Článek
Příležitost ocenit někoho z členů vlády Andreje Babiše se nenaskýtá úplně běžně, tak pojďme do toho. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch chce omezit reklamu na alkohol, v jehož spotřebě se držíme na špici Evropy. Mimo jiné navrhuje, aby v ní nesměly vystupovat živé bytosti.
„Reklama by neměla vzbuzovat dojem, že alkohol je ‚dobrý kamarád‘, což se stále ještě děje,“ pravil ministr před časem.
Tuhle námitku jsem si připomněl, spatřiv aktuální reklamu Hanácká vodka – Pure silvestr spirit.
Příslušný videoklip je nabušený nejenže živými, ale také mladými, roztančenými a od pohledu spokojenými bytostmi. Matěj Ruppert do toho zpívá: Být mezi přáteli, to je můj styl, večer je přede mnou, už aby byl, život je krátkej, tak pojď žít, bavit se, zasmát se, zapařit.
Lihovina se zde vyskytuje spíš mimochodem – nebýt těch čirých lahví na policích a baru v pozadí, mohlo by se opticky jednat o reklamu na jakýkoli produkt, který se dá prodávat skrze vitalitu, elán a kamarádskou pospolitost.
Lobby výrobců a dovozců destilátů úmysl ministra Vojtěcha, a to není překvapení, odmítá. Liduprostá reklama, tvrdí, by byla „populistický a zcela nepromyšlený krok”, protože reklama je jen soubojem značek, ale na celkovou spotřebu nemá vliv. Navíc údajně neoslovuje problematické skupiny pijáků jako jsou mladiství, lidi, kteří pijí nárazově, nebo pijáky před řízením auta.
Odborníci na léčbu závislosti si to nemyslí a omezení reklamy podporují. Tak jako u cigaret, kde je regulace přísnější než u alkoholu.
U tabákových výrobků se obtížně, pokud vůbec ještě, v reklamě pracuje s motivem, že náš výrobek je „cool“. V případě alkoholu je to často naopak základ poselství. Viz i Hanácká a její mejdan roku.
Reklamě na alkohol zákon mimo jiné zakazuje, aby „využívala prvky, prostředky nebo akce, které oslovují osoby mladší 18 let“ nebo „vytvářela dojem, že spotřeba alkoholu přispívá ke společenskému nebo sexuálnímu úspěchu“. To může být, když si vybavíme některé reklamní kampaně poslední doby, docela tenký led.
Zákon by měl být sušší. Měl by alkoholovou reklamu omezit víc, a také konkrétněji. I když si umím představit, jak si právníci pohrají s tím, co se rozumí pod pojmem „živé bytosti“ a co už ne. A jistě, působivá a účinná reklama se dá udělat i bez nich.
Nejde až tolik o to, jestli se dá nebo nedá spočítat korelace mezi tím nebo oním omezením reklamy a spotřebou lihu na osobu. Podstatné je uhnout ze společenského předpokladu, že alkohol je „samozřejmý“ a „patří k věci“.
Jde o image alkoholu samotného a tady hraje reklama bezpochyby roli. Přispívá k „obrázku“ konzumace alkoholu jako běžné součásti existence. (Pivo je pro nás jako chleba, říkal už tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak, což by dodneška mohlo platit i jako jakýsi reklamní předpoklad.)
Na internetu jsou k nalezení staré (americké) reklamy na cigarety, ze kterých zůstává rozum stát – kuřivo se tu prezentuje jako recept na štíhlou linii, i lékaři mají své oblíbené značky… Je možné, že za pár (desítek) let nám budou nepatřičné zase připadat radostiplné reklamy na lihoviny a alkoholické nápoje vůbec. Se sucharstvím to nemá nic společného.
