Hlavní obsah

Komentář: Velevrub tupý, zeleň ve vládě? K nezaplacení

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Upuštěná přehrada Orlík u hradu Zvíkov, snímek z února 2020.

Plány na nové přehrady ilustrují, proč by se neměla spojovat ministerstva zemědělství a životního prostředí do jednoho.

Článek

Ministerstvo zemědělství, které to má na triku, navrhlo 31 území pro výstavbu nových přehrad. Což je hned o 18 méně, než doporučilo vloni. Teď o tom jedná s Ministerstvem životního prostředí, podle posledních zpráv zatím zavládla dohoda v deseti případech: Kačenka, Zaječí, Brodce, Chotěbudice, Skřiváň, Rybník, Vosovec, Stěbořice, Nabdín a Stříbrný potok.

Naopak plán na přehradu u Holštejna ministr Richard Brabec výslovně odmítl, protože by zničila unikátní jeskyně v Moravském krasu. Je-li tomu tak, jak vůbec mohlo někoho napadnout s ní přijít?

Na Chumavě u Neumětel na Berounsku se zase vyskytují vzácní živočichové jako například velevrub tupý, což je celosvětově ohrožený druh sladkovodního mlže.

Kromě toho, kde do přírody vstoupí nebo nevstoupí hráze a beton, je dobré celý proces sledovat ještě z jednoho důvodu. Jako ilustraci, jestli je sloučení obou ministerstev do jednoho dobrý nápad.

Nebudu vás dlouho napínat: není.

Udělat ze zemědělství a životního prostředí od roku 2026 jedno ministerstvo pro udržitelný rozvoj navrhli poslanci a poslankyně Starostů. Spojení je podle nich nezbytné kvůli klimatické změně. Ochrana a hospodaření s vodou a půdou by neměly být v konfliktu, ale nedílnou odpovědností.

To je správná, ale bohužel, pragmaticky viděno, v českých poměrech trochu naivní úvaha. Jak by to dopadlo, je dobře představitelné. Protože základní politické a mentální rozestavení vypadá asi takhle: Zemědělství, to jsou miliardy, to je chléb v přeneseném i původním smyslu. (A také Agrofert.) Životní prostředí, to je velevrub tupý - k nezaplacení, ale neživí nás.

Že by se úřady a úředníci propojili ve jménu společného vyššího zájmu do jednoho tělesa, že by si všichni počínaje ministrem vštípili první a poslední přikázání „udržíš rozvoj“, zahodili chemikálie a tvrdě hájili ekologické zájmy? Nevěřím. Bohužel.

A to ani kdyby šlo o méně technokratickou vládu, než je ta Babišova a ministrem pro udržitelný rozvoj by byl někdo jiný než agrokomplexní Miroslav Toman. Zemědělství a životní prostředí by sice v konfliktu zájmů být neměly, ale reálně jsou. Od hubení hrabošů po lesy.

Postřeh senátora Tomáše Czernina (TOP 09) „také nespojíte roli žalobce a roli obhájce“ je výstižný. Kdo by měl ve spojeném ministerstvu navrch, je evidentní: zemědělství a jeho úhel pohledu.

Životní prostředí je takovým disidentem českých vlád. Potenciálním kverulantem a potížistou. Mělo by hlídat odvrácenou stranu prosperity. Takže hrozí, že těm hlavním budovatelům do toho bude házet vidle. Připomínat: držte se zpátky, uberte plyn, nemáme Česko ani planetu B.

Zavedený přístup, že nějaké „ministerstvo výkonu“ s něčím přijde a Ministerstvo životního prostředí mu to následně „komplikuje“ a „namítá“, je sice z gruntu chybný, ale s tím - alespoň v dohledné době - asi nic nenaděláme. Reálná politika.

Viz přehrady. Kompetentní Ministerstvo zemědělství nastolí plány, životní prostředí se snaží říkat tohle ano, tohle ne. Ale kdo tu tomu šéfuje, není sporu. Zrušit Ministerstvo životního prostředí, mít vládu z Karlů Havlíčků a bez pověřeného ekologa by byla jasná chyba.

Doporučované