Článek
Na to, jak setrvale příšerná jsou epidemická čísla, je vláda dost v klidu. Vládou je tu myšleno trio Andrej Babiš, Karel Havlíček a Jan Blatný, doplňované podle potřeby Janem Hamáčkem, dokud mu premiér do kamer nevzkáže, aby si hleděl svého. To jsou rozhodující postavy boje s pandemií, o těch dalších mnoho nevíme.
Ve všední dny přibývá kolem osmi tisíc případů. V pondělí bylo 30 procent pozitivních testů, to je šíleně moc. Prosincové statistiky nápadně připomínají říjen a listopad. Jestli pořád kloužeme po druhé vlně, nebo už jsme najeli na třetí, je vlastně jedno.
Protiepidemický systém už pátý den fialoví na stupni 5, který jediný jakž takž odpovídá slovu lockdown. Fakticky se země ale nachází ve stupni 3 a tři čtvrtě, ve čtvrtém s výjimkami. Předvánoční shon čili mobilita je sice menší, ale přes den ve městech zase ne tolik.
Situace se nelepší, nebo horší i jinde, všude jsou na tom bídně, dalo by se říct. Jenže: Málokde nechali pandemii vystoupat tak vysoko jako my na podzim a málokde ji přibrzdili tak relativně vysoko. A málokde, pokud vůbec někde v blízkém okolí, nebudou ještě 23. prosince ráno vědět, jaká pravidla platí o Vánocích, po Vánocích, na Silvestra a v prvních dnech nového roku.
Česko tohle - nouzový stav, stupeň epidemie - řeší na poslední chvíli. Tím politici přispívají ke stresu a nejistotě, mockrát pojmenované jako zhoubný vedlejší účinek boje se šířením covidu.
Věcně by asi nebyl velký rozdíl mezi tím, jestli se zavřeme od 24. nebo 25. prosince. Pokud se zavřeme, což je jediné správné rozhodnutí, které mohou ministři a ministryně před Štědrým dnem přijmout.
Problém je v tom, že vláda s radikálnějším, ale vzhledem ke skutečnosti nevyhnutelným přístupem zas a znova otálí. Dny, kdy nechala zemi běžet ve volnějším režimu, za který jsme si „koupili Vánoce“, se pravděpodobně zobrazí v tom, jak dlouho se budeme napřesrok z potíží dostávat.
Váhání doprovázejí podivné argumenty. Je to neuvěřitelné, ale jako by premiér a ministr zdravotnictví odmítali brát na vědomí faktor času. Jako by se posloupnost počet případů-počet vážných případů-počet úmrtí v minulých měsících dostatečně neprokázala. Jako by nechtěli rozumět tomu, že je potřeba jednat s dostatečným předstihem, a ne až kritickou situaci potvrdí i zprávy z nemocnic a jednotek intenzivní péče.
Máme to brát tak, že nám ani podzimní zkušenost a podzimní statistiky včetně těch nejsmutnějších neotevřely oči?
„Počet lidí s covidem-19 v nemocnicích je víceméně stabilizovaný,“ říkal Andrej Babiš v neděli.
„Kromě skóre je pro nás kritické, jak jsou zatíženy nemocnice. Kromě Moravskoslezského kraje, kde je veliký problém a dostávají se na hodnoty blízké těm říjnovým a listopadovým, tak v ostatních nemocnicích tento trend nevidíme,“ říkal Jan Blatný v pondělí. „Naprosto zásadní je, jakým způsobem se nemocnost promítá do zdravotnických zařízení, zejména do jednotek intenzívní péče. A tam je ten stav stabilní.“
Chlácholit se „stabilním stavem“, i když máme před očima, jak se během pár týdnů změnil v „nestabilní“? Zjevně to jde. Svoji minulost sice známe, přesto možná budeme odsouzeni si ji zopakovat.
Je to zdánlivě jednoduché mentální cvičení: Představit si, že když situaci „zvládáme“ teď, nemusíme ji „zvládat“ příště. V tomhle úkolu už několik měsíců selháváme, a na prvním místě politici, kteří klam „zvládání“ pěstují a živí. Důsledkem je, že těžiště celé protipandemické operace spočívá v zákazech ric-pic a jejich čím dál tím složitějších kompenzacích. Kdežto skutečně perspektivní řešení – nabídka promyšleného a masového testování, důsledné mapování kontaktů nakažených, speciální „covidová nemocenská“, motivace lidí a firem k omezování kontaktů atd. – se podceňují.
Chybí scénář „jak vyjít s koronavirem po dobrém i po zlém“. Dlouhodobý plán s velkým P. Nestačí řešit, odkdy je PES 1, 5 nebo 50 a jak šlape program COVID Kolotoče.
Speciální případ představuje očkování, které se v našem případě promísí s předvolební kampaní 2021. O tom už je rozhodnuto. Hlavní postavou obojího bude Andrej Babiš.
