článek
Vzpomínky na rok 2020 budou z pohledu vzdělávání velmi intenzivní, to se dá s jistotou říct už teď. Školství dostalo novou vzdělávací strategii, učitelé i žáci se hodně naučili během koronavirové krize. A byla pohřbena povinná maturita z matematiky.
Zatím ještě nevíme, zda si učitelé technologie zamilovali a nakolik se od září vrátí k tradičním formám výuky. Zato odmítnutí povinné maturity z matematiky je jisté. Část národa sice plakala, ale dlouhodobý efekt bude pozitivní.
Zatímco se na začátku května řešilo, kdo posílá úkoly e-mailem a jak se lze vyrovnat s distanční výukou, odehrála se ve Sněmovně bitva právě o maturity. V té se nakonec ze 101 hlasujících postavilo za povinnou matematiku jen 18. Odpískání povinné matematické maturity bude mít na školy mnohem větší dopad než všechny aktivity během koronavirové krize.
Mimo Sněmovnu se stoupenci povinné matematiky rekrutovali především z řad akademiků či zástupců podnikatelských svazů. Pro některé z nich je chybějící matematika na maturitním vysvědčení prostě nepředstavitelná. Mnozí matematikové byli samozřejmě pro, ale našly se i výjimky. Profesor Milan Hejný, testologové Ondřej Šteffl a Oldřich Botlík nebo loňský vítěz Global Teacher Prize Tomáš Chrobák.
Diskuse, proč mít, či nemít povinnou maturitu z matematiky, se vedly v několika rovinách.
Mnozí upozorňují na upadající váhu maturity. Ta dnes sama o sobě negarantuje žádnou úroveň dosaženého vzdělání. Povinná maturita z matematiky by ovšem podle názoru některých zajistila, že střední školy nebudou opouštět žádní hlupáci a z maturantů uděláme zase vážené vzdělance.
Podobnou polemiku společnost vedla už v minulém i předminulém století. Elity nejednou padaly do mdlob, protože přibývalo maturantů, kteří – považte – neuměli řecky, ba ani latinsky. Filologové tehdy argumentovali stejně jako dnes matematici: klasické jazyky jsou přece založeny na pravidelnosti, strukturují myšlení, rozvíjejí paměť, jsou jasnou a prospěšnou masáží mozku. Navíc jsou řečtina a latina důležitou součástí dědictví evropské kultury!
Zastánci povinné maturitní matematiky často tvrdí, že ji potřebujeme, abychom se jako země stali technologickým drakem. Děti však z nepochopitelných důvodů matematiku odmítají, čímž škodí sobě i společnosti. Přicházejí proto s „řešením“, které se sice nezabývá příčinami, ale zato nasazuje „represi“: maturita z matematiky prostě bude povinná, a kdo se ji nebude učit, může na maturitní vysvědčení zapomenout. Nápad zavést povinnou maturitu z matematiky můžeme přirovnat k léčbě alergie na penicilin dvojitou dávkou penicilinu.
Diskutuje se i o formě a obsahu testování. Organizace Cermat, autor a realizátor celého státního maturitního zkoušení, čelí kritice, že v matematických testech neověřuje matematické myšlení, ale jen dovednost rychle spočítat šablonovité příklady. Tyto testy pak zpětně ovlivňují výuku počtů v samotných školách, protože všichni – vedení školy, žáci i rodiče – přirozeně očekávají, že učitelé budou připravovat žáky na maturitní příklady, nikoli je učit matematicky myslet. Totéž se děje na základních školách, které se pro změnu staly přípravkami na testy u jednotných přijímacích zkoušek.
Je nad čím přemýšlet. Výsledky v matematické gramotnosti našich žáků nejsou v porovnání s ostatními zeměmi vůbec zoufalé. Rádi se srovnáváme s Američany, protože co se tamní děti učí na střední škole, probírají čeští žáci již na základce. To dokazuje, že máme učitele, kteří matematiku učit umějí. Jenže matematika nebudí u českých žáků skoro žádné sympatie. Ze všech předmětů vyvolává největší strach a zároveň se z matematiky i často propadá. V čem je tedy problém?
Problém je v kvaltování. Snažíme se ve školách naučit všechny žáky stejnou látku ve stejnou dobu, aniž bychom řešili, zda student látku pochopil a dokáže ji aplikovat. V matematice na sebe všechno navazuje, takže pokud dítě nepochopí učivo ve třetí třídě, má v podstatě smůlu. A protože je matematika založena na abstrakci, jsou nejvíce znevýhodněny děti, jejichž rodičům to ve škole taky příliš nešlo.
Zrušení povinné maturity z matematiky dává učitelům možnost učit žáky matematicky přemýšlet a nezávodit při tom tolik s časem. Tedy alespoň na středních školách, protože učitele základních škol ještě nikdo od jednotných přijímacích zkoušek na střední neosvobodil.
