Článek
Stačí pročíst výroční zprávu skupiny Agrofert za rok 2018, výroční zprávu Bezpečnostní informační služby za stejné období a zveřejněný audit ke střetu páně premiérových soukromých a veřejných zájmů.
Pokud chcete, sledujte prosím tok mých myšlenek a kontrolujte, zda jsem se ukvapil, nebo máme skutečně v čele země člověka, který je již na vlastizrádném scestí, nebo je tak hloupě vydíratelný, že ve své funkci nemá tak či onak co dělat.
1. Agrofert je ovládaný Babišem
Tato skutečnost není, pro někoho, kdo umí alespoň do tří napočítat, ničím novým. Nicméně teď na to máme lejstro s velkým razítkem a dokonce i s vodoznakem.
I pokud by tomu tak nebylo a Babiš se svou ženou doma hovořil jenom o tom, co budou mít k večeři a bídný ekonomický stav svého podnikatelského „dítěte“ byl předsedovi vlády lhostejný, zbývá ještě skutečnost, že po odchodu z politiky holding připadne Babišovi zpět do přímého vlastnictví, proto nelze mít pochybnosti o jeho existenčním propojení s podnikem, který tak pracně vyšašil ze státního vlastnictví a za pomocí nejrůznějších pololegálních kejklů přivedl do své současné velikosti.
2. Skupina je závislá na úvěrech a dotacích
Podle výroční zprávy Agrofertu za minulý rok je zjevné, že holding Agrofert je existenčně závislý na bankovních úvěrech a dotacích. Kdyby nebylo dotací všeho druhu, octne se podnik v číslech červených jak světlo nad hampejzem.
Agrofert proto musí držet nad vodou příznivě nastavené bankovní úvěry. K úvěrujícím bankám v minulém roce přibyla mimo jiné i Bank of China. Kdo to neví, tento peněžní ústav je ovládán čínským státem, ten pak mimořádně nepříjemnými komunisty, co občas vlezou do cizí země, tu okupují nebo pomasakrují na pekingském náměstí protestující a tak dále. A právě od banky této mocnosti čerpá premiér této země úvěr ve výši zhruba jedné miliardy korun.
3. BIS varuje před čínskými špiony
Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2018 upozorňuje na řádění čínských špionů na území naší země.
Hovoří o tom, že představitelé této země se snaží získávat české akademiky či další veřejně známé osoby. Ty pak uplácí ve formě poznávacích zájezdů do Číny či pozvánek na kulturní akce. U těchto dárečků je pak samozřejmostí i jakési kapesné, tedy disponibilní prostředky pro obdarovaného. Tito od Číňanů podmazaní elementi následně cítí dluh a jsou ochotni jej splácet protislužbami.
Z vyznění formulací zprávy rozhodně nelze mluvit o tom, že by agenti čínské nebo ruské zpravodajské služby vyvíjeli nějak pro nás prospěšnou činnost. Naopak lze hovořit o tom, že tyto státy zde vyvíjejí podvratnou činnost, škodící systematicky demokracii v naší zemi i v ostatních státech Evropské unie.
Premiér je tedy zavázán Číňanům
Je pak třeba si dát tato fakta dohromady. Tak tedy: předseda vlády České republiky, která se má starat o to, aby nebyly poškozovány státní zájmy a aby se zde neroztahovali agenti čínských zpravodajských služeb a neškodili naší zemi, případně abychom drželi jednotný mezinárodní kurz s ostatními státy Evropské unie k zachovávání lidských práv, dluží komunistickému čínskému státu nepředstavitelné peníze.
Je to představa natolik absurdní, že jsem si musel několikrát přečíst skutkovou podstatu trestného činu vlastizrady, abych se ujistil, že ještě nebyla prokazatelně překročena mez jeho naplnění.
Úředník by neprošel prověrkou
Připomeňme, že předseda vlády dostává informace o řádění zahraničních agentů u nás, schvaluje kroky proti nim, seznamuje se s řadou utajovaných skutečností o bezpečnosti země i našich spojenců. Každý úředník musí pro takové seznamování vyplňovat horu formulářů a zaměstnanci Národního bezpečnostního úřadu si ho safra důkladně proklepnou, aby tyto informace nezneužíval.
Ovšem to neplatí pro ministry a premiéra, kteří dostávají prověrku automaticky.
Nikdo totiž nepředpokládá, že do této funkce se dostane paskřivec, který dluží byť jen jeden haléř cizímu státu a tím se stává vydíratelným. Jenomže těch „vorlů“ je v případě našeho předsedy vlády zhruba stomiliardakrát více.
A teď si můžeme zaspekulovat, z jakého důvodu soudruhy ovládaná banka ty peníze Babišovu, hluboce zadluženému, podniku půjčila. Ono snad ani nejde o to, zda už Babiš tu mez vlastizrady překročil, ale jde o to, že je nepředstavitelné, že se v takovémto postavení vůbec mohl ocitnout a že je možné, že se ani takto dobře viditelných kšeftů se zemí, kde jsou potlačovaná lidská práva a která nám tu verbuje známé osobnosti, neštítí.
Autor býval náměstkem ministra financí Andreje Babiše, nyní působí jako právník Nadačního fondu proti korupci.
