Komentář: Vláda potřebuje cukr. Bič funguje čím dál hůř

„Kapacita krematorií je dostatečná,“ prohlásí na tiskové konferenci ministra zdravotnictví hlavní hygienička a dodá, že covid-19 nespadá do kategorie vysoce nebezpečných infekčních chorob, a není proto nutné všechny jeho oběti pálit, nýbrž lze je také pohřbívat do země. Je to od státní úřednice věcná informace, která má vztah k aktuálnímu dění, ale také šílená ilustrace toho, kam se diskuze o opatřeních doprovázejících český boj s koronavirovou epidemií posunula. A je potřeba se ptát, co dělá vláda pro to, aby se podobné informace nestaly stabilní součástí prezentací dosud věnovaných jen počtu nakažených a kapacitě nemocnic.

Odpověď bohužel zní, že vláda nedělá dost. Na děsivý povánoční skok covidových čísel a stálé usazení Česka na čelných pozicích žebříčků, jejichž čelné pozice opravdu zaujímat nechcete, reaguje směsí nečinnosti a popírání. Po čtvrtečním jednání vlády jsme se od ministra zdravotnictví dozvěděli, že se v následujících dvou týdnech nedočkáme rozvolnění restrikcí. Bylo to v situaci, kdy denní počty nakažených zlomily další rekordy a nemocnice se začaly plnit pacienty s covidovými komplikacemi až po okraj. Rozvolnění fakt nikdo nečekal. Spíš byla otázka, o kolik vláda přitáhne řetěz.

Nepřitáhla ho vůbec. Podle ministra Blatného bude rozhodující příští týden, kdy by se měla naplno projevit opatření platná od 27. prosince. Kdyby měl daňový poplatník dostat od vlády korunu pokaždé, když od loňského března slyšel větu „příští týden bude klíčový“, vyšlo by to státní rozpočet dráž než rouškovné.

Otázkou samozřejmě je, zda by vláda přitahovat řetěz měla, a ještě důležitější je otázka, jestli by to bylo něco platné. Podle průzkumu Život během pandemie počty kontaktů od konce října pomalu, ale setrvale rostly, před Vánoci se usadily na průměrné hodnotě 16 za týden, což odpovídá situaci zhruba v polovině května, kdy jsme celkem úspěšně odrazili první vlnu a mířili k uvolněnému létu. Pro srovnání – na konci března, v plném běhu jarního lockdownu, klesla tato hodnota na 7 kontaktů za týden.

Agentura PAQ Research sociologa Daniela Prokopa, která tento výzkum provádí, zatím vyhodnocuje vánoční data, ale podle předběžných vyjádření mělo přes svátky dojít k významnému poklesu kontaktů. To ale bylo způsobeno spíš tím, že lidé nechodili do práce, než obavami z nákazy.

Ministr Blatný se mezitím začal věnovat pozoruhodnému sportu – složitému vyhledávání covidových statistik, v nichž Česko momentálně nepatří k nejhorším na světě. Na čtvrteční tiskové konferenci jsme se například dozvěděli, že v Česku už pacient čeká třeba hodinu na sanitku, ale „jsou i v rámci Evropské unie země, kde budete čekat i třeba šest až sedm hodin“. České denní počty zjištěných nákaz jsou podle ministra vysoké kvůli velkému počtu antigenních testů a existují prý země, které mají nižší denní přírůstky, ale také mají plné nemocnice, takže to vlastně nejde srovnávat. Některé země prý očkují ještě pomaleji než my. „Je řada zemí, které i v rámci Evropy buď úplně rezignovaly na trasování, nebo jim funguje daleko hůře než u nás,“ pravil také ministr. A tak dále.

Těžko říci, zda Blatný mizerný covidový stav v Česku tímto způsobem hájí sám před sebou, nebo před občany. Ve druhém případě by ale mnohem víc pomohly jiné věci. Na prvním místě by nebylo špatné pokorně přiznat pár chyb. Mikulášské rozvolnění byla strašlivá bota, to už je na dnešních statistikách viditelné zcela zřetelně.

A pak by bylo načase si přestat lhát do kapsy, jací jsme kabrňáci, a zamyslet se nad tím, že vláda už v boji s covidem zcela ztratila drajv a situace se jí víc než jindy vymyká z rukou. Všechny sázky leží na očkování. To je bohužel chyba. Očkování je zásadní cestou ven z koronaprůšvihu, ale i kdyby proběhlo úplně hladce, jeho účinky se na epidemické situaci projeví až za několik měsíců. Do té doby musí vláda držet covid-19 na uzdě. Takže vedle přípravy vakcinace vláda prostě musí pokračovat v různých opatřeních a dát lidem jasně najevo, proč je to nutné a že jí jde o věc.

Jak se dá něco takového udělat? V podstatě dvěma způsoby. Když jste politik, může stačit charisma a přesvědčivost. Politikou ale současná vládní garnitura otevřeně pohrdá, takže zbývá druhá možnost – peníze.

Když je pro vás něco fakt hodně důležité, jste ochotní do toho vrazit opravdu hodně peněz. Ani to ovšem vláda neudělala. Jak naposledy ukázal výsledek státního rozpočtu za loňský rok, vláda na boji s koronavirem spíš šetřila. Do zdravotnictví poslala hodně, ale na podporu ekonomiky nepustila ani desetinu slibované sumy a na jakoukoli motivaci, s jejíž pomocí by občany i firmy do boje s epidemií vtáhla, se rovnou vykašlala.

Nástrojů je přitom dost. Jestliže pracovníkům hygieny jeden vytrasovaný jedinec v průměru nahlásí 0,7 rizikového kontaktu, je zjevné, že trasování nefunguje a lidé své kontakty zapírají. Dělají to proto, že nechat se poslat do karantény znamená ocitnout se ze dne na den na 60 procentech dosavadního příjmu. Tenhle do očí bijící problém ale vláda ignoruje, a když je ministr Havlíček dotázán, zda by nechtěl proplácet covidovou karanténu 100 procenty příjmu, odpoví, že to nejde.

Nejvíce nákazy se šíří ve firmách, přesto se vláda při propagaci práce z domova omezuje na nemastná „doporučení“. Že by firmy podepřela třeba symbolickým snížením odvodu za zaměstnance na home office nebo jiným bonusem, ji ani nenapadne.

Pomoc pro zavřené firmy vláda drolí do desítek mikroprogramů a pak se zamotává do vysvětlování logiky a spravedlnosti. Mnohem lepší by přitom bylo přiznat, že logika ani spravedlnost nehrají ve snaze omezit pohyb a kontakty osob první housle. Takové přiznání musejí samozřejmě následovat vysoké a štědré kompenzace nespravedlností a nelogičností.

Klasickým příkladem je zavírání malých obchodů – v tom není zbla logiky ani spravedlnosti, ale zato to má nezpochybnitelný vliv na mobilitu a kontakty. Proto je třeba se majitelům malých obchodů hezky omluvit, požádat je o pochopení a zahrnout je penězi třeba podle obratu z minulého roku. O službách platí totéž. Místo toho vláda absurdně znepřístupní páskami část zboží i ve velkých obchodech, takže z koupě baterií se najednou stává nečekané dobrodružství.

Ano, bylo by to všechno drahé, mnohem dražší než těch 100 miliard, co vláda utrousila firmám v loňském roce. Ale vyslalo by to jasný signál, že vláda myslí svůj boj s covidem vážně a že se nesnaží jen přežít do náběhu vakcíny s modlitbami za co nejmenší ztráty na ekonomice i životech.

Je možné, že další restrikce, které asi přijdou, už povedou spíš k jejich dalšímu hromadnému porušování než k zásadnímu zlepšení stavu. Protože tak už si to vláda svou komunikací a postupným promrháním důvěry nastavila. Tím spíš by se měla v – doufejme! – závěrečné fázi boje s koronavirem věnovat pozitivní motivaci.

Jinak si ten obávaný a několikrát těsně odvrácený kolaps zdravotnického systému pořídíme velmi trapně na poslední chvíli souběžně s nástupem vakcinace.