Článek
Tak jako doteď už se pokračovat nedalo. Co nevidět by se ukázalo, řečeno s ministrem-průvodcem pekelnými dny Janem Blatným, že „opatření, která jsme zavedli, přestala fungovat“. Což se částečně začalo dít už koncem března – jakkoli se pražská Náplavka stala falešným symbolem pro tisíce jiných a nefotografovaných situací po celé zemi.
Lockdown dopadl, jak mnozí předpokládali: za cenu odříkání i extrémního nasazení se podařilo obrátit covidové grafy směrem dolů, ale dál vězíme ve čtvrté vlně. Omezení byla relativně přísná, ale zdaleka ne dostatečná na to, abychom nákazu stlačili do kontrolovatelných mezí (bylo-li to vůbec vzhledem k velikosti průšvihu proveditelné). Ale protože to lidé takhle dál nevydrží (navíc když měkký lockdown trvá už řadu měsíců) a protože pootevření škol je nutnost, vláda po dlouhé době šrouby povoluje. Jdeme ven!
Celý komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Motivační zaříkávadlo „příští dny budou klíčové“ platí dál – bez ohledu na to, jak moc ho už někteří politici zprofanovali.
Končí nouzový stav, ale naprosto nekončí náš problém. Virus v jakékoli mutaci nezajímá, že toho už máme plné zuby a že počínání vlády připomíná aprílové počasí za okny.
To je nejnebezpečnější faktor: Vláda, sama opotřebovaná stejně jako my, si do doby po lockdownu a nouzovém stavu balí a přenáší chyby, kterých se dopouštěla doteď. Jako by to byl kufr vzpomínek, se kterým se není s to rozloučit. Zmatek a nepředvídatelnost zůstávají poznávacím znamením.
Byl opět vyměněn ministr zdravotnictví, mění se jeho spolupracovníci. Vyměnila se hlavní hygienička, její pověřená nástupkyně má zdravotní problémy. Končí národní koordinátorka očkování. Končí PES.
Pootevření škol stojí a padá s testováním dětí, přitom panují pochybnosti o kvalitě testů a nejasnosti, jak bude systém fungovat. „Nezvládáme komunikaci s rodiči. Předtím, co se dělo s rouškami, a děje se stále. Rodiče mají oporu v právnících, sdružují se na sociálních sítích, ministerstvo na to nereaguje vůbec. Necítíme podporu,“ prohlásil minulý týden jeden z ředitelů.
Na poslední chvíli se mění zásadní pravidlo: Kolik lidí se smí vevnitř nebo venku setkávat. Přítomný čas „mění“ je namístě: Teprve v pondělí 12. dubna má vláda rozhodnout, jak to celé (definitivně?) bude, přičemž ministr Arenberger už předem – tak málo si je jistý v kramflecích s nařízením, které původně vyhlásil jeho předchůdce – otevřeně mluví o žalobách a soudech, které to či ono zruší.
Co si z toho mají lidé vzít, jak se mají podle toho chovat a zařídit? Ti, kteří se stále snaží dodržovat pravidla?
Nepřipravenost, zbytečná improvizace, vyvolávání dodatečného stresu a nejistoty. Kdo si chce něco naplánovat, má smůlu.
To ve chvíli, kdy sám konec nouzového stavu a první uvolnění přispějí k tomu, že řada lidí sleví z obezřetnosti a přestane na sebe být tak přísná. Epidemiologická skupina MeSES to formulovala:
Kombinace částečného obnovení prezenční výuky ve školách, konce nouzového stavu, konce omezení meziokresní mobility a konce omezení setkávání (který ministr Arenberger mezitím odvolal, pozn. red.) má i výrazný signalizační efekt, a povede také k omezení dobrovolného protektivního chování. Sociologická data z minulého týdne již naznačují pozvolný pokles protektivního chování.
Kromě chaotického, ledabyle vysvětlovaného postupu si vláda z nouzového stavu stěhuje spoustu nesplněných domácích úkolů. Testování je děravé jak cedník, PCR testy zůstávají luxusním zbožím. Trasování je při dnešních počtech případů dál spíš zbožným přáním. Nakažení lidé nehlásí kontakty a ani tzv. izolačka na tom nic moc nezměnila.
Naprosto není jasné, kde by vláda chtěla znovu nalézt ztracenou důvěru veřejnosti. Ministr zdravotnictví se občas pokouší žertovat – to je sice novinka, ale ani tudy cesta nepovede.
Premiér se stylizuje do role patrona očkování. Na vládních tiskovkách, kde se říkají nepříjemné věci, ho nehledejte. Čím blíž k volbám a čím víc vakcín bude, tím spíš. (Sputnik je šidítko politiky, s bojem s pandemií u nás nemá nic společného.)
Vakcína pravděpodobně to hlavní „řeší“, ale i kdyby se očkování rozběhlo rychleji, na podstatě věci to nic nemění: Vláda nemá kloudný plán ani co teď, ani co za měsíc, ani co za rok.
Kombinuje příslib očkování (někdy všem) a aprílové zákazy a příkazy (teď všem). Je to nesnesitelné a funguje to čím dál tím hůř. Některá povzbudivější čísla, ve skutečnosti stejně špatná jako koncem listopadu nebo v únoru, na naší mizérii nic nemění.
