Článek
Občas se to zkrátka stane. Vznikne virál – tedy uživateli zdarma, hromadně a dobrovolně sdílený obsah na sociálních sítích – za kterým nestojí žádné velké marketingové agentury ani PR mozky. To je i případ na první pohled nenápadné fotografie školní magnetické nástěnky. Co na ní bylo tak zajímavého, že se začala hromadně sdílet? Zdánlivě skoro nic. Přesto jsou z ní někteří lidé nadšení.
Jedna paní učitelka pro svou třídu znázornila známé přísloví „chybami se člověk učí“. Poselství, že chyba je důležitým a často i nutným stupněm na cestě ke zdokonalení, působilo originálně, mile a inspirativně, a tak její kolegyně magnetickou tabuli vyfotila a umístila (bez vědomí autorky) na Facebook. Fotka se pak začala šířit a má již tisíce sdílení. Paní učitelka Denisa Machoňová Tichá z táborské základní školy Orbis Pictus se pak k výtvoru sama překvapeně přihlásila a zajímalo ji, jak se nástěnka na internet dostala.
Tak tohle nemá chybu❤️ Autorkou tabule je Denisa Machoňová Tichá - foceno v její třídě. Přejeme všem dětem takové učitele!
Zveřejnil(a) Unie rodičů dne Pondělí 23. září 2019
„Viník“ se brzy odhalil sám: „Kdybych tušila, jaký ta fotka způsobí poprask, dala bych si víc záležet na jejím vyfocení,“ napsala na její facebookovou zeď kolegyně ze školy a omlouvala se za neuvážené sdílení. Autorce ale zveřejnění výtvoru nevadilo, nicméně nebývale velký ohlas, zprávy a desítky komentářů ji zaskočily. Neměla totiž pocit, že tím vykonala něco velkolepého. K situaci na Facebook dodala:
„Pozitivní práce s chybou by měla být součástí vzdělávacího procesu už minimálně 20 let. Je to velice žalostný obrázek našeho školství, když její prosté znázornění považujeme my, učitelé a rodiče za něco převratného. Je úplně jedno, co si dáme do třídy na zeď, pokud se tu myšlenku nesnažíme naplnit každou vteřinou během výuky. Pokud dětem chyby opravujeme my a rozdáme jim sešit s červenými fajfkami, jsou veškeré obrázky zbytečné. Za tímto obrázkem se skrývá intenzivní roční práce s dětskými obavami ze selhání. Ráda bych všechny, kteří se tímto obrázkem nechali inspirovat, vyzvala k tomu, aby se nespokojili pouze s tím, že dětem řeknou, že chyba nevadí. To zdaleka nestačí.“
Paní učitelka má v mnohém pravdu a je smutné, že až obrázek na nástěnce nám musí připomenout podstatu a krásu učení. Nemýlí se ani v tom, že nepřišla s něčím převratným a lidstvo má již staletí různá úsloví jako třeba: nikdo není neomylný, žádný učený z nebe nespadl, chybami se člověk učí, chybovati je lidské (Errare humanum est) nebo použij metodu: pokus–omyl.
Důležitý a sympatický je psychologický moment, kdy se dítě a vlastně i dospělý – právě díky vedení dobrého učitele – učí nebát se věci zkoušet, i když se třeba nedaří. Za omyl nenásleduje výsměch, pokárání, pětka nebo trest, ale naopak povzbuzení. Probuzení zájmu jít dál, udělat to příště lépe a pamatovat si i cestu, která vedla ke správnému řešení.
Nejsem odpůrcem klasického známkování nebo slovních hodnocení. Myslím, že jsou pro děti svým způsobem motivační, ale jen do určité míry. Jsou to vlastně jen nepřímé ukazatele na oblast, ve které se dá zlepšovat. Vždycky mi ve škole byli sympatičtější ti učitelé, kteří dávali v případě neúspěchu šanci se látku doučit a přihlásit se znovu na opravu. Těm pedagogům totiž záleželo na tom, abychom probírané učivo opravdu zvládli a rádi by všem dali nakonec tu nejlepší známku – protože to by znamenalo, že se děti něco opravdu naučily a jsou v tom výborné.
Výsledkem vzdělávání by neměl být co nejmenší počet chyb a jejich odraz v hodnocení, ale pokud možno co nejlepší znalosti.
Žijeme v době, která často buduje jakousi modlu bezchybnosti. Ta bude na děti útočit celý život a bylo by dobré se jí umět postavit. Je příjemné vědět, že existují učitelé, kteří se místo známkování chyb snaží tvůrčím způsobem spíše zbavovat děti stresu z toho, že něco zkazí.
Loňský školní rok jsem se během autorských čtení pohádek na literárních besedách v několika českých základních školách setkala s mnoha výbornými a vstřícnými učiteli a učitelkami, kteří dělali pro své svěřence maximum. Trochu jsem dětem i záviděla, jak dobré učitele mají a jak zábavnou formou jsou schopni s nimi komunikovat. Je pozoruhodné, že ve státě, kde systém vzdělávání má rozhodně daleko k dokonalosti a platy učitelů jsou spíš demotivující, se stále najde dostatek nadšených lidí, kteří učí s radostí a do vzdělání investují čas, energii i skvělé nápady. Jako třeba paní učitelka, která vymyslela nástěnku s paní Chybou.
