Článek
Pátek po poledni. Pět pacientů na plicní ventilaci převážejí sanitky ze Zlínska, kde docházejí kapacity nemocnic, do Prahy. Tady u Anděla kolona zahýbá nahoru směrem k Motolu. Houkání se nese ulicemi, a kdyby byl klid, možná by dolehlo až na druhý břeh Vltavy k Ministerstvu zdravotnictví. Kde je mezitím vše připraveno k tiskové konferenci na téma covid-19.
Aktuální situace: pandemii brzdíme jen velmi, velmi zvolna. Utíkáme z katastrofické exponenciály, počty nových případů stagnují na vysokých číslech. R=1, musí ještě klesnout. Šéfstatistik Ladislav Dušek: Nemoc je extrémně dynamická. Může se velmi snadno vrátit k růstu.
A hlavně: každý třetí test na koronavirus je pozitivní. Zlé. Nákaza Českem postupuje a prostupuje. A zní i varování nad prezentovanými grafy: „Přímo vidíme jen to, co testujeme.“
Celkový dojem: Světélko na konci tunelu existuje, ale kdo ho chce zahlédnout, musí si pořídit hodně silný noční dalekohled.
Matematik René Levínský v rozhovoru pro Seznam Zprávy:
„Pokud budeme přibližně v té situaci, v jaké jsme – tedy kdy máme asi polovinu kontaktů oproti běžnému stavu –, tak se bude zlepšovat jen velice pomalu a na Vánoce pořád ještě budeme ve velkých problémech.“
Z informací a událostí posledních dní je evidentní: jestli jsme s virem ve válce, pak se mění ve válku zákopovou. Koneckonců, nový systém „rizikového skóre“, který představil ministr Jan Blatný, není nic jiného než další z takových zákopů. Říká se jím: připravili jsme to důkladně, protože to bude potřeba nadlouho.
„Opotřebovávací“ válka s covidem potrvá minimálně do konce roku. 2020. Tvrdý lockdown, pokud by platil už v říjnu, by ji byl pravděpodobně zkrátil. Stejně jako to, kdyby lidé, firmy a instituce do puntíku dodržovali alespoň měkký lockdown se všemi jeho nařízeními a doporučeními, jaká panují. Ale to je teorie: ve válce jsme jen obrazně, nelidsky striktní dodržování rozkazů není možné v běžném životě žádat ani předpokládat. Občanská práva platí a lidské bytosti dál cítí a myslí.
Zákopovou frontu jsme si nevybrali tím, že se chováme jako nedostatečně vzorní vojáci. Do zákopů jsme zalehli v první řadě kvůli strategii generálů. Nařízení a doporučení byla zaváděná chaoticky i pozdě. Teď už jsou jen dvě možnosti: buď je vážně respektovat (a i tak v nich setrváme dlouho), nebo se připravit na jejich zpřísnění (a i jeho respektování).
Co z toho vyplývá: klíčovou vlastností příštích týdnů je trpělivost. Dny se krátí, lidé už mají omezení a špatných zpráv plné zuby a jsou vděčni za každý záblesk na lepší časy. Kdy budeme rozvolňovat? Kdy se vrátíme k normálnímu životu, děti do škol? A co Vánoce? Bohužel. To hlavní je nazývat věci pravými jmény, což se mimochodem tandemu Blatný–Dušek na zmíněné tiskové konferenci celkem dařilo. Protože to nedokázala vláda už v létě, jsme tam, kde jsme.
Potřebujeme znát scénáře rozvolňování i scénáře utahování, ale na těch druhých momentálně záleží víc. Notorický netrpělivec vicepremiér Karel Havlíček by teď měl k pandemii promlouvat pokud možno tiše a nešálit vizemi typu „jako první přijdou na řadu autobazary“. Jistě, podnikatelé také potřebují vědět, „co bude, až“, ale zatím jsme pořád ještě v těch zákopech.
Chce to trpělivost a potlačit nedočkavost. Bude to ještě dlouhé, pro všechny stejně.
