Článek
Svéráz švédských opatření proti koronaviru shrnul sociálnědemokratický premiér Stefan Löfven: Věří, že Švédové se umí „chovat jako dospělí“ a budou dodržovat vládní doporučení.
Švédsko zatím nic ani vzdáleně podobného plošné karanténě nezavedlo. Jsou otevřené restaurace, zákaz shromažďování platí až od padesáti osob výše. Kabinet věří, že když lidem poradí, aby dodržovali „sociální rozestupy“, tak to stačí.
Jak bude taková politika úspěšná z hlediska zdraví a životů, je diskutabilní; respektive je ještě brzy na to hodnotit na datech, jestli švédská liberální cesta byla adekvátní, nebo nezodpovědná. Anebo jestli by to vyšlo nastejno, i kdyby vedla jinudy.
Inspirativní je ale rozhodně její „ideové východisko“. Švédsko, inventář první desítky žebříčků zemí podle kvality života, začíná od toho, že lidé jsou „dospělí“ - tedy dostatečně zodpovědní, samostatní a schopní patřičného úsudku. Takže není potřeba pokoušet se jim do detailů předepisovat, co mají dělat v různých všedních životních a sociálních situacích. Co smí a co nesmí.
Natož je za to, co nesmí, trestat. Výchova už proběhla!
Tohle krédo je ve švédské společnosti zakořeněné tak, že se prosadilo i v kritické době pandemie. Jestli to není příliš riskantní, se teprve ukáže – v každém případě představa, že by se Švédové navzájem udávali kvůli nenasazeným rouškám a parlament narychlo schvaloval zpřísnění pokut, se při pohledu z Česka zdá být utopií.
Česká (a nejen česká) cesta na zákazech a represích naopak staví. To není samo o sobě chyba, možná je to nezbytnost, každopádně to ale vede k nikdy nekončícímu pilování všech možných detailů, nařízení, opatření a úředních směrnic. Takový proces pochopitelně zahrnuje i protimluvy, nesrozumitelnost a absurditu.
Možná nechtěně to vystihli strážníci z Pardubic: „Vzhledem k tomu, že nařízení vlády jsou už tak plná výjimek, že jejich vymáhání dnešním dnem prakticky ztrácí význam, prosíme vás jako Městská policie Pardubice hlavně o jedno: Buďte maximálně odpovědní. Teď je to hlavně na vás. Děkujeme.“
V Česku do 9. dubna platilo, že když spolu jedou v autě nejméně dva lidé, musí si vzít roušky – výjimku měl jen řidič, když byl sám. (Ve čtvrtek 9. dubna vláda výjimku rozšířila i na všechny členy jedné domácnosti.) U lidí, kteří spolu jinak tráví celé dny nebo i noci, to byla očividná zbytečnost, předpis pro předpis. Ale platil. Jestli se vám za volantem mlží brýle, smůla.
Kdyby se k povinným rouškám dopracovali i ve Švédsku, stačilo by říct: chovejte se jako dospělí. Zapojte rozum. Věříme vám.
Švédský liberální přístup patří v Evropě (oficiální linii Běloruska nechme stranou) k ojedinělým. Česko na stránky zahraničního tisku proniká jinudy: jako průkopník roušek nebo jako země, kde policajti nahánějí nudisty, kteří si je nenasadili (na ústa).
Zůstat zdravý, natož přežít, je rozhodující – ale vlastní důstojnost, podpořená tím, že se s vámi jedná jako se svéprávným a sebevědomým člověkem, také něco znamená. Nejen za časů koronaviru, samozřejmě.
