Článek
Zorientovat se v dění v Sýrii byl už před tureckou vojenskou invazí solidní oříšek. Dohoda mezi Kurdy a Asadovou vládou zprostředkovaná (podle všeho) Ruskem vnáší do křehké mocenské rovnováhy další zmatek. Spojené státy z posledního vývoje vycházejí jako velký poražený, a to nejen kvůli údajné „zradě“ Kurdů.
Po dosažení dohody s Kurdy se Asadovy vojenské síly v rekordně krátké době začaly přemisťovat do oblastí, kde se v posledních sedmi letech nevyskytovaly.
Syrským Kurdům sice režim v Damašku šel dlouhodobě po krku. Ale tohle logicky vyhodnotili jako menší zlo než ovládnutí celého pásu syrského Kurdistánu tureckými vojáky, kteří od začátku ofenzivy postupují do syrského vnitrozemí také s podivuhodnou rychlostí.
Bleskový postup turecké armády a neoznačených žoldáků bojujících po jejich boku zaskočil i stahující se Američany. Podle deníku The New York Times Turci ovládli klíčovou pozemní komunikaci, která tisícovce Američanů zkomplikovala jejich přesun. Vojáky Spojených států nemile zaskočily i turecké granáty, které začaly dopadat pár set metrů od jejich pozic.
Vojáci stažení na pokyn Donalda Trumpa se pak v protisměru míjejí s Asadovými jednotkami, což s ohledem na vývoj v posledních letech také rozhodně nemusí být přátelské plácání po ramenou.
Není jasné, jestli se v příštích hodinách na severovýchodě Sýrie rozpoutají prudké boje mezi dobře vycvičenou i vyzbrojenou tureckou armádou na straně jedné a Asadovými jednotkami podporovanými kurdskými Syrskými demokratickými silami (SDF) na straně druhé. Co se bude dít, když se znepřátelené jednotky dostanou na dostřel? Nasadí Turci své těžké zbraně, včetně tanků? Jak to bude s leteckou podporou, která je pro osud pozemních střetů naprosto klíčová? Turecko se netváří, že by začalo dodržovat bezletovou zónu na severovýchodě země. Čistě z pohledu letecké techniky by Turci Asadovy stroje smetli z nebe…
Rozhodnutí o vojenské intervenci je v podání tureckého prezidenta Erdogana částečně politický kalkul a líbivý krok pro vlastní voliče. Současně jde o pokus výrazně oslabit turecké i syrské Kurdy, kteří pro Turecko optikou Ankary představují bezpečnostní hrozbu.
Jedním z vícero negativních vedlejších efektů je nepřímá turecká pomoc islamistickým hrdlořezům hlásícím se k nominálně poraženému Islámskému státu. Ten už sice podle expertů nemá sílu vrátit se v tak silné podobě, jako když v roce 2014 vybudoval barbarský chalífát. I tehdy v tom mělo Turecko prsty, když otevřelo své hranice a umožnilo džihádistům z nejrůznějších států vytvořit obávanou značku IS.
Reportér The Wall Street Journal popsal scénu, při které měl kurdský velitel a hrdina bojů s Islámským státem rozzuřeně utéct z jednání s americkými „spojenci“ se slovy: „Vy jste nás prodali!“ Američané ale za tuhle „zradu“ a ponechání volné ruky Turecku mohou zaplatit vysokou cenu. Kurdům se nemohou podívat do očí, Asadův režim zůstane nepřítelem a Írán s Ruskem si připíšou plusové body.
I kdyby se situace v Kurdistánu „stabilizovala“, přičemž se trochu děsím představy, co by taková stabilizace v praxi obnášela, není mi dost dobře jasné, kde na území Sýrie chtějí američtí specialisté nadále působit?! Podle The Washington Post je zásadně ohrožena samotná trvalá americká vojenská přítomnost v Sýrii.
