Článek
Letošní rok byl ve znamení zpráv, které je dobré, či přímo nutné znát, protože přímo ovlivňují naše životy. Dobrý pocit z nich ale mít můžete těžko.
Téma nového koronaviru s sebou většinou příliš optimismu neneslo a – bohužel – zastínilo všechny ostatní problémy, které přitom ze světa nezmizely.
Když si před rokem touto dobou lidé přáli hodně štěstí a zdraví do nového roku, sotva kdo tušil, jak se k této obligátní větě budou upínat skoro všechny naše kroky v dalších dvanácti měsících. Bez zdraví a trochy štěstí se ta mizérie vyvolaná čínským virem přežít nedala.
Rok 2020 znamenal pro naprostou většinu z nás zlom v našich životech. Nikdy předtím jsme tak intenzivně nepociťovali neuvěřitelnou křehkost světa kolem. Všechno, co bylo neměnné a téměř jisté, se zlomilo. Volný pohyb. Běžné kontakty. Svoboda rozhodování. Neomezené podnikání…
Den po dni jsme vnímali omezení, která nám vstupují do života a která mají bránit masivnímu šíření nákazy. Nosit roušku, striktně dodržovat hygienu rukou a být ohleduplní k sobě navzájem se z tohoto pohledu jeví jako to nejbanálnější narušení našich stereotypů.
Mnohem horší bylo omezení sociálních kontaktů. Nepříjemné pro řadu z nás nově převedených na práci v „home officech“, těžko stravitelné při celoročním omezení svobodných aktivit, ale bez debat nejhorší pro lidi odkázané na péči v sociálních zařízeních. Být celé měsíce odříznutí od svých nejbližších, často přitom nechápat, z jakých důvodů, i to se bohužel muselo podepsat na jejich psychické pohodě a zdraví.
Náš obrovský dík a vděk si zaslouží všichni, kdo se o lidi v této nelehké situaci starali a obětovali jim své pohodlí a někdy i zdraví. Stejně tak desítky tisíc lékařů, sestřiček a dalšího zdravotnického personálu, kteří na hranici permanentního vyčerpání po většinu roku pečovali o tisíce vážně nemocných, aniž by se mohli přestat starat o pacienty s ostatními chorobami nebo úrazy.
Jedním ze symbolů roku 2020 zůstane jarní vlna solidarity, kdy lidé svépomocí šili roušky pro sebe i personál v nemocnicích či sociálních zařízeních, protože vláda – ač deklarovala, jak je na pandemii připravená – nebyla schopna i přes včasné varování zajistit dostatek ochranných pomůcek.
Rok 2020 v tomto směru vůbec vystavil vládním politikům katastrofální vysvědčení. Řekněme si to na rovinu: tento šílený rok nebyl stavěný pro lidi, jejichž politika je závislá na marketingovém nátěru a kteří neustále zkoumají průzkumy veřejného mínění. Tady všechny průzkumy vedly do slepé ulice.
Chvástání o připravenosti státu či vyzdvihování Česka jako země „best in covid“ se sice mohlo někomu dobře poslouchat, ale neodráželo realitu.
Premiérovo přebírání „osobní odpovědnosti“ bylo výrokem hodným státníka, leč vzápětí bylo vyvráceno mnoha dalšími kroky a výroky. Chytrá karanténa v troskách. Loučení s virem před druhou vlnou. Odkládání opatření na dobu, kdy už byla druhá vlna v plném proudu. Vymlouvání se na ty, kteří „měli přijít, ale nepřišli“. A slib o „stoprocentních kompenzacích“ pro ty, jejichž byznys vládní opatření těžce poškodila…
Ne, není to pěkná bilance, kterou si tato vláda s sebou ponese do volebního roku 2021.
Zmatky a nepředvídatelnost jejích kroků se bohužel podepsaly i na čím dál nižší ochotě lidí snášet všechna omezení jejich životů. Když sledujete „lídra“, který neví, co má říkat a dělat, a když už je třeba něco oznámit, tak bez zveřejnění jakýchkoliv dat aspoň zkrátí otevírací dobu hospod o dvě hodiny, chce se vám spíš smát než ho brát vážně.
Šílenství roku 2020 ale přece jen končí nadějí. Nadějí, která k období Vánoc patří a která má v covidové době jméno „vakcína“.
Ať už patříme k rizikové skupině obyvatel, máme děti ve škole, nebo tam učíme, provozujeme horský hotel, nebo hrajeme divadlo, či se živíme hudbou, neexistuje pro nás v době zamoření světa čínským virem jiná cesta, jak se vrátit k normálnímu životu.
A rychlost, s jakou byla během letošního roku vyvinuta a otestována několika vědeckými týmy účinná látka, díky níž nás covid-19 nevyřadí z provozu či ze života, se rovná zázraku. Není to tak dávno, kdy se předpovědi upínaly k podzimu 2021. Očkování se přitom v západním světe už rozjelo, a i v Česku – doufejme – odstartuje během pár dnů. (Na tom snad ani samozvaný vládní zmocněnec nic nezmění.)
Vyčerpávající rok 2020 tedy může končit dobrou zprávou.
A já vám i nám všem přeji, ať v roce 2021 dobré zprávy vládnou nad těmi špatnými – a ať ho prožijeme ve zdraví a štěstí.
