Článek
Průzkum agentury STEM, podle nějž má 83 procent dotázaných pocit, že vláda dobře zvládá koronavirovou krizi a zavádí účinná opatření, musel osazenstvo Strakovy akademie jistě potěšit. A vlastně by měl těšit i většinu ostatních. Pokud – a to už je samozřejmě měkká interpretace tvrdých dat – drtivá většina lidí považuje vládní opatření za účinná, pak je naděje, že je také drtivá většina lidí dodržuje.
Tím se přirozeně zvyšuje jejich účinnost, v níž všichni s očima upřenýma na koronavirové číselníky doufáme.
Nejhorší možný scénář z hlediska boje s šířením nákazy by obsahoval sérii opatření, kvůli nimž by se polovina lidí potýkala s nepohodlím roušek, home office a distančního vzdělávání dětí, zatímco druhá polovina by na opatření zvysoka kašlala prostě proto, že by nevěřila v jejich smysluplnost.
Dodejme, že druhý možný scénář, v němž by „nedůvěřivá“ polovina lidí byla nucena k poslušnosti silou a represemi, je sice z epidemiologického pohledu rozhodně lepší, ale žít by se v něm asi nechtělo nikomu.
Že ani na jeden z těchto scénářů zatím nedošlo, je hlavně zásluhou vysokého zastoupení zdravého rozumu v populaci. Ale roli hraje i způsob, jímž se koronavirové hrozby od samého počátku chopila vláda. Jakkoli komunikace premiéra byla mnohdy zmatečná a nevkusná, opatření se mění ze dne na den a přenosy z tiskových konferencí se prakticky nedají vydržet, základní sdělení se vládě vyslat podařilo – hrozbu bereme vážně, jdeme cestou brzkých tvrdých opatření a neděláme to pro legraci.
To je komunikační úspěch, který přes všechny bizarní epizody nelze vládě upřít.
A teď nějaká „ale“. Každá důvěra je křehká a každý lapsus, jako bylo „zapomenuté“ oznámení o přísnějších omezeních pohybu nebo o nevůli státu kompenzovat škody podnikatelům, ji může ze dne na den podlomit.
Dá se předpokládat, že značná část důvěry nestojí na skvělých pocitech, které by vyvolávalo působení vládního týmu. Stojí spíše na tom, že si lidé dají dohromady dvě a dvě a představí si alternativy vývoje.
Situace s ochrannými prostředky pro zdravotníky byla v jednu chvíli skutečně tristní, ale jestlipak by situaci skutečně pomohlo, kdyby se ze dne na den odporoučel ministr zdravotnictví, jak si mnoho hlasů přálo? Kdyby se najednou začal hledat nový ministr – a víme, jak vypadá hledání nových ministrů v této vládě – a klíčový úřad by se ocitl bez jasného vedení? A kolik by toho Karel Havlíček asi nakonec dělal jinak než Adam Vojtěch?
Prostě se s vládními opatřeními smiřujeme a víceméně věříme v jejich účinek, protože je to v danou chvíli nejrozumnější. Mnohé je těžké překousnout, mnohé působí hloupě nebo nešťastně, ale patrně málokdo má touhu si do koronavirové krize umotat ještě krizi politickou.
Vysoká důvěra ve vládní opatření je proto i důležitým vzkazem pro opozici. Ta má před sebou dva úkoly. Jako virus změnil kdeco, změnil pro tuto chvíli i politiku. Vládu je jistě potřeba hlídat a kritizovat, o tom nesmí být sporu. Ale účinnější a působivější než obvyklé volání po stínání hlav zodpovědných ministrů bude patrně snaha korigovat vládní kroky vlastními dílčími návrhy.
Ukolébávat se představou, že všichni přece vidí, jak Andrej Babiš v krizi selhává, a hned po odeznění epidemie mu to pěkně spočítají, bylo naivní vždycky. Při pohledu na čísla STEM je to naivní tuplem.
Druhým úkolem pro opoziční strany je sednout si ke stolu a konečně rozepsat politické reformní programy, s nimiž půjde zemi po odeznění epidemie vytáhnout z ekonomického maléru. Ten se na nás nepochybně řítí. A do sněmovních voleb v příštím roce budeme mít snad už celkem jasnou představu o jeho hloubce.
