Článek
Nouzový stav bude v Česku platit nejméně do 23. prosince. Je ale dost pravděpodobné, že z nouze nevybředneme ještě dalších pár týdnů. Paradoxně lze protahovaný nouzový stav nakonec považovat ne snad za dobré, ale za to méně špatné řešení.
Na první pohled jsou sněmovní debaty jedna jako druhá. Drobný, leč podstatný rozdíl tu ovšem ve středu večer byl. Prodloužení nouzového stavu o necelé dva týdny tentokrát prošlo výhradně díky hlasům, na nichž stojí celá vláda, tedy ANO, ČSSD a komunistů. Až dosud byla politická shoda – přes všechny výtky opozice – vždy širší. Také debatu tentokrát ve Sněmovně osobně celou přetrpěl i premiér Andrej Babiš, jinak známý odporem k přítomnosti v sídle instituce, jíž je podle ústavy odpovědný.
Předseda vlády se samozřejmě neudržel a na konci debaty byl na poslance tradičně sprostý a pohrdavý: „V podstatě já vůbec nechápu, co tady vlastně diskutujeme 5,5 hodiny. Všichni ti, kteří nechtějí prodloužit nouzový stav, chtějí chaos a ohrožují životy našich spoluobčanů. Jednoznačně. Ano. Chcete jenom chaos, nic jiného. A to jsme mohli dneska vyřešit za hodinu,“ pravil předseda vlády. A udeřil tím zcela nechtěně hřebíček na hlavičku. To, že premiér nechápe, o čem se ve Sněmovně mluví, je důkazem toho, jak jsou ty debaty důležité.
Schválení nouzového stavu dává vládě možnost zasahovat do jinak nezadatelných občanských práv a svobod. Což je princip, na němž vláda od začátku staví svůj boj s epidemií – omezuje se shromažďování, podnikání, volný pohyb, konání bohoslužeb, nařizuje se pracovní povinnost a tak dále. Je to nepříjemné, do jisté míry nebezpečné, ale při správné aplikaci účinné a dost možná i jediné řešení situace, do níž koronavirus uvrhl Česko i zbytek Evropy.
Vláda na základě dat i zkušeností vychází z toho, že nechat virus volně běžet společností znamená riskovat přehlcení zdravotnického systému a velké ztráty na životech. A brzdit virus jinak než masivními zásahy do životů lidí nedokáže. To jí lze těžko vyčítat, žádný geniální pohodlný recept nevymyslel na světě zatím nikdo.
Právě kvůli nepohodlí nouzového stavu se od jara objevují úvahy, jestli by nebylo možné celou epidemii v Česku nějak uřídit bez toho, aby vláda měla po celou dobu faktický bianco šek na omezování základních lidských práv. Jenže se ukazuje, že to v tuhle chvíli asi nepůjde. Přinejmenším každý pokus učiněný tímto směrem dopadl tragicky.
Nejdříve tu byla březnová eskapáda ministra obrany Metnara, který předložil vládě „úvahový dokument“ navrhující, aby v dobách krize přebírala veškerou moc vláda, případně rovnou premiér. Pak se na to radši rychle zapomnělo, protože na tuhle debatu věru nebyla zralá doba.
O chvíli později přišel nápad, aby o zavírání obchodů a provozů rozhodoval svými opatřeními prostě jen ministr zdravotnictví bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu. No a nakonec tu máme zatím poslední návrh, který se měl zabývat centralizací hygienické služby, ale místo toho navrhuje vznik superúřadu s pravomocí dožadovat se bez jakýchkoli soudních mechanismů lokalizačních dat z mobilních telefonů.
Česko zjevně nemá moc dobré krizové zákony, ba ani instituce a zasloužilo by si na tohle téma velkou debatu. Jenže se zdá, že ji nelze vést s touhle vládou a v podmínkách potýkání se s dosud nevídanou pandemií zákeřné choroby. Ať už je to dáno roztržitostí navrhovatelů, přecitlivělostí opozice, nebo přílišným návykem vlády na extra silnou pozici, vždycky je návrh buď zcela nepřijatelný (jako myšlenka superministra zdravotnictví), nebo obsahuje alespoň nějaký šrapnel, kvůli němuž se debata zvrhne v celkem oprávněné strašení Velkým bratrem (jako v případě hygien). Když navíc vidíme fungování legislativního procesu v jiných otázkách, jako je třeba daňový balíček, je zjevné, že měnit uprostřed krize krizová pravidla a instituce prostě není dobrý nápad.
Proto bude lépe, když se budeme ještě nějakou dobu plácat v nouzovém stavu, který si vláda musí jednou za čas obhájit před poslanci. To zaručuje alespoň nějakou účinnou kontrolu.
Ocenění si zaslouží analýza opozičních stran, která ukazuje, jaká opatření by vláda při troše dobré vůle a rozumné koordinace mohla provádět i bez nouzového stavu a jaká už ne. Premiér, který nechápe, k čemu je Sněmovna dobrá, ji samozřejmě přehlédl jako širé lány. Ale mohla by se stát dobrým základem pro diskuse o dalším řízení země v covidových dobách.
Ta diskuse ale v tuto chvíli neprobíhá. Ministr vnitra a šéf krizového štábu Jan Hamáček jenom obvinil opozici, že si z nouzového stavu udělala fetiš. Přitom ve skutečnosti je to naopak. Nouze se stala fetišem pro vládu, která už si bez ní vůbec neumí představit vlastní fungování a bere ji jako samozřejmost. Od Hamáčka jsou takové úvahy obzvláštním zklamáním, protože dosud působil dojmem, že má o právním státu a zastupitelské demokracii o dost lepší povědomí než Babiš.
Takže pro jistotu ještě jednou ty zásadní věci.
Zaprvé – Česko není v nouzi, protože si to myslí Babiš nebo Hamáček. Je v nouzovém stavu jen a jen proto, že si to pořád ještě myslí (už tedy jen těsná) většina poslanců.
Zadruhé – vláda by se měla velmi dobře připravit na variantu, že ta většina poslanců se změní v menšinu a nouzový stav skončí. Žádný křik nepomůže, odpovědnost vlády za fungování země se nezmenší a covid-19 nezmizí. Tvářit se, že tenhle scénář nemůže nastat, přesněji řečeno, že znamená jen chaos a zmar, je od kabinetu naprostá nezodpovědnost.
Zatřetí – udržení stavu nouze musí vláda před poslanci vždycky obhájit. Je to její povinnost, protože poslance na rozdíl od většiny ministrů zvolili lidé ve volbách. A když poslanci řeknou, že vláda bude pokračování nouzového stavu obhajovat obden při mnohahodinových debatách, tak ministři srazí podpatky a alespoň někteří se na tu mnohahodinovou debatu obden dostaví. Jakkoli se jim může tisíckrát zdát, že parlamentní vystoupení opozice neposouvají zemi ani o píď dál, tenhle jejich názor není ani trochu podstatný.
Že tomuto jednoduchému mechanismu nerozumí premiér Andrej „nechápu, co to tady vlastně diskutujeme“ Babiš, je smutné. Ale už to tak nějak delší dobu víme. Předseda sociální demokracie by to ale chápat měl. A jestli se mu nechce před Sněmovnou stav nouze hájit, měl by rychle vyrukovat s plánem, jak se budeme s covidem-19 potýkat bez něj (nebo rychle opsat ten opoziční).
Třetí cesta totiž není. A nebude, dokud si Česko bude říkat právní stát a zastupitelská demokracie.
