Článek
Když zákonodárci přijímají neústavní zákony, nelze se plně radovat z rozhodnutí Ústavního soudu, který je zase ruší. Prostě proto, že ústavu bychom měli ctít všichni včetně politiků. Přesto rozhodnutí soudců z 31. srpna přináší kromě satisfakce i úlevu pro tisíce chudých rodin. Takže důvod k radosti přece jenom je.
Co úternímu rozhodnutí předcházelo? Poté, co ministr práce a sociálních věcí Drábek odebral obcím pravomoc rozhodovat o vyplácení dávek v hmotné nouzi, hledali čeští starostové cestu, jak moc nad chudými alespoň částečně opět uchvátit. Hlavní hybnou silou v tomto procesu byl Svaz měst a obcí. Mezi zákonodárci sehrála klíčovou roli ODS. Její poslanec Vilímec na přelomu let 2016 a 2017 předložil na poslední chvíli pozměňovací návrh, který zaváděl takzvané bezdoplatkové zóny.
Koncepce počítala s vymezením obecních a městských zón se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, kde by nebylo možné přiznat chudým lidem doplatek na bydlení, protože tam je chudých zkrátka již moc. Na rozdíl od příspěvku na bydlení, který využívá téměř 200 tisíc domácností, pobírají doplatek jen ti nejchudší, kteří paradoxně platí za podprůměrnou kvalitu bydlení vysoce nadprůměrné nájmy.
Zákon nabyl účinnosti v červnu 2017 a ještě týž rok se řada měst rozhodla si na chudé posvítit. Původní záměr navíc začal mutovat jako koronavirus. Namísto původně zamýšlených problematických lokalit se najednou ze zón s výskytem sociálně nežádoucích jevů začala stávat celá města. Takže například z Kladna nebo Ústí nad Labem se vyhlášením zón stala oficiálně největší ghetta v Evropské unii.
Ad absurdum situaci dovedli například v Karviné či v Mostě, kde za území ghetta vyhlásili celá města s výjimkou skutečných ghett, tedy sociálně vyloučených lokalit. Cíl byl jasný. Postupně kanalizovat chudé rodiny do malého prostoru, kde nebudou nikomu na očích.
Půl roku po zavedení tohoto nástroje podala skupina senátorů návrh na zrušení příslušné části zákona a Ústavní soud po dlouhých letech návrhu vyhověl. Roky otálení nejvyšší soudní instituce nejsou její nejlepší vizitkou, na druhé straně dostaly kraje příležitost ukázat, jak ctí ústavní pořádek. A zatímco Středočeský kraj obstál a status ghetta 70tisícovému Kladnu zrušil, Ústecký kraj naopak města ke zneužívání zón pobízel vlastní metodikou. Inu jiný kraj, jiný mrav.
Bydlení je přitom jednou z nejzanedbanějších oblastí politiky vůbec. Pokud vás děsí české rozbujelé exekuce, tak vězte, že v oblasti podpory bydlení chudých jsme ještě daleko zaostalejší zemí. Situace v Česku je totiž do značné míry specifická. Daleko větší podíl bytů než třeba v Rakousku či Německu je vlastněn soukromými majiteli. Navíc jde většinou o jednotlivce. Tito pronajímatelé přitom mají vysokou averzi k riziku. A čím je subjekt menší, tím je tato averze větší.
Pokud pronajímáte desítky bytů, musíte vlastně vždycky počítat s problematickými nájemníky. Pokud ale máte třeba jen jeden byt k pronájmu, navíc financovaný hypotékou, modlíte se, aby vám nájemník nepřestal platit, a tak se racionálně snažíte vybrat si svého klienta co nejpečlivěji.
Ruku na srdce, pronajali byste takový byt chudé rodině s více dětmi, navíc třeba romské? Myslím, že byste spíše stáli o zajištěný pár. Důsledkem ovšem je, že chudí lidé velmi těžko hledají standardní bydlení, čímž vzniká tržní příležitost pro obchodníky s chudobou, jako je třeba poslanec Volný. Těmto parazitům pak chudí platí neuvěřitelné sumy za prostor, v němž byste nechtěli strávit ani pět minut, natož velký kus života. Přitom tisíce dětí nikdy jiné bydlení nepoznaly.
Přesný údaj, kolik chudých rodin s dětmi na tento populistický experiment s bezdoplatkovými zónami doplatilo, se již nedozvíme. Ale smutnou skutečností je, že takřka ve stejný den, kdy je jeden populistický zákon, který je zaměřený proti chudým, rušen, podepisuje prezident republiky další. A opět jde o dílnu ODS. A stejně jako před čtyřmi lety bezdoplatkové zóny i „třikrát a dost“ podpořila naprostá většina poslanců téměř ze všech klubů. Nezbývá než doufat, že skupina senátorů kolem Renaty Chmelové, zastoupené Pavlem Uhlem, se opět obrátí na Ústavní soud. Jen bych moc rád ctihodné soudce poprosil, aby o případném návrhu rozhodli dříve.
