Článek
Tak dlouho vláda vymýšlela různé pandemické semafory, protiepidemické systémy a rozvolňovací balíčky, tak dlouho na nich spolupracovala s úředníky, špičkovými externími odborníky nebo alespoň s politickými poradci, až to celé shořelo jako věchet a o bytí a nebytí protiepidemických opatření rozhodují soudy.
Semafor nikdy nezačal fungovat, PES zhynul, sotva se narodil, a na rozvolňovací balíčky s heslem „v pondělí schválíme, ve čtvrtek potvrdíme“ můžete taky klidně zapomenout. V pondělní ráno náhle explodovaly asi tři rozvolňovací balíčky najednou, protože Nejvyšší správní soud minulý týden rozhodl, že uzavření restaurací, heren, barů nebo kasin bylo protizákonné.
Česko má veliké štěstí, že tato justiční bomba vybuchla až v situaci, kdy je epidemie v zemi zjevně stále na ústupu. Nelze ostatně vyloučit, že i tato skutečnost mohla do jisté míry ovlivnit rozhodování brněnských soudců, to však není zdaleka nejdůležitější. Důležitá je vládní reakce na klíčový judikát.
Ministerstvo zdravotnictví pod staronovým vedením Adama Vojtěcha zcela rezignovalo na snahu se z rozhodnutí soudu poučit a pokusit se najít takříkajíc „zákonnější“ cestu, jak běh země uzpůsobit svým představám. A tady aktuální epidemická situace zcela nepochybně svou roli hrála. Vláda zkrátka usoudila, že situace už dnes vypadá tak dobře, že když se masivní rozvolnění uspíší o pár týdnů proti původnímu plánu, nic se nestane.
Kdyby byla covidová situace v Česku horší, nejspíš by si to kabinet nedovolil. Tak tomu ostatně bylo už dřív, když soudy vládu klepaly přes prsty – ať už šlo o nedostatečné zdůvodňování zásahů do občanských svobod nebo o opírání zákazů o nevyhovující normy, vláda vždy vyvinula alespoň nějakou snahu o nápravu. Tentokrát nikoli. „Parametrická“ omezení, jako jsou vyžadované testy nebo snížení využitelné kapacity různých provozoven zůstávají, ale jinak se prostě všechno bez dalšího otevřelo.
Sázka na to, že bezprostředně se nic hrozného nepřihodí, může vládě docela dobře vyjít. Čísla jsou na to dobrá dost. Z delšího pohledu, řekněme někde za horizontem letních prázdnin, však nelze ještě nějaké výraznější zhoršení situace vyloučit. A je dobré si uvědomit, že kabinet v tuto chvíli nemá v rukách žádný rozumný nástroj, který by v takovém případě vytáhl z šuplíku, aby situaci čelil.
Verdikt Nejvyššího správního soudu je mimo jiné těžkou ranou pro pandemický zákon, který byl s velkou pompou prezentován jako onen „chytřejší“ nástroj, který umožní spravovat zemi během epidemie bez využití nemotorného a potenciálně nebezpečného nouzového stavu. I na tomto místě jsme psali o křehké naději, která byla s pandemickým zákonem spojena. Bohužel tato naděje vzala za své. Soudci nyní prohlásili, že na restaurace či kluby pandemický zákon v podstatě zapomněl, a když už by je vláda chtěla zahrnout pod „obchodní činnost“ podle pandemických paragrafů, stejně má ze zákona možnost je pouze omezit, nikoli úplně zavřít, což zákazem přítomnosti veřejnosti v těchto provozovnách fakticky udělala.
Jinými slovy to znamená, že pokud by vláda v budoucnu stála před nutností opět výrazněji utlumit společenský život kvůli špatné epidemické situaci, nebude mít v rukách zase nic než těžkotonážní nouzový stav. Bude-li vláda ve své výbavě o něco bohatší než loni v březnu, pak jen o judikáty různých soudů, které jí celkem jasně říkají, co všechno si nemůže dovolit. Kloudný nástroj, který by jasně vymezil, co si dovolit může a za jakých podmínek to smí udělat, bude zase chybět stejně jako v celém uplynulém roce.
Takže poté, co se vládní a opoziční politici na přelomu února a března poplácali po zádech, jak to s tím pandemickým zákonem pěkně zařídili, je čas se pokorně vrátit k rýsovacímu prknu a pro další podobné situace – ať už by šlo o masivnější návrat covidu-19 nebo o rozsáhlou epidemii jiné infekční choroby – vymyslet nástroj, který bude fungovat, který soudy po první stížnosti neroztrhají na kusy a který odvrátí od Česka nutnost setrvávat další ubíjející týdny a měsíce v nouzovém stavu určeném pro úplně jiné případy.
Jenže nadchází čas dovolených a po něm volby, takže není příliš pravděpodobné, že tento úkol dostane prioritu. Důležitější bude dostatek fotek od moře i z českých letovisek, aby všichni viděli, že díky naší moudré vládě a její politice máme – alespoň ti, co se jí dožili – dovolenou zase skoro jako za starých časů. To bude hlavní předvolební sdělení, které se nesmí kalit nepříjemnými fakty. A už vůbec ne třeba tvrzením, že na případnou další epidemickou nebo podobnou krizi jsme alespoň v legislativní oblasti připraveni v podstatě stejně špatně jako před půldruhým rokem.
