Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Psalo se 8. září. Roku 2020. Světová zdravotnická organizace vyjádřila znepokojení nad tím, jak se v Česku vyvíjí nákaza covidu-19. „Bez kontroly šíření nemoci není možný bezpečný návrat do zaměstnání a škol ani není možné efektivně chránit zranitelné osoby mezi námi,“ připomněla tehdy česká pobočka WHO na Facebooku.
Za situaci zodpovědný premiér Andrej Babiš opáčil, že WHO by „měla mlčet“. „A pro česká média, která stále kritizují a píšou, jak to nezvládáme, posílám statistiku počtu úmrtí v evropských státech na milion obyvatel. Jsme na tom velmi dobře.“
Co v Česku následovalo v dalších týdnech a měsících, je všeobecně známo. I když, nebo snad vzhledem k rozsahu pohromy právě proto, máme sklon na to raději zapomenout. Zářijové „jsme na tom velmi dobře“ se změnilo v přeplněné márnice.
Po roce, s tím, jak denní čísla nových případů začala znovu mírně stoupat, stojí za to probrat, co se změnilo a v čem jsme zhruba tam, kde jsme byli.
Comeback ministr Adam Vojtěch tento týden avizoval novou vlnu epidemie, nacházíme se „na jejím úpatí“, ale to všechno se prý dalo čekat, žádné drama, máme to pod kontrolou. Což připomíná září 2020, čísla ale skoro jistě neporostou tak svižně jako loni. Díky očkování a kvůli „promoření“, za které jsme platili tragickou cenu.
Psali jsme 8. září 2020:
Očkování je největší rozdíl oproti loňsku. Ale očkovací operace začala brzdit, až téměř do zastavení. Třináct tisíc dávek za středu 8. září (z toho většina doočkovávaných druhých) je zlomek toho, co by bylo třeba, aby se splnil (a pokud možno překročil) Vojtěchův cíl: 75 procent naočkovaných do konce podzimu. Do toho má začít očkování třetími dávkami u těch z nás, kterým účinnost podané vakcíny už vyprší – ale třetí injekci automaticky nepodstoupí všichni, kdo by měli.
I kdyby byly – a není to pravděpodobné – někdy před Vánoci účinně naočkované tři čtvrtiny populace, daleko to zaostává za původní ambicí, že vakcína bude do podzimu bytelnou hrází. Podepsaly se na tom chyby vlády i nepřesvědčivá osvětová kampaň. A ze všeho nejvíc ztráta důvěry v to, že vláda ví, co dělá, a říká věci na rovinu.
A to jsme zpátky u září 2020. Premiér okřikoval média, že to zvládáme a jsme na tom velice dobře. V září 2021 už i on volí pokornější tón. Není to „best in covid“, ale vyčkávací pozice. Která, pokud se pandemie výrazně nezhorší a nepůjde do tuhého, může trvat ještě nejméně další měsíc: loňský i letošní rok má totiž společný říjnový termín voleb.
Psali jsme 8. září 2020:
Politickým zájmem Andreje Babiše je nepouštět se ohledně covidu do žádných větších akcí. Nevyvolávat reminiscence na předchozí katastrofu. Dokončit volební kampaň v módu buďme happy-stavíme silnice-ani jednoho migranta do naší země a vašich bytů.
Hodně lidí tuhle taktiku tak nějak tuší, nebo přímo vítá. Což spolu s předchozí zkušeností důvěru ve vládní kroky, v to, co vláda říká, v to, že je na další sezonu s covidem dostatečně vyzbrojena, dál oslabuje. V bodě „důvěra“ na tom nejsme jako loni – jsme na tom hůř.
Což zodpovědní činitelé sytí nápady, které působí jako improvizace, nebo jsou dřív nebo později odvolávány. Za testy „kvůli zábavě“ se touhle dobou už mělo platit, vláda to napřed oznámila a pak odpískala. O chiméře s procentem naočkovaných už byla řeč výše. A jak dlouho vydrží Vojtěchovo rozhodnutí zrušit testování ve školách? V nejhorším scénáři by podle hlavní hygieničky mohly být restaurace „jen pro předem rezervované nebo obchody formou click and collect“. Co si z toho máme odnést, než to proseje vládní rada pro zdravotní rizika, vicepremiér Havlíček a třikrát změní premiér?
Nehledě na deficit důvěry, vláda nepůsobí dojmem, že má jasný a lidem srozumitelný plán makromanagementu pandemie. Ano, plánem je očkování, ale to začalo drhnout.
Za rok se také posunula měřítka pro to, čemu říkáme průšvih. Ujišťování, že situace není a nebude tak zlá jako v minulých (asi třech) vlnách, je nejspíš věcně správné. Ještě aby nebylo, to si nikdo nechce ani představit. Že to nebude tak strašné jako předtím, to ale vůbec není argument! Asi jako kdybychom se chtěli chlácholit tím, že nám nehrozí atomovka, ale jen takové konvenční bombardováníčko.
