Článek
Pamatujete si ještě, jak vláda slibovala, že nezavede plošná opatření? Možná že stále svůj slib drží, ale tak nějak jsou ta opatření po celé republice. Asi máme každý jiný výklad slova „plošný“. Stejně rozdílné názory budeme mít na to, co je opatření zasahující ekonomiku. Protože takové se podle vlády nechystá, omezí jen „volnočasové aktivity“.
Třeba si odpustíte divadlo, milí občané, to přece vydržíte chvíli bez těch komediantů, kteří mohou jít dělat něco pořádného. A to, že večer vylezou na jeviště, je bohapustá zábava a koníček – vlastně volnočasová aktivita, za kterou jen ještě dostanou zaplaceno.
Jenže divadlo nejsou jen herecké hvězdy, které mají přece dabing, seriály, reklamy… No taky ne všechny. Divadlo je organismus složený z mnoha lidí.
Říkejme mu třeba Jaroslav, protože jméno není podstatné. Jaroslav je kulisák v jednom soukromém pražském divadle. Kromě tahání kulis taky zvládne roli zvukaře a třeba řidiče při zájezdech, které podobné scény živí. Jaroslav měsíčně dostane 35 až 40 tisíc korun. Z toho platí třeba nájem. Nebo taky nakupuje v místních potravinách a taky občas zajde do hospody. Je ale placený od představení, takže když se nehraje, práci nemá. A nemá pak ani peníze.
Takových lidí živí divadla řadu. Jsou tam šatnáři, garderobiérky, pokladní a tak dále.
A tím, že zavřete divadla, vážená vládo, jste jim zavřeli továrnu, do které si chodí pro výplatu. A nežijí z toho jen oni. Lidé si často zajdou před představením na jídlo do restaurace, po něm třeba na skleničku, aby rozebrali zážitek. Taky dámy v lodičkách přijedou občas taxíkem. Nebo si předem zajdou „udělat hlavu“. Je to zkrátka stroj podobný pásové výrobě, jen není tolik vidět, jako když byste zavřeli automobilku.
A to je problém této vlády. Zamrzla (alespoň dle prezentace) v době, kdy ekonomika byla „jen“ strojírenský průmysl. To ostatní je pro ni zbytečná nadstavba. Jenže je to pevná součást hrubého domácího produktu. U zábavního průmyslu se mluví o nějakých dvou až čtyřech procentech. Tedy nějakých 200 miliard korun. Přidejte další služby jako pohostinství a ty „volnočasové aktivity“ jako sport a jste pomalu na dvaceti procentech. To už se bavíme o bilionu. A přitom jsme začínali u divadel s rozpočty v řádu pár milionů korun.
Rétorika vlády, že přece ekonomiku neohrožuje, má jednoduché vysvětlení. Nechtějí škody platit. Proto vypadal Lubomír Zaorálek jako kazisvět, když začal křičet, že s dalšími opatřeními bude chtít víc peněz pro kulturu. Zákulisní příslib zatím zní, že je dostane. Dolaďuje se právě druhý program Covid kultura, ve kterém je prozatím 750 milionů korun. Předběžný odhad kvůli novým omezením je, že bude třeba další miliarda. Minimálně. Dostat ji mají instituce, tentokrát i na provozní náklady, a ne pouze na ty, které marně utratily třeba na propagaci zrušených akcí. Ale dostat se má taky na živnostníky neboli umělce na volné noze nebo lidi z odbornějších technických profesí v umění. Jejich kompenzacím se má z různých důvodů říkat stipendia. Kvůli administraci a taky proto, aby si další sektory „nevšimly“, že se tu pořádá záchrana.
Ale ta „stipendia“ by si zasloužili i hostinští, fitness trenéři… doplňte si profese, které vás zrovna napadají. Protože každé opatření, které vláda udělá, má ekonomické dopady. Čím více se lidé stáhnou z ulic, aby se – a zdůrazněme, že zcela správně a patřičně – chránili před nákazou, tím více se zadrhne ekonomika.
