Článek
Češi měli dlouhá léta o své zemi jeden zakořeněný dojem. Ten, že je zde nemožné cokoli utajit. Do omrzení opakované heslo, že „u nás se nic neutají“, či varianta „tady se všechno vykecá“ ale nenápadně začaly ztrácet platnost.
Z utajování se stal sport a něco jako známka moci, frčka.
Nedělejme si iluze, že v letech nedávno minulých se vlivní lidé snažili být kdovíjak otevření a upřímní. Samozřejmě že ne. Nicméně současné osazenstvo ve Strakově akademii a na Pražském hradě vyhlásilo závod o to, jak informovat co nejméně a stavět občany do nedůstojné role čekatelů, či dokonce prosebníků o základní informace.
Nelze se vyhnout situaci s hospitalizací hlavy státu, prezidenta Miloše Zemana. Informace o jeho zdravotním stavu jsou tajeny, přestože Zeman sám jako prezident veřejně deklaroval, že občané mají právo tyto informace mít.
Dostáváme se do trapných situací, kdy jedinou novou informaci „na jméno“ řekl o zdravotním stavu Miloše Zemana nelékař, jeho předchůdce Václav Klaus, který naznačil, že má nemocná játra. To je žalostně málo.
Lidé z okolí prezidenta vydávají navzájem si protiřečící zprávy. Místo informací o zdravotním stavu hlavy státu informují o tom, že budou informovat, což následně stejně neudělají. Je to jen hra. A hra už tak trapná, že doteď stoprocentně loajální Ústřední vojenská nemocnice vydala tiskové prohlášení s titulkem Dobro pacienta je nejvyšší zákon!, kde připomíná, že „ÚVN nese zodpovědnost za svá vyjádření. Nemůže však nést zodpovědnost za vyjádření jiných subjektů, ať již do médií, nebo na sociálních sítích.“
Opět se můžeme jenom dohadovat, jestli lékaře a sestry pečující o prezidenta republiky rozlítilo, že Zemanovi podle jeho mluvčího servírují buchty a klobásy či něco jiného. Řekněme si, že nic z toho by se nemuselo dít, kdyby se prezidentovo okolí chovalo byť jen standardním způsobem.
Jako už jsme zvyklí, premiér Andrej Babiš do situace jasno nevnáší. Když se poprvé a naposledy vyjádřil ke své nedělní schůzce s prezidentem, zmínil, že „žasne, jak novináři spekulují, že jsem ho zachraňoval“. Nikdo by nemusel nad ničím žasnout, kdyby se tedy s běžnými informacemi, jako že prezident jede na plánovaný pobyt v nemocnici (jak to vyplývá z premiérova vyjádření), nezacházelo jako se vzácným kořením.
Bohužel od premiéra v tomto směru nemůžeme žádnou změnu komunikačního stylu očekávat. Jestli mocní této země začali hrát hru: „Dolním deseti milionům se nic říkat nebude“, tak je to právě Babiš, kdo k této hře pomáhal vymýšlet pravidla.
A je na to i pyšný, jak ukázalo jeho první povolební vystoupení. Vystoupit po víceméně prohraných volbách je pro předsedu strany, která neobhájila své pozice, jedna z nejtěžších disciplín. Právě Andrej Babiš měl v sobotu večer během jednoho z nejsledovanějších a možná i nejtěžších okamžiků své politické kariéry zapotřebí zmínit, že „nemá úniky“. Rozuměj: Informace, které nechci zveřejnit, zveřejněny nejsou.
Jako by tím chtěl sdělit, že už možná nemá sílu vládnout, ale pořád má sílu tajit. A to se u nás počítá. V zemi, kde se dřív všechno vykecalo.
