Článek
Zde je prostý výčet zpráv o výsledcích právních střetnutí v soudních síních za tento týden:
Ústavní soud zrušil část omezení maloobchodního prodeje, protože překročilo zákon.
Pražský městský soud dospěl k závěru, že nový nouzový stav, který vláda premiéra Andreje Babiše vyhlásila 14. února, je protiústavní.
Stejný soud podruhé – přikázal Gymnáziu Na Zatlance obnovit denní formu výuky a distanční vzdělávání mu zatrhl, jelikož podle něj příslušné krizové opatření vzešlo z protiústavně vyhlášeného nouzového stavu.
A dokonaný hattrick pražského soudu – v úterý zrušil i mimořádné opatření vydané ministerstvem zdravotnictví, v němž se vedle testování nařizovalo mimo jiné i nošení respirátorů v domovech pro seniory.
Až pitoreskně působí to, že zatímco první žalobu alespoň připravili a podali senátoři, tedy členové zákonodárného sboru, druhé a třetí opatření vzala zasvé po žalobě studenta prvního ročníku střední školy a poslední zbořila pracovnice v sociálních službách.
Ponechme zcela stranou, zda se „žalobci z lidu“ a jejich motivací souhlasíme, či nikoli. V právním státě má každý jednotlivec nárok domáhat se svých práv, má-li pocit, že jsou mu upírána.
Skoro by se mohlo zdát, že se soudci proti vládě spikli a cíleně decimují vydaná opatření. A dost možná to takhle ještě v Čau lidi nebo z hradní hlásky nakonec i uslyšíme.
Jenže pravda to není a nebude. Mnohem prozaičtější vysvětlení zní, že vláda i jednotlivá ministerstva na celé čáře selhávají ve schopnosti vydávat v této bezprecedentně kritické době nařízení řádně vysvětlená, odůvodněná a obhájená. Nebo aspoň úplně jednoduše opřená o platné zákony a zejména o ústavu. Což, buďme upřímní, zase tolik nepřekvapí, když si konkrétně ze základního zákona České republiky už nejednou nejvyšší představitelé země vyrobili trhací kalendář.
Teď si ovšem stejnou pomůcku dělají nezávislé soudy z vládních nařízení. Ta jsou přitom v době probíhajícího boje s pandemií, který v Česku zatím tak úplně nevyhráváme, kruciální.
Navíc není zase tak těžké předpovědět, že tento legislativní debakl vládních institucí bude v soudních síních ještě chvíli pokračovat. Dopady přitom mohou být nedozírné. A vůbec nejde jen o to, že se nejspíš až ex post ukáže, jak velký prostor nejnovější verdikty otevřely pro vymáhání nejrůznějších náhrad, ušlých zisků a dalších kompenzací.
Mnohem horší v současné situaci je to, že nejnovější selhání vedení státu ještě víc podlomí důvěru obyvatel ve veškerá vydávaná nařízení, znovu naruší ochotu dodržovat i ta nejzákladnější opatření. I taková, která by v době šíření extrémně nakažlivé nemoci měla být automatická a hlavně zcela nezávislá na tom, jestli to zrovna někdo nařizuje, nebo ne. Třeba nošení roušek, sociální distance nebo jednoduché pravidlo, že když se cítím nemocný, zůstanu raději doma.
Bohužel nedodělky a polotovary vydávané vládou za účinná opatření, jež však nepřežijí první srážku s námitkami středoškoláka, ve výsledku nejsou prohrami Andreje Babiše, Jana Blatného ani ministerských úředníků. Ohrožují zdraví, životy i šance na brzký návrat do normálu nás všech.
