Článek
Při své inaugurační řeči úřadující prezident Joe Biden vyzýval národ k jednotě, sliboval, že postaví na nohy zbídačenou ekonomiku a zkrotí koronavirus. Jenže během devíti měsíců své vlády nezvládl zatím ani jedno. A některým Američanům začíná docházet trpělivost.
Během svého nástupu na konci ledna před sebou Joe Biden neměl lehký úkol. Spojené státy koronavirová pandemie zasáhla velice tvrdě. Na koronavirus podle oficiálních statistik zemřelo už více než 700 tisíc lidí a další budou přibývat.
Stejně bídně na tom byla i ekonomika, do které federální vláda napumpovala miliardy dolarů, aby ji zachránila před kolapsem. Oblasti veřejného zdraví a hospodářství byly pro nastupující demokratickou administrativu pochopitelně prioritou. Jenže za necelý rok vlády to vypadá, že v obou případech si Bílý dům, alespoň podle mínění občanů, nevede dobře.
Z průzkumů, které v USA pravidelně provádějí různé agentury, vyplývá, že obliba prezidenta Bidena kontinuálně klesá níž a níž. Aktuálně je lehce nad 40 procenty. To by nebylo zase tak zlé – pokud by nějaký prezident v poválečné éře Spojených států zaznamenal takový propad v oblibě mezi prvním a třetím čtvrtletím své vlády.
Voliči Bidenovi nevěří hlavně ve dvou již výše zmíněných oblastech – v ekonomice, ale také čím dál více tomu, že dokáže dostat pandemii koronaviru pod kontrolu. Pro prezidenta je alarmující, že například podle průzkumu pro televizi CBS si 60 procent Američanů myslí, že by měl Biden věnovat větší pozornost rostoucí inflací a o jen tři procentní body méně, že by se měl více věnovat imigrační krizi na jižní hranici USA.
Za nedůvěru si přitom Joe Biden může často i sám. Třeba kvůli tomu, že z mnohých tiskových konferencí odchází bez zodpovězení jediné otázky přítomným novinářům. A když nedávno přišla na přetřeš situace na hranici s Mexikem, mluvčí Bílého domu Jen Psakiová hodila celou věc na předešlou administrativu a novináře odbyla s tím, že Biden osobně na jih USA jezdit nemusí.
V případě migrační krize pak deník Washington Post připomněl, že čísla zadržených migrantů na hranici s Mexikem jsou rekordní a způsobená obratem v politice oproti předchozí administrativě Donalda Trumpa. K Trumpově politice „zůstaňte v Mexiku“ se přitom Biden paradoxně velmi pravděpodobně vrátí kvůli přílivu stále nových lidí ze střední Ameriky, ale také rozhodnutí soudu. Dokonalý obrat o 180 stupňů.
Tíživější je pro většinu Američanů především hospodářská situace. Lidé za oceánem se stejně jako u nás obávají rostoucí inflace, která narostla od ledna o celá čtyři procenta, a skokového nárůstu spotřebitelských cen. Zdražuje všechno od ojetých aut, přes maso, až po vajíčka a další potraviny. O více než dolar za galon zdražil od ledna také benzín, což je komodita, na níž jsou na auta odkázaní Američané obzvláště hákliví.
Bidenova ministryně financí Janet Yellenová navíc nedávno řekla, že dle jejího mínění zvýšená inflace přetrvá do poloviny až konce roku 2022. Je však prý pouze krátkodobým problémem spojeným s efekty vzpamatovávání se z globální pandemie.
Pro demokratickou administrativu je však špatná zpráva, že americká ekonomika se nezotavuje tak rychle, jak by si v Bílém domě přáli. Nezaměstnanost je sice na od covidu rekordně nízké hodnotě 4,8 procenta, jenže pracovní trh není schopen generovat chybějící pracovní místa. Během září americká ekonomika vytvořila jen 194 tisíc pracovních míst, zatímco trhy předpovídaly kolem půl milionu nových pozic. Jedná se už o několikátý měsíční „job report“, který zůstal za očekáváním.
Do toho Američanům zatápí, tak jako zbytku světa, globální krize dodavatelských řetězců a mnozí se obávají, že bude problém vůbec sehnat dárky na Vánoce. Tomu chce Biden zabránit ve spolupráci s Walmartem, UPS, FedExem a dalšími společnostmi. Bílý dům zároveň zvažuje, že by na pomoc s logistikou přizval i Národní gardu. Možná by v první řadě pomohlo, kdyby Biden hned při nástupu do úřadu třeba nestopnul stavbu ropovodu Keystone XL.
No a v neposlední řadě je to koronavirus. Když Joe Biden přebíral úřad, rozhodně si nepředstavoval situaci, v níž bude na konci října každý den umírat kvůli viru 1500 Američanů a země bude hlásit denní nárůst 75 tisíc nových případů nákazy.
Jedinou plošně funkční zbraní vůči koronaviru je zatím očkování. Jenže, jak chcete donutit se naočkovat lidi v zemi, kde dodnes půlka obyvatel virus podceňuje nebo někteří z nich dokonce považují celou pandemii za nafouklou bublinu či výmysl? Biden a spol. se rozhodli, že vsadí na tzv. „vaccine mandates“, tedy povinné očkování.
Dnes už bohužel víme, že se tato metoda ukázala jako neefektivní. Američané totiž tváří v tvář kontrolám v zaměstnání, restauraci či tělocvičně masově po vakcínách neskočili.
Nutno podotknout, že Biden na druhou stranu vlastně dělal co mohl, jelikož kvůli americkému politickému systému a principu subsidiarity je jednoduché hodit Washingtonu do jeho plánů vidle (byť nic jako federální plán k naočkování populace fakticky neexistuje).
Povinné očkování tak potopili třeba opoziční republikáni ve státě Montana, či se na to chystá také republikánský guvernér Ron DeSantis na Floridě. Exekutivním příkazem zakázal ve svém státě povinné očkování také texaský guvernér Greg Abbott.
A zatímco třeba v New Yorku nemáte nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud vás z práce vyhodí kvůli chybějícímu očkování, v Tennessee se zase tamní republikáni snaží protlačit zákon, který vám podporu v takovém případě garantuje. Ukotvení pravidel v různých státech ale bude záležet na rozhodnutí příslušných soudů.
Ukázalo se, že negativní motivace v případě omezení přístupu na pracovní trh pro neočkované či snaha o omezení socializace nefungovala podle plánu. Ale také to, že pro mnohé Američany není vakcinace proti koronaviru otázkou zdraví, ale spíš osobní svobody, což je přístup, který je řadě Evropanů cizí.
Pokud ale povinné očkování už teď drolí sociální kohezi ve Spojených státech, na Bidena se v tomto směru řítí další pohroma. Šéfka Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Rochelle Walensky totiž nedávno přiznala, že definice „plně naočkovaného“ jedince se může změnit v návaznosti na plošné schválení třetích dávek vakcíny. A jak donutit desítky milionů už teď váhajících Američanů jít si případně i pro třetí dávku vakcíny, aby byli „plně naočkovaní“, zatímco nedokážete přesvědčit přes 60 milionů spoluobčanů jít se vůbec „nechat bodnout“? To může být pro Bidena takřka neřešitelný problém.
Jestli prezident nebude schopen hodně rychle zvrátit negativní trendy v případě hospodářství či pandemie, může mít za rok vládnutí ještě o hodně těžší. 8. listopadu 2022 totiž půjdou Američané k volbám u tzv. midterms a zvolí si nové složení Kongresu. Už teď přitom demokraté mají ve Sněmovně reprezentantů nejmenší většinu od dob první světové války a v Senátu to je remíza 50 na 50 (svým hlasem tedy rozhoduje viceprezidentka Harrisová).
Takže je dobře možné, že další dva roky po volbách bude mít Joe Biden kromě hromady problémů na domácí půdě v zádech také opoziční Kongres.
