Článek
Uvnitř pečlivě budovaného příběhu o tom, jak vláda nepřetržitě maká jako jeden tým, aby uchránila zemi před zhoubnou epidemií, se odehrává stále více dílčích dramat, která mají kvalitou mnohem blíže k jihoamerickým mýdlovým operám. Momentálně veřejnost sleduje konflikt, který je hlavně pro premiéra Andreje Babiše hodně nepříjemný.
Jde o spor mezi ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a jeho náměstkem Romanem Prymulou. Ten nabral zcela bizarní formu ve chvíli, kdy Prymula v rozhovoru pro Seznam Zprávy oznámil, že se chystá na konci května opustit ministerstvo. Neobtěžoval se ovšem informovat o tomto záměru svého nadřízeného ministra, ale šel rovnou za premiérem Babišem, jemuž také předložil dvě podmínky, za nichž je ochotný na ministerstvu zůstat. O podmínky se však s veřejností nepodělil.
Konflikt mezi Adamem Vojtěchem a Romanem Prymulou není ničím novým, datuje se nejpozději od Vojtěchova nástupu na ministerstvo, kde mu Prymulu v roli náměstka pro zdravotní péči zanechal poslední ministr zdravotnictví Sobotkovy vlády Miloslav Ludvík.
Vojtěch Prymulu na ministerstvu nechtěl. Hlavně pro jeho úpornou snahu pevně vetkat do přediva českého zdravotnictví vlákna čínské tradiční medicíny. Na spadnutí byl v době Vojtěchova nástupu projekt výstavby velkého centra čínské medicíny přímo v areálu hradecké fakultní nemocnice, čínská medicína se na chvíli objevila mezi specializacemi vyučovanými na lékařských fakultách a nahlas se mluvilo o úhradách čínských technik z veřejného zdravotního pojištění. Všechny tyto nitky Vojtěch zase vytrhal a nechal je ležet tam, kam patří, tedy na úrovni mnoha dalších alternativních léčitelských metod.
Prymulu ale vyhodit nedokázal. Naději nakonec vložil do povinnosti bezpečnostní prověrky pro ministerské náměstky, a protože Národní bezpečnostní úřad s Prymulovou prověrkou už hodně dlouho váhá, náměstek sám na začátku letošního roku oznámil, že hodlá ministerstvo v březnu opustit.
Když tedy dnes tvrdí, že se ho na ministerstvu chtějí zbavit kvůli tomu, že je velmi populární, je to čirý nesmysl. Vojtěch mydlil svému náměstkovi schody už hluboko v dobách, kdy Prymulovo jméno bylo známo jen hrstce bedlivějších pozorovatelů českého zdravotnictví.
Pak ale přišel koronavirus a z Prymuly jako špičkového vakcinologa a zkušeného epidemiologa se ze dne na den stal klíčový muž pro chod státu. Kombinace jeho odbornosti, klidného vystupování a vojenského přístupu k disciplíně se ukázala jako dokonalý koktejl pro danou situaci a jeho hvězda oprávněně zazářila.
Náhlé okouzlení Prymulou bylo patrné úplně všude. Hnutí ANO si nestranického náměstka zbylého po ministrovi za ČSSD nelogicky, ale hrdě vystavilo na webových stránkách mezi svými ministry. Prezident Miloš Zeman slíbil Prymulovi Řád bílého lva. Březnové i dubnové průzkumy veřejného mínění zařadily Prymulu do čela důvěryhodnosti aktérů koronavirové krize – daleko před Babiše, Vojtěcha i ministra vnitra Jana Hamáčka.
Ačkoli se Prymula dopustil mnoha kiksů a bizarních výroků, jako byly ty o dvouletém uzavření hranic nebo potřebě komunitního života po dvou až třech rodinách, pořád zůstává Babišovou hlavní tváří boje s epidemií. Jeho ztráta během čekání na druhou vlnu by pro Babiše-personalistu byla hodně nepříjemná. Zatím to Babiš zkouší na Prymulu s nabídkou trafiky na Úřadu vlády, což ale nemusí stačit.
Ať jsou Prymulovy záhadné podmínky jakékoli, poměrně jistě by jej Babiš ve své blízkosti udržel, pokud by se zbavil Adama Vojtěcha, a pokud možno nabídl jeho místo právě Prymulovi. Sám si o tuto pozici dost jasně řekl v již citovaném rozhovoru pro Seznam Zprávy. Fráze „pokud bych měl nabídku, tak bych o tom vážně uvažoval, ale spíš bych to odmítl“ značí všechno možné, jen ne neochotu úřad převzít.
Jenže Vojtěch je pro Babiše rovněž velmi důležitý. Předně je jako jediný z ministrů čistokrevným Babišovým „odchovancem“ a jeho loajalita je nezměrná. Babiš si mladičkého právníka přivedl jako poradce na Ministerstvo financí. Vojtěch dostal za úkol zorientovat se v českém zdravotnictví a dodávat šéfovi politickou munici v oblasti, v níž Babiš správně tušil mohutný potenciál oslovení veřejnosti a hanobení tehdy silnější koaliční ČSSD.
Přestřelky mezi Babišem a tehdejším ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem jsou dnes legendární. Kromě hulvátských osobních útoků v nich Babiš vynikal také silnou věcnou argumentací, jejímž autorem byl právě Vojtěch. Stačí si přečíst tehdejší otevřené dopisy, které „Babiš“ Němečkovi psal. Anebo zdravotnickou kapitolu z „Babišovy“ knihy O čem sním, když náhodou spím – po odmyšlení šíleného marketingového balastu z ní vystupuje celkem rozumná vize moderního zdravotnictví.
Že ji Vojtěch ve vládě závislé na ČSSD a komunistech nikdy nedokáže uskutečnit, je zase jiný příběh.
Vojtěch je kompetentní, vděčí Babišovi za celou svou zářnou kariéru, nemá mimo Babišův dohled nejspíš žádnou minulost, z níž by mohly vyskočit nečekané vazby nebo nepříjemní kostlivci. A navíc chce být ministrem zdravotnictví, protože ho to opravdu baví. Druhého člověka, který by všechny tyto velmi vzácné parametry splňoval, Babiš nemůže nikdy najít. Tím méně v Romanu Prymulovi, jehož byznys i čínská lobby se v minulých letech odehrávaly mimo Babišův dosah i chápání.
Dá se tedy očekávat, že Andrej Babiš udělá všechno, aby nakonec nebyl postaven před Sophiinu volbu mezi momentálně populárním a důležitým expertem a prakticky dokonalým politickým materiálem na ministra zdravotnictví.
Premiér je, jak už jsme mnohokrát viděli, schopen bez mrknutí oka obětovat kohokoli, kdo přestane vyhovovat jeho marketingovým záměrům. Teď uvidíme, co dokáže udělat, aby si udržel dva znesvářené lidi, kteří oba jeho záměrům výsostně vyhovují.
