Článek
Kdyby se v pátek Češi vydali ve velkých skupinách bez roušek slavit vítězství nad novým koronavirem, přičemž by se za tímto účelem násilně dobývali do zavřených hospod a obchodů, nemohl by se tomu nikdo divit. Důvodem, proč to drtivá většina z nás (snad) neudělá, bude jen zdravý rozum, jenž navzdory dojmu, který může vzniknout při pohledu na některé části sociálních sítí, v české společnosti zdaleka nevymřel.
Pokud bychom nespoléhali na vlastní rozum, ale na kolektivní moudrost vlády, jež nás před koronavirem hodlá chránit, zadělávali bychom si po jejím představení v noci na pátek na solidní průšvih.
Dá se pochopit, že rozhodnutí Městského soudu v Praze, které vyrazilo vládě z ruky její hlavní protiepidemické zbraně, ministry rozhodilo. Co se ale pochopit nedá, je způsob, jakým se s tím vláda vypořádala – především z pohledu komunikace s voliči.
Připomeňme, že na zasedání vlády, které se protáhlo do noci, se probíraly důležité změny v protiepidemické strategii, což platilo už před rozhodnutím soudu. Nešlo o dílčí změny, o posouvání nákupních hodin pro seniory nebo o nošení roušek v autě. Ve čtvrtek ráno ministr zdravotnictví s příslušnými experty prezentovali významná čísla, podle nichž obávaná velikonoční roušková anarchie žádné zhoršení epidemie nepřinesla.
Optimistická data rychle přiměla ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby se vytasil s urychlením návratu života v Česku k normálu – slíbil, že na vládě navrhne, aby se obchody, restaurace, hotely i služby otevíraly dříve, než vláda původně zamýšlela. Poté vláda zasedla a mezitím pražský soud vydal své tvrdé rozhodnutí.
V tu chvíli se z jednání vlády stalo jedno z nejdůležitějších za celou dobu pandemie. Rozhodovalo se o zásadní změně strategie a současně o zásadních změnách způsobu jejího prosazování. Rozhodovalo se o prodloužení nouzového stavu, z nějž soud udělal z minuty na minutu fakticky nezbytnost, přestože ministři za hnutí ANO včetně premiéra chtěli ještě ve čtvrtek ráno jeho konec.
Ten obšírný popis denních událostí je důležitý, aby bylo zřejmé, jak nehorázný byl nakonec způsob, jímž byly výsledky jednání vlády prezentovány.
Na tiskové konferenci se objevil pouze zcela nepřipravený ministr Adam Vojtěch se svým náměstkem Romanem Prymulou. Nastalo absolutní zmatení pojmů, ať už se jednalo o prodloužení nouzového stavu nebo o uvolnění cest přes hranice. Vojtěch vypadal, jako by na jednání vlády ani nebyl, jako by si jen vytáhl nejkratší sirku, když se losovalo, kdo před novináře předstoupí. Pustil se do popisu uvolňování pravidel, ale absolutně se nezmínil o pokračující potřebě opatrnosti v případě rizikových skupin. Jinými slovy, bezprostřední informace po zcela klíčovém krizovém zasedání kabinetu byla prakticky čistá nula.
V projevu, který Andrej Babiš pronesl před měsícem z televizních obrazovek, zazněla i věta: „Já jako premiér země samozřejmě osobně odpovídám za všechna krizová opatření. A beru na sebe plnou politickou odpovědnost.“ Týž Andrej Babiš o měsíc později, když se měl přihlásit k politické odpovědnosti za účinná, ale nezákonná vládní opatření, vystrčil před mikrofony a kamery vyděšeného Vojtěcha. Sám si dopřál mohutný luxus mnohahodinového odstupu na urovnání vlastních not. Ne že by to příliš pomohlo. Jeho páteční rozhovor pro Radiožurnál, v němž prohlásil, že „cestování do zahraničí je jen teorie“, situaci nepomohl. Pak už se zmohl jen na „vysvětlení“, že na tiskové konference nechodí proto, že mu prý někteří novináři vyčítali, že na nich moc mluví.
Na dětském pískovišti by takový argument asi pěkně zazvonil. Ale pro krizové řízení země, v němž každý signál od vlády může mít nedozírné dopady na chování lidí, je to velká bída. Novináři mimochodem Babišovi nevyčítali, že po jednání vlády mluví. Vyčítali mu to, že mluví nesrozumitelně a chaoticky.
Vyvolává to samozřejmě otázku, nakolik se chování vlády nadále řídí aktuální epidemiologickou situací. Zda stále silnější roli nehrají spíše marketingové kalkuly a snaha nechat slabší vládní kusy vymáchat v nepříjemných věcech a otázkách, zatímco předseda vlády bude promlouvat k národu prostřednictvím strojených státnických projevů pečlivě sepisovaných PR oddělením strany. To je správná strategie z hlediska vývoje volebních preferencí. Ale pro trpělivost lidí, kteří s postupně klesající ochotou přistupují na vládní zákazy a omezení, je to hodně těžká zkouška. Mnohem těžší, než si vláda může v tuto chvíli dovolit.
