Komentář: Vláda jako na obrtlíku. Pro zradu obchodů neexistuje omluva

Máloco ukazuje na kvality českého řízení epidemie lépe než přístup, který vláda zvolila v posledních dnech vůči maloobchodu. Asi stojí zato zejména ministrům připomenout, že zboží v regálech neroste samo od sebe. Že ho tam musí nějak dostat lidé, kteří na nákup a prodej různých věcí vsadili své peníze a své živobytí. Přesto s nimi vláda zachází jako s kusem hadru. Ono to do jisté míry platí o všech občanech republiky, ale majitelé malých obchodů si v posledních dnech opravdu užili víc než jiní.

O otevření dosud zavřených prodejen se začalo nahlas mluvit na přelomu minulého a tohoto týdne. Nakonec se stalo jednou z podmínek, kterou si určili hejtmani pro svou žádost vládě o prodloužení nouzového stavu. S její pomocí vytrhli vládě z paty trn, který si tam sama zarazila neschopností vyjednat s opozičními poslanci standardní prodloužení stavu nouze.

Plánu na otevření obchodů se ochotně chytil ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček. Ten v úterý v rozhovoru pro Český rozhlas o návrhu na návrat zákazníků do všech obchodů hlásil: „Postupně se dostáváme k tomu, že by mohl být podpořen ze všech stran.“ Týž den na Twitteru napsal: „Otevření maloobchodů je výrazný posun. Je to velký psychologický zlom. Lidé po delší době uvidí světlo na konci tunelu.“

Ve středu měl tiskovou konferenci ministr zdravotnictví Jan Blatný. „Nesmí to být pojato jako rozvolňování,“ prohlásil o plánu otevřít maloobchod, aniž by jej ovšem jakkoli zpochybnil. Naopak se přiklonil k novému vládnímu narativu, že opatření se nebudou zpřísňovat a lidé je ze samé vděčnosti začnou zničehonic dodržovat. Stejnou naději téměř stejnými slovy vyjadřovali střídavě Blatný, Havlíček i premiér Andrej Babiš.

Maloobchodníci začali zcela pochopitelně slavit, chystat otevření a utrácet za ochranné pomůcky, které by jim umožnily dodržovat ohlášené zpřísněné podmínky provozu. Zajímavým detailem v tomto příběhu je zpráva distribuční firmy PNS, že objednávky distribuce obchodních letáků na příští dva týdny vyskočily proti minulému týdnu na dvojnásobek.

Ve víru příprav a radosti ztratili maloobchodníci, ale také natěšení zákazníci ostražitost. Proto jim mohlo uniknout, že odpor k uvolnění stávajících opatření v maloobchodu vyjádřili ministři za ČSSD (kromě Miroslava Tomana). Ale především mělo všechny varovat vyjádření premiéra Andreje Babiše, že sám nemá na otevření obchodů jasný názor a utvoří si jej po konzultacích na vládě. Že se Havlíček při svém velkém slibování nezmínil o tom, že nemá dojednanou Babišovu podporu, to byl velký chyták.

A protože základním prvkem vládního řízení epidemie je prvek překvapení a snaha udržovat občany ve střehu, dopadlo to jako obvykle.

Na páteční tiskové konferenci po jednání vlády ministři oznámili, že se obchody otevírat nebudou.

Konec je také s důrazem na individuální odpovědnost, naopak se zostřují příkazy pro pohyb mezi lidmi, v otevřených obchodech, budovách a dopravních prostředcích budou povinné respirátory nebo nanoroušky.

Není to první podobná otočka. V poslední době si tento typ vládního humoru dosyta vychutnali vlekaři a provozovatelé skiareálů. Těm vláda nejprve slíbila otevření na jarní prázdniny, dokonce si nechala od komunistů otevření skiareálů vnutit jako podmínku posledního úspěšného prodloužení nouzového stavu. V mnoha horských podnikatelích vzbudila silné naděje alespoň na částečnou záchranu sezóny a po pár dnech jim ji zcela bez uzardění zase sebrala.

Dlužno dodat, že otočka u skiareálů je ještě při pohledu na covidová data trochu pochopitelná. Slib padl ve chvíli, kdy epidemická křivka zvolna klesala a ještě nebylo zcela patrné, že po pár dnech stagnace hodlá opět nekompromisně zamířit směrem vzhůru. To začalo být jasné právě během těch několika dnů po vyslovení slibu vlekařům a komunistům. Je to zcela nedostatečná, ale alespoň nějaká omluva.

Pro falešné naděje vzbuzené v obchodnících i jejich zákaznících neexistuje omluva vůbec žádná. Všichni od Babiše přes Havlíčka po Blatného vidí, v jak mizerné epidemické situaci se nacházíme, už nejméně dva týdny. Tahle otočka byla úplně svévolná a nezodpovědná, je to ze strany obou ministrů klasická ukázka toho, proč je lepší nejdřív myslet a až potom mluvit nebo psát na Twitter.

Obrat vládní rétoriky dvakrát o 180 stupňů během jediného týdne – nejprve od zpřísňování k individuální odpovědnosti a pak zpátky k přísnějším restrikcím –, to je skutečně na samé hraně toho, co může země po roce nejrůznějších epidemických omezení vydržet.

Nyní se to tedy má tak, že jsme zase zpátky při starém. Vláda bude vyhlašovat přísnější opatření a stěžovat si, že je lidé nedodržují. Místo chytrých opatření motivujících k masivnějšímu testování nebo home office budeme místo roušek nosit ve vlaku a v obchodě respirátory. A za pár dní se budeme moc strašně divit, že křivka vypadá pořád stejně mizerně. A dovolme si jednu drzou, a doufejme, že chybnou předpověď – odpískáme nakonec i pootevření škol od prvního března.

Experiment s individualismem skončil dřív, než začal, což je z epidemiologického hlediska nejspíš dobře. Stejně jako to, že zůstanou uzavřené obchody. Jak ale po těchto nesmyslných otočkách a vyvolávání falešných nadějí věřit vládě alespoň nos mezi očima, natož důvěřovat jejímu způsobu boje s nebezpečnou nákazou, to je stále hůře řešitelná otázka.