Komentář: Vláda rozkazuje, ale nevysvětluje

Je dobře, že se vláda vyhnula situaci, v níž by v republice byly otevřené hospody a zavřené školy. Podle neoficiálních zpráv i přímého svědectví Lubomíra Zaorálka v České televizi byla tato varianta až do pozdního pondělního večera na stole, nakonec zvítězila varianta zavřít obojí. To je jisté symbolické vítězství. A bohužel jediná pozitivní zpráva z posledního zpřísňování opatření. A to je zatraceně málo.

Nejde ani tak o to, že nás čeká několik velmi nepříjemných týdnů, v nichž bude už tak zhuntovaný gastronomický byznys prolévat další krev a žáci prvních stupňů přijdou nejméně o dalších 10 dnů školní docházky. Ve skutečnosti dokonce neuvidí školu skoro tři týdny – se všemi dopady na socializaci a budování vztahu k učení a vzdělávání.

Málo platné, poslední covidová čísla a vývoj situace v nemocnicích nic jiného než radikální řez nepřipouštěly.

Hlavní problémy jsou jinde. Ten asi nejdůležitější spočívá v tom, že vlastně nevíme, jak moc radikální poslední vládní řez je. „Viděl jsem prognózy,“ opakovali na tiskové konferenci v různých variacích s patřičným děsem v očích premiér Babiš i ministři Hamáček, Plaga a Prymula. O tyto prognózy se však s publikem nepodělili, dokonce je ani nijak neupřesnili. Nemáme nejmenší tušení, z jakých dat vláda ve svých opatřeních vychází. Jak velký vliv na šíření koronaviru mají kontakty ve škole a v restauracích? Jaký je očekávaný vliv omezení těchto kontaktů na reprodukční číslo viru? Ani náznak. Ministr Prymula se při nástupu do funkce zaklínal zveřejňováním všech dat, ve skutečnosti ale během vyhlašování drsných opatření nezmínil jediné číslo.

Ano, ze zářijových prezentací šéfa ÚZIS Ladislava Duška víme, že při rozjezdu druhé vlny hráli roli studenti a děti navrátivší se do školních škamen. Mezi pozitivně testovanými jich v dobách, kdy počty pozitivních testů začaly strmě růst, byla celá pětina. Pamatujeme si i Techtle Mechtle, to se ostatně nedá zapomenout. Dnes už se ale virus šíří mnoha dalšími cestami. Je mezi nimi ta „školní“ pořád tak podstatná? Netušíme, protože pravidelné datové prezentace v podání Duška a šéfa ministerské klinické skupiny Vladimíra Černého se už nekonají. Nahradily je výstupy, kde ministr Prymula žoviálně spatra pronáší zásadní sdělení, aniž by měl potřebu je opřít o graf nebo prezentaci.

Vláda vyhlásila opatření do konce nouzového stavu (3. listopadu), ale nevíme nic o tom, co má v plánu, pokud tato opatření nezaberou. Nepředstavila scénáře vývoje ani klíčové ukazatele, od nichž se budou odvíjet. Namísto toho jsme slyšeli mnoho fatalistických poznámek, že „máme jen jeden pokus“ (Babiš) a „nemáme další šanci“ (Prymula).

To ale není pravda. Pokud nezaberou zavřené třídy a redukce restaurací na výdejní okénka, může vláda za týden klidně znovu přitvrdit. Stačí se podívat do Izraele, kde lidé nesmějí dál než na kilometr od domu, nebo do Anglie, kde se do karantény dostávají celé regiony. Anebo to vláda může také v nějaké fázi vzdát a nechat virus „proletět“ populací za cenu mnoha mrtvých a podlomeného zdravotnictví. O ničem z toho ale nikdo z ministrů nemluvil.

Vláda zkrátka nedělá nic jiného, než že nám předkládá k věření své přesvědčení, že stanovená pravidla zaberou a za tři týdny začneme obracet zpět směrem k normálu. Je samozřejmě rozumné pro to udělat maximum, především se pokusit nařízená opatření dodržovat, zvláště pokud nepatříte k těm, kteří mají covid-19 za výmysl Billa Gatese.

Druhý problém spočívá v tom, že když někomu něco předkládáte k věření, potřebujete jeho důvěru. A s tou na tom vláda není nejlépe. Poslední průzkum agentury CVVM nedopadl povzbudivě. Nutno podotknout, že výzkumníci sbírali data mezi 5. a 20. zářím, tedy v čase, kdy bylo patrné, že druhá vlna přichází, ale nebylo jasné, jak silná bude. Celých 46 procent respondentů označilo důvody, kvůli kterým se zavádějí jednotlivá opatření, za nesrozumitelné. A 43 procent tvrdilo, že pro ně není srozumitelné, jaká opatření jsou v platnosti a co se od nich čeká.

Tři pětiny lidí považovaly tehdejší opatření za přiměřená, což bylo, pravda, nejméně od května, zatímco pomalu rostl podíl těch, kterým přišlo, že opatření by mělo být více. Ten činil v květnu osm procent, v zářijovém výzkumu už 23 procent. Jistou rostoucí ostražitost společnosti lze tedy z těchto dat při troše optimismu vyčíst. Nicméně že by měla vláda pro svá opatření připravenou bůhvíjak úrodnou půdu, to se říct nedá.

Agentura PAQ Research sociologa Daniela Prokopa sleduje od března chování reprezentativní skupiny tří tisíc lidí v kontinuálním průzkumu Život během pandemie. Prokop upozornil, že na konci září, kdy už byla epidemická situace poměrně vážná, více než čtvrtina sledovaných lidí udržovala čilé sociální kontakty, aniž by důsledně dbala ochranných opatření. To je zhruba stejná úroveň jako v polovině června, kdy bylo Česko ve fázi prakticky úplného rozvolnění koronavirového režimu.

Vláda tedy vymýšlí další příkazy a zákazy, nijak zvlášť se ale nezdržuje jejich detailním vysvětlováním, nedělí se o modely, prognózy ani scénáře. Naopak očekává, že postačí plukovnická autorita řízného ministra zdravotnictví a apokalyptické vize mrazáků s mrtvými těly v ulicích (Hamáček).

Při vzpomínce na premiéra, který ještě před pár týdny kritizoval média, že zbytečně straší lidi, je to skoro úsměvné. Důsledky promarněné důvěry, která je nepostradatelnou součástí arzenálu pro boj s nákazou, ovšem zcela určitě úsměvné nebudou.