Hlavní obsah

Komentář: Vesmír je VIP únikem ze zplundrované Země

Štěpán Šanda
Spolupracovník redakce
Foto: Profimedia.cz

Richard Branson (v pozadí další pasažéři) zažívá stav beztíže, snímek z 11. července 2021.

Že chce Elon Musk umřít na Marsu, je sice pěkné, a může si o tom snít dosyta. Ale věřím tomu, že většina lidí by stále chtěla zůstat nohama, tělem i duší na Zemi.

Článek

Kromě doháněných sportovních monstrakcí, jako jsou olympijské hry nebo právě skončené fotbalové Euro, s sebou léto přineslo ještě jeden závod. Jeho průběh rovněž přenášejí světová média, míří na něj nespočet kamer. Jde o vesmírné dostihy miliardářů. V neděli se na hranici kosmu raketou své společnosti Virgin Galactic podíval britský podnikatel Richard Branson. O několik dní tak předběhl Jeffa Bezose, zakladatele Amazonu a také společnosti Blue Origin, jejíž raketa ho má na oběžnou dráhu vynést 20. července.

Ano, vypadá to, že vzniká nová destinace pro bohaté turisty. Branson hned po přistání oznámil, že chce vesmír zpřístupnit i dalším cestovatelům – turistický (vý)let by měl stát okolo pěti milionů korun. A z těch pár náznaků se dá tušit, že cesty na hranici atmosféry se mohou stát dalším statusovým symbolem. Ukazuje to například tweet Blue Origin, v němž podotýká, že Bransonův let nebyl ve skutečnosti do vesmíru, protože ten se počítá až od 100 kilometrů nad zemí, nikoli 90, kde se nacházela raketa Virgin Galactic. S Bezosem zároveň poletí i neznámý vítěz aukce, zřejmě také miliardář, neboť cena letenky se vyšplhala na 28 milionů dolarů.

To, že nejbohatší lidé světa obracejí stále více svou pozornost směrem k obloze, se dá číst i jako známka jejich zpovykanosti, do jaké destinace se ještě podívat. Ostatně, už v roce 2012 americký vysokoškolský učitel a mediální teoretik Ian Bogost pro časopis The Atlantic glosoval: „Dnes, když dítě řekne ‚Chci být astronautem,‘ říká jen ‚Chci být bohaté‘.“

Šéf Tesly Elon Musk i Jeff Bezos se netají vesmírnými ambicemi. První jmenovaný založil firmu SpaceX, jež možná bude pro americkou vládu zajišťovat stále častěji dopravu na ISS. Zde Muskovy plány nekončí – už teď jde na obloze zahlédnout „vláček“ satelitů StarLink. Společnost SpaceX také nevylučuje případnou spolupráci s armádou USA za účelem rychlého přesunu vojenských jednotek po světě nebo dokonce vynášení zbraní do kosmu. Nejvíc je ale od Muska slyšet příběh o ustavení lidských kolonií na Marsu. Bezos zase sní o vybudování jakýchsi vesmírných stanic, které plují vesmírem, a odkud se lidstvo vrací na Zemi jen příležitostně.

Všechny ty smělé plány se však dají chápat i jako nouzový východ z pomalu plápolající planety pro ty, kteří si to mohou dovolit – na cestě do vesmíru, jak jsme si připomněli, pořád vlaje visačka s vysokou pořizovací cenou. Evakuace části nebo klidně i celého lidstva na jiné planety či do jakýchsi biosfér volně plujících vesmírem samozřejmě nevyřeší dezolátní stav Země, za nějž nese naše pokolení odpovědnost. Takový útěk je zametením špíny pod koberec, ukrytím zamazaného prádla pod peřinu před návštěvou.

Plány miliardářů vycházejí z étosu rozpínavosti vlastní euroamerické kultuře. V současnosti se ve veřejné debatě problematizuje dříve nezpochybňovaná idea kráčející civilizace. Reflektuje se stále víc i to zamlčované, co ve stopách civilizace šlo. A také to, co to někdy znamenalo pro takzvaná barbarská či neosídlená území – vraždění, ale i plundrování přírodního bohatství. Vesmír jako by byl další metou, kam se tato domnělá šlechetnost v podobě další expanze privilegovaných má rozšiřovat. To, že chce Elon Musk umřít na Marsu, je sice pěkné a může si o tom snít dosyta. Ale já sám věřím tomu, že většina lidí by stále chtěla zůstat nohama, tělem i duší na Zemi a zemřít tady.

Nejen lidské, ale materiální zdroje vynaložené na mlhavé vesmírné snění by možná lépe posloužily při řešení klimatické krize. Jenže tady asi vězí problém – jak můžete po lidech, kteří se vyhýbají placení daní, chtít, aby obětovali své megalomanské sny ve prospěch celosvětové populace?

Koneckonců vyprávění byznysových big boys o jejich vesmírných ambicích jako by podvědomě vysílalo zprávu, že s naším domovem je konec, vzdali to s ním a nemá cenu ho zachraňovat, což není, doufám, pravda.

Francouzský sociolog Bruno Latour ve své knižní eseji Zpátky na zem metaforicky popisuje právě postupné odcizování vyšších společenských vrstev od s jinými lidmi sdíleného prostoru naší planety. Nicméně poslední dva roky ukazují, že Latourovo přirovnání týkající se amerického způsobu života, o němž se nevyjednává, a západních elitách, které už dávno opustily Zemi, se postupně zhmotňuje.

Doporučované