Článek
Andrej Babiš vstoupí do českých dějin jako velmi barvitá figura, a protože stále sedí ve Strakově akademii, nepředbíhejme, co z jeho kariéry nakonec bude určující. Ale teď to vypadá, že on sám by byl rád, kdyby nezůstalo zapomenuto, že je „mužem, který objednal postele od Linetu“. V posledním týdnu se to komunikační strojovně českého premiéra podařilo dostat hned do několika článků, a když vláda ve středu v poledne vyhlašovala další nařízení a zákazy, rovněž to několikrát zaznělo.
Předseda vlády se nejdřív vyplakal z toho, že mu média a odpůrci vyčítají, že špatně mluví, nebo že nepredikoval, jak se virus bude chovat. „Ale když je krize, tak jsem první kontaktoval firmu Linet,“ řekl.
Vezměme to popořádku. Že premiérovi někdy, nebo dokonce často není rozumět, je v seznamu výčitek kritiků spíše na konci než na začátku. Ano, dělají si kvůli tomu z něj legraci, protože tak to chodí. Výrazné lidské rysy či vady se zveličují, tak prostě vznikají karikatury. A dotyčným je to často nepříjemné. Ale málokdy je to důvod, proč jsou kritizováni. Ostatně z Havlova ráčkování si taky všichni utahovali, ale nebylo to nic, za co bychom od něj čekali omluvu.
A teď k tomu telefonátu majiteli Linetu Zbyňku Frolíkovi. Babiš vytočil jeho číslo minulou středu pozdě večer. Frolík – který firmu už od loňského října ani neřídí! – už měl mobil na nočním stolku. A z druhého konce pomyslného drátu, kde stál vedle Babiše také ministr zdravotnictví, zazněla objednávka na několik tisíc lůžek.
Tím se Babiš chlubí? Protože jestli ano a jestli on sám necítí, že na téhle historce je špatně úplně všechno, tak je to beznadějné. Protože to celé je trumpovská anekdota, nic jiného.
Když čtvrtý nejbohatší muž v zemi volá třicátému nejbohatšímu, aby těsně před půlnocí objednal postele do polní nemocnice, znamená to, že žijeme ve státě, který fakticky přestal fungovat.
Mělo to být přece úplně jinak. Vyšší úředník Ministerstva zdravotnictví nebo vnitra měl zatelefonovat – v pracovní době, samozřejmě – obchodnímu řediteli firmy Linet, aby se ujistil, že dodávka postelí, předběžně domluvená v letních měsících, může proběhnout. A aby domluvili případnou kapacitu. Protože to jsme čekali, že vláda a ministerští úředníci dělají v létě: píší a připravují krizový plán na nejrůznější scénáře pokračování pandemie.
Role ministrů nebo premiéra v této transakci měla být začátkem října výhradně politická: například aby dali obchodu potřebnou prioritu, která umožní, aby domluva proběhla rychle a bez dalších zákonných nároků například na výběrové řízení.
Jenže premiér v létě o žádné podzimní krizi nepřemýšlel ani v náznaku. V tom lepším případě vytlačil z hlavy (a ze svého okolí) všechno a všechny, kdo před možnou druhou vlnou konzistentně varovali. Místo toho premiér povzbuzoval obyvatelstvo, ať žije naplno, jezdí k moři a nemyslí na problémy. Abychom mu nekřivdili, i v létě telefonoval – například do Řecka, aby tam naše dovolenkáře nezařadili na černou listinu.
Noční objednávání postelí v době, kdy se země neřítí do průšvihu, nýbrž už v něm neoddiskutovatelně vězí, není nic k chlubení. Je to velmi silný důkaz toho, že vláda i její předseda selhali.
