Článek
Příběh vládní novely zákona o pedagogických pracovnících názorně ilustruje, proč naše země nevzkvétá. Měla by to být ostuda, o které každý mluví, ale protože se premiérovi i vládě podařilo dát za poslední rok slovu ostuda zcela nové dimenze, tak se vlastně jedná jen o jakousi bizarnost. Což je škoda, protože nejde o nic menšího než o budoucnost. Jde přímo o naše děti.
Je červen a krátí se čas, kdy by ještě bylo možné schválit novelu zákona o pedagogických pracovnících. Zákon je to rozumný, protože zvyšuje atraktivitu učitelské profese pro lidi s vysokoškolským nepedagogickým vzděláním. Řeší i začínající učitele, což je důležitá podpora pro absolventy. Novela zlepší i příplatky pro třídní učitele, což má opět své opodstatnění, protože v současnosti je třídnictví spíše mizerně placená práce pro oddané srdcaře. A asi nejdůležitější změnou je, že by prostředky na platy učitelů objemově vždy odpovídaly minimálně průměrnému učitelskému platu na úrovni 130 procent průměrné mzdy.
Je pravdou, že za poslední čtyři roky učitelské platy znatelně vzrostly. Stále je ovšem dobře vidět na dno, od nějž se odrazily. Stále ještě nejsou konkurenceschopné. Současný uváděný učitelský průměrný plat ve výši 44 202 korun hrubého není podle tabulek dosažitelný ani pro člověka s 25letou praxí. Uvedený průměr zahrnuje i ředitelské platy, odměny za nadúvazky, zapojení do různých evropských projektů a podobně. Není proto divu, že stále chybějí učitelé.
Navázání finančních objemů na průměrnou mzdu je proto důležité, jinak se opět stane to, co se děje opakovaně – platy se částečně dorovnají a pak další roky stagnují. A ti, kteří učitelům vyšší platy nepřejí, nechť si uvědomí, že nebude mít kdo učit jejich děti. Učitele nenahradíte stroji nebo roboty ani je neseženete na Ukrajině či v Mongolsku. Zkrátka investice do učitelských platů není ani tak investicí do kantorů jako investicí do dětí – a tím i do budoucnosti.
Pokud se novela zákona o pedagogických pracovnících nestihne schválit do sněmovních prázdnin, ministerstvo školství už nestihne její implementaci do dalšího kalendářního roku.
Novela je vládní a jejím navrhovatelem je samotný ministr školství Robert Plaga. V lednu přitom Sněmovna novelu schválila, jen dva hlasy byly proti, z toho jeden z vládní koalice. Tři poslanci se hlasování zdrželi. Za novelu se postavily nejvýznamnější učitelské i ředitelské organizace, proti byla třeba Asociace děkanů pedagogických fakult. Ale to se dalo čekat. Senát na jaře návrh novely vrátil Sněmovně s technickými pozměňovacími návrhy. V tomto bodě jsme ještě stále v civilizované zemi.
Tenhle prostor opouštíme ve chvíli, kdy v předvolebních průzkumech začínají vládní strany výrazně ztrácet a ekonomové padají zděšením ze židlí při pohledu na rozpočtové schodky pro příští roky. Vláda okamžitě obrací, učitelskou novelu bojkotuje, a ačkoli má úprava jasnou podporu opozičních stran, kabinet ji nechce k hlasování ve Sněmovně pustit. Ministryně financí Alena Schillerová zvolí strategii štvát jednotlivé profese proti sobě stylem „buď vy, nebo oni“: vyhrožuje, že pokud se zvýší platy učitelům, sníží se platy všem ve veřejných službách. Policistům a hasičům dokonce o 15 procent.
V hnutí ANO je nejdůležitějším člověkem přes vzdělávání bývalý rektor brněnského VUT Karel Rais. Ten sice sedí ve školském výboru, ale jeho srdce bije spíše v tom rozpočtovém. Stejně tak se proti novele staví moravskoslezský hejtman a bývalý rektor ostravské báňské univerzity Ivo Vondrák. To je naprosto unikátní situace, která nemá v žádném oboru srovnání. Je těžké si představit v důležité funkci lékaře, který bude bojovat proti finanční stabilitě zdravotnického personálu. V českém vzdělávání si takového lidského a profesního selhání ani nikdo nevšimne.
Smutnou roli sehrává v tomto dramatu koaliční ČSSD. Místo aby se rozloučila s Poslaneckou sněmovnou důstojně, asistuje u této grandiózní ostudy. Bohužel téma odmítá zvednout i bývalá ministryně školství Kateřina Valachová, která novelu obohatila o několik důležitých paragrafů a měla by mít na jejím schválení zájem. V podobných chvílích si člověk uvědomí, proč se po nejstarší politické straně bude málokomu stýskat.
