Článek
Timeout neboli oddechový čas se v kolektivních sportech využívá hlavně v koncovkách vyrovnaných zápasů: trenér mužstva, který si ho vybírá, chce borcům nebo borkyním vysvětlit taktiku pro rozhodující okamžiky, motivovat je a dopřát týmu okamžik odpočinku.
Oddechové časy v duelu vláda vs. pandemie ale fungují jinak. Respektive nefungují vůbec. Vláda v demisi v pondělí večer tři hodiny jednala a pak si dala přestávku do čtvrtka, aby mohla znovu a zevrubně posoudit, co udělá, nebo neudělá. Rozhodnutí znovu odloženo.
A to ve chvíli, kdy denní počty nových případů atakují rekordy, z nemocnic přicházejí alarmující zprávy a situaci komplikuje očekávané střídání u moci. (Mimochodem v dosluhující vládě jsou i politici ze strany, která už nemá zastoupení v Parlamentu.)
Problém je – a to už stokrát popsaný – že covid hraje podle vlastních pravidel a oddechové časy srdečně ignoruje. A vůbec: vláda si svůj příděl timeoutů už vyčerpala v první až čtvrté vlně.
O motivaci a odpočinku po více než půldruhém roce asi nemůže být řeč. I tak „národní tým“ (nebo přinejmenším jeho většina) čeká alespoň na to, jakou taktiku „vládní kouč“ zvolí. A čas běží. Z publika se ozývá nespokojené bučení.
Před třemi týdny ministr Adam Vojtěch odhadoval, že „epidemická situace se bude zhoršovat ještě v příštích dvou týdnech“ a „zlom by mohl nastat za pět nebo šest týdnů“. Zatím křivky ve grafech míří buď vzhůru, nebo ještě výš.
Před dvěma týdny Vojtěchův možný nástupce Vlastimil Válek odtušil: „Já už nechci přijít o další Vánoce, o další Velikonoce. Ale teď to tím smrdí.“ Bohužel se od té doby nenašel nikdo, kdo by alespoň vyvětral. Vládní opatření – ta rozhodují, odpovědnost a pravomoci pořád zůstávají Babišovým ministrům – jsou jako jít na medvědy se špuntovkou; ani příští garnitura ale zatím ucelený plán nepředstavila.
V obou případech doplácíme i na to, jak jsme na covid zapomněli před volbami. Politici – a největší důvod zapomenout měl samozřejmě Andrej Babiš – pandemii nezvolili jako dominantní téma kampaně a voliči nenaléhali na důležité odpovědi, o které by se teď dalo opírat.
Zapomenout jsme si přáli tak trochu všichni a teď se nám to vrací. Málo řešení a odhodlání, více bezradnosti vlády a frustrace lidí. A zklamání očkovaných, že „tečka za koronavirem“ se nekoná. Tomu dojmu jsme za dlouhých letních dnů podlehli skoro všichni.
Ví se, že reklamními hesly ani dramatickými výroky se z covidu nevybabráme. Ale asi se to pořád ví málo. Protože dramatické výroky jsou samy o sobě namístě, a to už docela dlouho.
Ve čtvrtek se – snad – uvidí, jestli teď aplikujeme bavorský, rakouský nebo nějaký jiný model. Český model tu měl být už dávno. Jenže zatím spočívá v tom, že hlavní zbraní mátožné vlády je zaříkávání pandemie. Dopovězeno za ni: Tyto Vánoce budou klíčové. Spolu to zvládneme.