Článek
Školní rok 2020/2021 vstoupí do historie. I z tohoto důvodu: Vládní představitelé v něm překonali všechny rekordy ve frekvenci ujišťování, že školy, školství a školní děti jsou naše priorita. Respektive priorita vlády.
Tato proklamace je v rozporu s tím, jak hluboce si všichni – žáci, rodiče, pedagogický sbor a nakonec i pan školník – oddechli, že to mají za sebou. Nejen že začínají prázdniny, ale že dva měsíce nebudou vystaveni v první linii zmatkům, experimentům, protimluvům a improvizacím. Protože když se do školy nechodí, není potřeba to ani zakazovat mimořádnými opatřeními.
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hybridní školní rok připomínal všechno možné, jen ne „prioritu“. Vláda toto slovo až brutálně nadužívá, a tím devalvuje, za prioritu vyhlašuje kde co a stupňuje to „absolutní“ a „totální“ prioritou až k nesmyslnosti. Ale přesto: Vyhlásit školství za prioritu pořád zní vážně. Kromě toho je to pravda, bez ohledu na to, co říkají politici.
Mezitím v Událostech, komentářích České televize:
„Školství neslo náklady brzdění epidemie opakovaně více, než bylo nutné“ a „měl by to být závazek pro všechny politiky, aby školství tuto oběť v následujících letech vrátili“. Tak to 30. června shrnul ministr Robert Plaga, zodpovědný člen vlády, která si pěstuje školství jako naprostou prioritu.
To má být vtip? Tak priorita, nebo oběť? Prioritní oběť, obětovali jsme dokonce naši prioritu?
Není jasné, co pan Plaga za těchto okolností ve vládě ještě dělá. Samozřejmě, může se snažit prospívat školství „v rámci možností“, ale uplynulé měsíce opakovaně ukázaly, jak vachrlaté ty možnosti v praxi v Babišově vládě jsou. A nesejde na tom, jestli za to v čase potlačování pandemie mohl chaos řízení, nekompetentnost, laxnost anebo síla jiných lobby.
Ministr školství přece nemůže důstojně fungovat ve vládě, která školám maže med kolem úst, a pak vzdělání pošle do kouta. Tím si dělá dobrý den nejen z ministra, ale z nás všech. Robert Plaga proti tomu během školního roku vystupoval jen mírně a sporadicky, jistě i kvůli své slabé politické pozici. A tím částečně přikryl, jak vláda se školstvím zacházela.
Nastala úleva, že jsme to „zvládli“. Asi stokrát větší než na konci jiných školních roků. Ano, školství demonstruje, jak lidé život za pandemie zvládají navzdory vládě a jejím rozmarům. Český žák, rodič, učitel a nakonec i pan školník vydrží vše. Škody na sociálních návycích, psychice a hlavně vzdělanosti se odestát mohou, ale bude to dřina.
Bohužel, zatím není patrná ani nejmenší záruka, že od září tato trýzeň priority školství nezačne nanovo. Prázdniny utečou jako voda, je mi líto.
