Komentář: V Hniličkově partě za lepší čistý sport chybí snad jen Pelta

Co je pozitivní: Do dlouhodobě podfinancovaného českého sportu teď přitéká přeci jen víc peněz. Jak se premiér Andrej Babiš oprávněně pochválil, od jeho nástupu do role ministra financí, potažmo tvůrce státního rozpočtu, se dotace pro sport zdvihly z 3,1 miliardy na rok na 8,5 miliardy korun plánovaných pro letošek.

A sportovci volají, že by na téhle křivce chtěli dorůst alespoň tam, kde je kultura, na kterou jde 14 miliard ročně. Ve srovnání třeba se 150 miliardami, které protékají Ministerstvem dopravy, jsou to sice drobečky, ale i o ně je pochopitelně zájem…

Vysledovat nějakou prioritu, na kterou se nová Národní sportovní agentura pod vedením Milana Hniličky zaměří, je poměrně obtížné, protože vám jako sféru svého zájmu postupně odprezentuje všechny myslitelné segmenty: děti, školy, malé obce, větší obce, regiony, kraje, reprezentace… Všechny.

Chvályhodnou tendencí, jež započala už za ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD), je snaha státu poslat stále větší část dotačního balíku takzvaně „přímo dolů“. Zatímco historicky se všechny peníze přerozdělovaly přes střešní organizace typu ČSTV/České unie sportu a sportovní svazy, teď věc funguje tak, že si o dotaci na ministerstvu mohou sportovní kluby či tělovýchovné jednoty žádat napřímo.

Nevýhodou takového systému je skutečnost, že je byrokraticky a administrativně extrémně náročný. Ministerstvo školství ho kapacitně prakticky nezvládalo. A Hniličkova agentura zatím nabízí teze, že jí to prý půjde líp, když vše zjednoduší prolnutím dotačního systému s rejstříkem sportovců. Což je ovšem zatím čirá teorie, velmi vzdálená od fáze realizace.

Zásadnější podpory se má oproti minulosti dočkat univerzitní sport, což nelze než podpořit. A úplnou novotou je pak projekt nazvaný pracovně Kabina. Každá obec pod 3000 obyvatel si bude moci zažádat o dotaci až půl milionu korun. A v průběhu pěti let takhle agentura míní obdarovat 5800 obcí úhrnnou sumou 2,9 miliardy korun.

Hlavním účelem prý má být, aby se dětem u fotbalových hřišť, tenisových kurtů nebo na plovárnách postavily nové šatny a kabiny, protože ty staré už jsou… staré.

Zní to hezky. Nabízí se ale úvaha, jestli obce opravdu nejsou schopné opravit si ani tuhle infrastrukturu svépomocí, jestli se na to musí rozhazovat státní peníze. A jestli pak nebudou chybět v balíku, za který Babiš, Hnilička a spol. zároveň slibují stavět hokejové haly, skokanské můstky nebo rychlobruslařský ovál pro nyní 32letou Martinu Sáblíkovou.

Samozřejmě záleží na tom, jak velký bude ten celkový balík pro sport. A jak se bude porcovat dál.

Sloveso „porcovat“ možná mnohým připomnělo slavné „porcování medvěda“, upomínající na časy, kdy si jednotliví poslanci na základě lobbingu uždibovali peníze do svých regionů, leckdy na naprosto bizarní projekty typu aquaparku v místech, kde nebyla voda.

Panuje jistá obava, zda se něco podobného nevnese i do Národní sportovní agentury. Její předseda se zodpovídá jen předsedovi vlády. A navíc má, na rozdíl od něj, dokonce šestiletý mandát. To vše se opozici při schvalování zákonné úpravy, která agenturu zřizovala, silně nepozdávalo.

Při klíčovém hlasování v červnu 2019 platilo, že ze 171 přítomných poslanců bylo ve Sněmovně pro vznik agentury zapotřebí získat 101 hlasů. Pro návrh bylo nakonec zmáčknuto 102 poslaneckých tlačítek.

Aby se potřebné hlasy daly dohromady, museli se v danou chvíli k vládní koalici ANO + ČSSD s podporou KSČM připojit i lidovci a hlasy dvou nezařazených poslanců. Jak kdo hlasoval, najdete zde.

Proč to všechno vyprávíme? Vězte, že v úterý byla odprezentována nová Národní sportovní rada, jakožto poradní orgán Milana Hniličky, šéfa agentury. A její složení, ve kterém je mezi 27 členů zakomponováno hned 8 politiků, dost věrně odráží právě popsané hlasování. Najdeme v něm politiky za ANO, poslance za ČSSD a KDU-ČSL. A navíc se do rady zatoulal jeden bývalý ministr za zemanovce – více zde.

Že se na složení Národní sportovní rady neprojevilo sněmovní hlasování o jejím vzniku a že za podporu její existence nebudou příslušné politické strany nikdy nic chtít, to může samozřejmě Milan Hnilička vyprávět naivním dětem v lunaparku. A Andrej Babiš k tomu může přidat báchorku, že on sám byl zásadně proti tomu, aby v radě nějací politici byli.

Veřejnosti jsou pochopitelně v první vlně nabídnuty líbivější tváře Pavla Nedvěda, Jaromíra Jágra, Barbory Špotákové a dalších šampionů. Nicméně možná by bylo zajímavé, kdyby sázkové kanceláře vypsaly kurz na to, zda se někdy Národní sportovní rada opravdu sejde v kompletním složení, což je asi logisticky na hranici, či možná spíš za hranicí možného.

I když Jaromír Jágr se dost možná někdy staví, protože – jak se vyjádřil premiér Babiš – potřebuje v Kladně na zimáku tu novou střechu. Tím se dostáváme k dalšímu neuralgickému bodu. Šťouralové totiž upozorňují, že plánované státní investice do staveb či přestaveb hokejových chrámů v Brně, Litvínově, Kladně a dalších sice budou směřovat do městského majetku, užívaného ale intenzivně soukromým profesionálním hokejovým klubem. Kolikrát za směšných podmínek, například v Olomouci klub donedávna platil městu za nájem, správu zimáku, energie a další náklady symbolických 1000 korun ročně.

Kánon, že v agentuře bude oproti ministerstvu všechno nové, čistší a průhlednější, trochu zpochybňují další jevy. Už jen samotná Národní sportovní rada svojí existencí a zejména složením nabízí prakticky rovnítko s orgánem, který se jmenoval takřka stejně: Národní rada pro sport. A fungoval řadu let pro změnu jako poradní orgán ministra či ministryně školství. Za ministra Chládka se na zasedáních dokonce hlasovalo a schvalovalo navržené rozdělení dotací.

Tehdy jako dnes nemohli v této poradní radě scházet šéfové České unie sportu, Českého olympijského výboru, Sokola, předsedové řady velkých sportovních svazů… Tedy ti, kteří si o dotace žádají a inkasují je. Dříve jako nyní. Asi těžko někomu vymluvíte, že k dotacím mají blíže než ti, kteří do rady, jež pochopitelně není nafukovací, Milanem Hniličkou přizváni nebyli.

Správná je dozajista premiérova úvaha, že by se dotace pro sport neměly rozdělovat v soukromých bytech. Například na pražském Senovážném náměstí, kde se i za tím účelem před časem scházela náměstkyně z Ministerstva školství Simona Kratochvílová a tehdejší šéf fotbalového svazu Miroslav Pelta.

Je ovšem otázkou, zda transparentnost, kterou Babiš s Hniličkou skloňují v každé třetí větě, je dostatečně podpořena skutečností, že v jejich Národní radě pro sport sedí trestně stíhaný Miroslav Jansta, zastupující trestně stíhanou Českou unii sportu, jejímž místopředsedou je nadále trestně stíhaný Miroslav Pelta. A v radě nechybí ani Martin Malík, nový předseda trestně stíhané Fotbalové asociace ČR.

K tomuto festivalu presumpce neviny pro jistotu dodejme, že všechna zmíněná trestní stíhání jsou vedena kvůli údajným manipulacím, jež měly být spojeny s dotacemi do sportu. S trochou nadsázky lze říct, že ze staré dobré party chybí v Národní sportovní radě jen Miroslav Pelta osobně.

Což by nás vlastně v zemi, jejíž vládu řídí trestně stíhaný Andrej Babiš, asi ani nemělo překvapovat.