Článek
O zvýšení spotřební daně z lihu hlasuje ve středu parlament. Premiér napsal: „Vím, nemůžeme lidem chlast nebo hazard zakazovat, ale rozhodně je nebudeme podporovat. Naopak. Na jejich vyšším zdanění získáme víc peněz na to, co v životě potřeba je. Vzdělání pro naše děti, zdravotnictví, doprava. To je politika. A řekl bych, že dobrá,“ pochlubil se a jedním dechem dodal:
„A navíc, u čepovaného piva v restauracích naopak snižujeme DPH na 10 procent, abychom hostinským ulevili a poděkovali, že si zavedli EET. Představte si, že i to jeden poslanec opozice kritizoval. Prý je to nekoncepční. Asi nechápe rozdíl mezi posezením s přáteli v hospodě u piva a sebedestruktivním nasáváním kořalky.“
Nechme stranou, že při zavádění EET platil lidem „chlast“ i sám Babiš – věříme, že šlo o výhradně konstruktivní konzumaci.
Na první pohled zaujme použitý slovník: zatímco lihoviny reprezentují „chlast“ a „sebedestruktivní nasávání kořalky“ jako někde v Batalionu, čepované pivo se rovná „posezení s přáteli“. Na zdravotnictví!
Mimochodem, i muži mají své dny. Na tom samém Facebooku se Andrej Babiš před časem zmínil, že na jedné svatební veselici „dal patnáct panáků, jinak to nešlo“. Ano, kořalka se někdy nasává i při posezení s přáteli.
Když vyhlásíte válku závislostem (jak pravil ministr zdravotnictví Vojtěch) a přitom zdražujete lihoviny a zlevňujete čepované pivo, tak je to nejen „nekoncepční“, ale jde o zjevný rozpor. Obzvlášť v českých poměrech. Pivo je v porovnání se zahraničím – i s řadou našich spotřebitelských výdajů – pořád laciné a zároveň představuje pilíř konzumace alkoholických nápojů.
Ideologický tajemník Komunistické strany Československa Vasil Biľak proslul výrokem, že „pivo je pro nás jako chleba“, a po třiceti letech se na tom nic nezměnilo. A to tak, že vůbec. Český statistický úřad udává o spotřebě alkoholu na jednoho obyvatele tato data:
Alkoholické nápoje celkem:
Rok 1989: 170,8 litru. Rok 2017: 170,6 litru.
Přepočteno na čistý líh:
Rok 1989: 8,2 litru. Rok 2017: 9,8 litru.
Z toho pivo, přepočteno na čistý líh:
Rok 1989: 4,1 litru. Rok 2017: 4,8 litru.
Takže v hodnotě čistého lihu tvoří přibližně polovinu alkoholické konzumace pivo. Samozřejmě zdaleka nejen to čepované, na které se sníží DPH, ale i tak jde o významnou položku. V ekonomickém zápasu s neřestmi se nedá obejít.
Jestli se opravdu „válčí se závislostmi“, měly by snad jít nějaké „díky hostinským za EET“ stranou, ne? Pokud chcete tu válku alespoň zremizovat.
Zdražovat alkohol a tím omezovat jeho dostupnost (pokud stát ohlídá černý trh) je správné. Ale vystartovat proti nasávání kořalky (nejsme na Sibiři!) a nechat stranou pivo dost dobře nejde.
Stratégové, a že si jich na tom zuby vylámalo, připomínají, že válka s alkoholem se nedá vést jen konvenčními hospodářskými prostředky (daně, reklama, prohibice), bez otevření kulturní fronty. Ta je možná ještě důležitější.
Z tohoto pohledu je situace na ministerstvu zdravotnictví povzbudivá. Zatímco jeden z jeho předchůdců veřejně tvrdil, že šest skleniček vína a tři panáky tvrdého alkoholu denně není žádný extrémní přísun, ministr Adam Vojtěch razí heslo: normální je nepít.
Kdežto prezident republiky, což je při vší úctě k panu Vojtěchovi přece jen vlivnější společenský vzor, se domnívá: „Důležité je se neopít, to znamená, pít je normální, samozřejmě v přiměřeném množství, ale opít se normální není.“
Kulturní ofenziva je, když… z Hradu nezní „smrt abstinentům a vegetariánům“, nejtypičtějším darem prezidentovi není lahev alkoholu a ministry v krajích není zdvořilé vítat kalíškem něčeho ostřejšího.
