Komentář: Vládní strategie? Tajit, mlžit a strašit

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Očkování moc nefunguje. Mezi nově nakaženými je přece i spousta očkovaných a pár jich znám i osobně. I očkovaný člověk se očividně může nakazit, skončit v nemocnici, dokonce zemřít. Očkování je prostě na nic.

Podobně scestné úvahy dlouhodobě plní sociální sítě, zní v hospodských i kavárenských diskusích a doma u televizí. Tyto úvahy často pramení z generalizace vlastních zkušeností a nepochopení statistik o počtech očkovaných mezi nově nakaženými, mezi pacienty na JIP a mezi mrtvými.

I kvůli těmto úvahám u nás mnoho lidí všem ostatním namazalo schody a připravilo cestu do dalšího epidemického průšvihu.

Velkou vinu na tom nese vláda a státní správa. Účinnost očkování, respektive ochranu, kterou poskytuje, prezentovala v osvětové (ne)kampani laxně, pokud vůbec. Relevantní statistiky o efektivitě neukazovala a data potřebná pro jejich výpočet před veřejností donedávna tajila. Že by na individuálních datech probíhaly sofistikovanější statistické analýzy než běžné tabulace, u nás zůstává v dimenzi sci-fi.

Přestože očkování zdaleka nefunguje stoprocentně, jeho účinnost je obrovská. Jen se nesmí posuzovat podílem očkovaných mezi nově nakaženými, na JIP a v rakvích, jak to dosud bohužel činí velká část laické veřejnosti.

Kdyby byli naočkovaní všichni, mezi nakaženými by očkovaných bylo dokonce 100 procent. Vlastníci řidičských průkazů také přece po nárazu do stromu umírají mnohem častěji než lidé bez papírů, ale neznamená to, že řidičský průkaz zvyšuje riziko nehody. (Za polopatický příklad děkuji Marku Váchovi.) Soukromá osvěta je k dispozici také třeba zde, bohužel rozhodně ne na antidezinformačním webu ministerstva zdravotnictví.

V obráceném gardu – dokud loni nebyl nikdo naočkován, nemohl být mezi nově nakaženými a na JIP ani jeden očkovaný. Podílem očkovaných mezi nově nakaženými se prostě účinnost očkování měřit nedá. A kdo to tak dělá, je buď vedle jak ta jedle, anebo se cynicky baví matením ostatních.

Poměřovat je třeba riziko nákazy, respektive hospitalizace či smrti mezi neočkovanými a očkovanými. To ale vyžaduje znalost čtyř údajů: počtu očkovaných a neočkovaných v populaci, mezi nově nakaženými, mezi pacienty na JIP a mezi zemřelými. Navíc je tyto údaje zásadně nutné sledovat v dostatečně úzkých, pěti- až desetiletých věkových skupinách.

Například riziko hospitalizace na JIP je u neočkovaných lidí ve věku 60 až 65 let 18krát vyšší než u očkovaných. To je gigantický rozdíl. Ve skupině 70 až 74 let je toto riziko vyšší „jen“ 8krát, ale i to je obrovský rozdíl.

Nejenže mají věkové skupiny diametrálně rozdílnou proočkovanost a dobu od ukončení očkování. Liší se i v řadě dalších ohledů. Obecně platí, že čím horší jsou hrozící důsledky nákazy, tím větší účinnost očkování má.

Statistiky o účinnosti vakcín podle věkových skupin mohly a měly být už od jara 2021 klíčovým argumentem kampaně na podporu očkování. Ukazatele měly figurovat na prvních místech pravidelně zveřejňovaných epidemiologických výkazů, měly být opakovány na tiskových konferencích premiéra, ministra zdravotnictví, hygieniků. A navíc měla být veřejnosti čas od času předkládána kromě prostých statistických tabulací také zjištění podrobnějších a sofistikovanějších empirických analýz. Nic takového se nedělo. A stále neděje.

Srovnání rizika nákazy u očkovaných a neočkovaných na informačním covid portálu ministerstva zdravotnictví nenajdeme dodnes. Ostatně obsah i forma portálu jsou i rok a půl od příchodu pandemie hodně primitivní. Najdeme tu jen počty nakažených a zemřelých podle věku, což je v podstatě na nic. Data potřebná k výpočtu účinnosti očkování člověk nenajde ani v takzvaných otevřených datových sadách.

Pro běžné zájemce z řad široké veřejnosti jsou navíc tyto sady nepoužitelné. Práce s nimi vyžaduje pokročilejší znalosti programování. Pracuje s nimi jen pár více či méně profesionálních analytiků a programátorů, nadšenců a pár datových novinářů. Weby některých z nich pak veřejnosti poskytují významně promyšlenější indikátory než web vládní. Přirozeně ale bez záruky správnosti. Například informačně skvěle pojatý portál covdata.cz provozuje raději anonymní správce.

A pak ještě existují datové sady pro registrované zájemce (zde a zde). Ale ani ty v době sepisování tohoto textu údaje potřebné ke zjištění efektivity očkování podle věku neobsahovaly. Na můj nedávný dotaz ohledně nedostupnosti těchto údajů jsem dostal milou odpověď, že to je zajímavý podnět a že se nad tím úřad zamyslí.

Veřejnosti téměř neznámý zdroj informací představují e-maily, které den co den chodí vybraným poslancům a senátorům z adresy ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška. Ponechávám stranou, že e-maily v objemných souborech obsahují mnohdy nepřehlednou směs statistik namísto systematických přehledů průběžně dostupných všem na webu.

Ale ani úzce vybraná skupina adresátů těchto e-mailů nebyla touto cestou o efektivitě očkování ve věkových skupinách ještě donedávna průběžně informována.

Až na přelomu října a listopadu 2021 se novinářům Seznam Zpráv a pak i dalším podařilo z vládních úřadů vydolovat data, z nichž bylo možné účinnost očkování spočítat a českou veřejnost s ní konečně seznámit.

Zatím jednorázově zveřejněné datové sady záhy pro veřejnost převedl do podoby velmi srozumitelných indikátorů účinnosti očkování dle věku i již zmíněný anonymní web.

Prosté indikátory o účinnosti očkování podle věkových skupin je samozřejmě třeba interpretovat opatrně. Očkovaní se svým zdravím a tělesnou kondicí totiž pravděpodobně od neočkovaných liší. Očkovaní se možná chovají méně obezřetně než neočkovaní. Oba efekty pak vykazovanou účinnost očkování spíše podhodnocují. A jiné faktory, jako třeba různá intenzita testování, naopak vykazovanou efektivitu nadhodnocují. Roli také hrají diagnózy.

Ale nic z toho nejsou důvody pro utajování dat před veřejností. Nic na světě totiž neměříme přesně. Stejně by vláda mohla před veřejností – v obavě před zkreslením a nepochopením – tajit například statistiky o nezaměstnanosti, protože někteří nezaměstnaní ve skutečnosti neoficiálně pracují nebo třeba pracovat ani nechtějí.

Právě proto, aby se z hrubého indexu účinnosti očkování vypreparovaly nejrůznější zkreslující efekty a chyby měření, bylo záhodno od samého počátku zapojit do zpracování dat i výzkumy pomocí sofistikovaných statistických metod. Nabízí se například použití modelů trvání (duration models) na vzorcích anonymizovaných jednotlivců. Mohlo a mělo se to začít dělat měsíc po spuštění očkování. Dozvídali bychom se včas řadu důležitých skutečností o dynamice poklesu účinnosti vakcíny ve věkových skupinách v závislosti na typu vakcíny, podle časového rozestupu očkování, souvislosti s předchozím zdravotním stavem, s interakcí s předchozí nákazou atd.

Věkově specifická účinnost očkování samozřejmě není jediná věc, která ve vládní komunikační strategii a výzkumech chybí. Například absentují empirické výzkumy efektivity různých komunikačních strategií v motivaci k očkování. Pokud to někdo pro vládu dělá, před veřejností se to mistrně tají. Takto ale bohužel funguje česká veřejná správa. A zdaleka nejen v případě boje se současnou pandemií.

Česká veřejnost i tvůrci protiepidemických opatření jsou do velké míry nadále odkázáni na výzkumy, analýzy a informační zdroje ze zahraničí. Ty ale nezohledňují mnohé místní reálie dané zdravotním stavem, způsobem života a strukturou populace, specifické mohou být mechanismy šíření nákazy, charakter zavedených opatření i české pojetí očkovací strategie. Ostatně i kvůli obecnému podceňování možností výzkumu a veřejné informovanosti nebude Česko ještě hodně dlouho bohatší a šťastnější zemí.

Kvalitní informování veřejnosti podporuje efektivitu jejího chování a posiluje její odolnost vůči informačním manipulacím a hloupostem. Špatná informovanost podkopává ekonomickou sílu a společenskou odolnost. Zjištění empirických výzkumů týkajících se účinnosti očkování a vlivu nástrojů osvětové kampaně na ochotu lidí se očkovat mohou výrazně zvýšit efektivitu vládních opatření.

Výzkumné studie a údaje o účinnosti očkování měly být už nejméně půl roku součástí vládní osvětové kampaně na podporu očkování a strategie boje s epidemií. Ale vláda a státní aparát prostě řekli ne.

Z nepochopení? Z neschopnosti? Nebo v tom snad byl nějaký záměr? Ve veřejném prostoru pak každopádně vzniklé informační vakuum úspěšně plní zavádějící informace, až nesmysly.

A dosluhující vláda po roce a půl informačního mlžení a tajení dat připravila na podporu očkování brutální odstrašující mediální kampaň.

Prostě strategie zní: mlžit, tajit a na odchodu postrašit.