Článek
Jan Hamáček na stranickém sjezdu obhájil křeslo šéfa ČSSD. Nicméně o „výhře“ se dá mluvit jen v přísně sportovním významu toho slova – dostal víc hlasů než jiní kandidáti. Držet kormidlo sociální demokracie v jejím současném stavu rozhodně žádná výhra není. Plavidlo s více než 140letou historií míří podle všech navigačních přístrojů na neúprosný volební útes. A nejvyšší ambicí, kterou si kapitán může realisticky dovolit, je štrejchnout hranu útesu z té správné strany a s těžkými šrámy dosáhnout poklidných sněmovních vod za ním.
Tam se pak dá docela dobře přemýšlet o tom, proč během čtyř let zmizela z lodi skoro polovina posádky (v roce 2017 měla ČSSD 19 tisíc členů, dnes jich je kolem 11 tisíc), kam zmizely plachty a jestli to zdobné kormidlo vepředu na můstku, které vypadá tak důležitě, je ještě vůbec nějak propojeno s tím nezajímavým plochým kusem dřeva na zádi, který skutečně určuje, kam loď pluje.
O tom všem se ve sněmovních vodách rozhodně přemýšlí pohodlněji než na nevlídném mimoparlamentním skalisku uprostřed hromady třísek. A sociální demokracie se rozhodla, že útesu se nejlépe vyhne tím, že bude kormidlem hýbat co nejméně.
Pomineme-li kandidaturu Kateřiny Valachové, která o své představě nepřesvědčila ani desetinu hlasujících, rozhodovala se drtivá většina delegátů mezi dvěma muži. Jeden z nich hájil působení ČSSD ve vládě Andreje Babiše a tvrdil, že socialisté prosadili, co se dalo, a navíc ještě zabránili daleko horším scénářům, které by nastaly, kdyby s Babišem vládl někdo jiný.
Druhý z kandidátů naopak účast ČSSD ve vládě označil za hrubou chybu, která stranu ničí, dožadoval se jejího ukončení a sliboval, že sociální demokracie nesmí v budoucnu s hnutím ANO spolupracovat „ani omylem“.
To zní jako docela zajímavý názorový střet, jakkoli měl proběhnout zhruba před rokem.
Největším problémem tohoto souboje ovšem bylo, že první z kandidátů je v současné koaliční vládě ČSSD a ANO ministrem vnitra – a druhý ministrem zahraničí.
Možná, že by si hodně delegátů nakonec přálo zvolit si do čela někoho, kdo zkusí na poslední chvíli strhnout řízení a udělá z ČSSD půl roku před volbami zničehonic opoziční stranu. Ostatně ve sjezdové diskuzi znělo kritických slov na adresu vlády víc než dost. Jenže zároveň si zjevně dost delegátů spočítalo, jak by vypadala strana, jejímž „opozičním“ lídrem by se stal člověk, který dva a půl roku celkem spokojeně seděl v Babišově vládě. Jakkoli můžeme Tomáši Petříčkovi přičíst k dobru několik zásadových postojů, výsledkem zmíněné kalkulace pořád je, že taková strana by vypadala jako banda kašparů.
A tak straníci nakonec těsnou, ale pořád nadpoloviční většinou vsadili na Hamáčka a udržení vládního kurzu až do hořkého konce. Byla to volba těžká, ale aspoň uvěřitelnější než její alternativa, tedy pokus na poslední chvíli utéct před odpovědností za poslední tři roky, a hlavně za rok poslední.
Paradoxní je, že ačkoli strana je v hluboké krizi, samotný sjezd byl v mnoha ohledech sympatický. Rozhodnutí nejstarší české politické strany uspořádat klíčovou vnitřní událost v online prostředí bylo odvážné a výsledek byl nad očekávání dobrý technicky i obsahově.
Kromě plynulého přenosu a aktivní účasti delegátů během pátečních diskuzí a voleb byly v sobotu vidět také konkrétní programové návrhy pro postpandemickou budoucnost. Jistěže jsou předvolebně naleštěné, jistěže nejsou příliš propočítané a jistěže nad některými vstávají vlasy hrůzou. Ale jsou to vcelku konkrétní náměty k diskuzi od daní přes důchody po bydlení, nad nimiž se lze docela uspokojivě pohoršit. Což je víc, než se dá říct o vágní nabídce valné části opozice, o hnutí ANO ani nemluvě.
Jestli tohle byla sněmovní labutí píseň ČSSD, byla vlastně důstojná. Což bohužel nelze říct o celém vládním angažmá. A za něj, nikoli za průběh posledního sjezdu, dostanou socialisté volební účet. Je fér, že si pro něj dojde Hamáček, který ho prosazením vstupu do vlády před třemi lety založil.
Hned potom, ať už s odřenýma ušima ve Sněmovně, nebo v troskách mimo ni, by měl ovšem kormidlo pustit a nechat stranu projít zásadní debatou o změně kurzu. Protože dál stejným směrem už je opravdu jenom politické dno a zapomnění. A takový osud si tahle politická značka nezaslouží.
