Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zdá se, že Češi nemají horšího a zároveň tajemnějšího nepřítele, než je uprchlík. Mezi prostými Čechy se o něm ví málo. Kromě toho, že je muslim, ať už to znamená cokoli. Že ho příroda vybavila tmavší pletí a cizokrajné tržiště zánovním mobilem. Že v srdci nosí vrozenou zášť ke zdejším hodnotám (o kterých se ví také jen málo).
Češi každopádně tuší, že už je za humny a chystá se škodit. Odvážnější sousedé ho prý spatřili v sousedních zemích, kde – považte! – chodí volně po ulici a agresivně se rozhlíží.
Před každými volbami je proto politikovou rituální povinností muslimského uprchlíka urazit. Nebo ho alespoň odmítnout.
„My budeme rozhodovat, kdo tady bude žít! Já nechci muslimskou Evropu,“ prohlásil premiér a šéf ANO Andrej Babiš. Pro jistotu už v červnu, aby byl první.
O „problému s muslimskou Evropou“ ale stručně promluvil i šéf Pirátů Ivan Bartoš. Také lídr ODS Petr Fiala opakuje, že ilegální uprchlíky v Česku nechceme. Nemluvě o šest let staré fotografii pořízené u plotu, který maďarský autokrat Viktor Orbán vztyčil do cesty nešťastným běžencům bloudícím Evropou. A Tomio Okamura si na útocích proti muslimům rovnou postavil celou živnost.
Vsadím se o roční dotace Agrofertu, že Andrej Babiš osobně nemá proti uprchlíkům vůbec nic, o muslimech nemluvě. Žádná z dochovaných zpráv neuvádí, že by během svého působení v islámském Maroku hanobil mešity či urážel proroka Mohameda. Jako čistokrevný populista ale ví, co voliči chtějí slyšet. Tak jako komerční fašista Okamura, který svého času býval horlivým (a hlavně honorovaným) stoupencem multikulturní Evropy. Ivan Bartoš se nechal k nahnědlé odpovědi dotlačit moderátorem rádia ze svěřenského fondu Andreje Babiše a Petr Fiala prostě kličkuje.
Na obranu českých politiků nutno říci, že jen navazují na staletí starou tradici. Když se Osmanská říše v 16. a 17. století rozpínala do Evropy, vyděsila její obyvatele do té míry, že propadli strachu z takzvaného „tureckého nebezpečí“. Tento vědci popsaný fenomén nejlépe ilustrují dobové, hororově vyhlížející „bulvární“ tisky vykreslující žoviální turecké jezdce, kterak na svých kopích hrdě vystavují napíchnutá evropská novorozeňata.
Co na tom, že v dobře vyzbrojené a precizně zorganizované osmanské armádě sloužili nejen Turci a jiní muslimové, ale také křesťanští vojáci, jinak poddaní mnohonárodnostní říše? Co na tom, že krutost na bojištích byla všeobecná a o záměrném mučení dětí referují hlavně „bulvární“ prameny? Co na tom, že se osmanští sultáni sice považovali za planetární vůdce islámu, zároveň ale garantovali náboženská práva křesťanských a židovských komunit?
Podle některých badatelů zanechalo „turecké nebezpečí“ v kolektivní evropské paměti stopu až do současnosti. A Babiš, Fiala, Bartoš i Okamura vlastně pouze reagují na podněty z voličského podvědomí. Pravděpodobnějším vysvětlením ale je, že čeští politici kolektivně rezignovali na soucit, mravnost a lidskou solidaritu. Jistě, Evropa nemůže přijmout všechny ekonomické migranty této planety a příchod cizinců představuje také bezpečnostní riziko. Česko, které se zdráhá přijmout byť jen jediného válečného sirotka, by ale mělo přinejmenším mlčet. Už proto, že v xenofobní kotlince na východ od Německa touží žít jen málokterých uprchlík.
Ano, Češi opravdu nemají horšího nepřítele, než je uprchlík. Imaginární uprchlík, do kterého si promítají nejen pochopitelné obavy, ale i rasovou nenávist, ba i sexuální frustrace. Českými politiky stvořený uprchlík, beztrestně urážený a politicky zneužívaný, totiž nejvíce vypovídá o slabosti českých politiků.
