Článek
Kapitol má pro Američany obrovskou symboliku. Když ho v roce 1814 vypálili Britové, postupně se přestavoval. Ikonická kopule, která z něj dnes ční, byla přidána během občanské války. Prezident Lincoln její stavbu i přes probíhající bratrovražedný konflikt odmítl zastavit, protože věřil, že Unie přetrvá a nový Kapitol bude symbolem znovusjednoceného amerického národa.
Lincolna, na kterého se dodnes Republikánská strana jako na svého zakladatele odvolává, by zřejmě nikdy nenapadlo, že republikánský prezident jednoho dne svými činy způsobí, že jeho vlastní příznivci na Kapitol zaútočí. A to proto, že je měsíce intenzivně živil konspiračními teoriemi o „ukradených“ volbách.
Možná si úřadující prezident nemyslel, že to skutečně zajde takhle daleko – že jeho příznivci obsadí Kongres a v jeho budově se bude střílet. Ostatně sám to ve videu, které nahrál na Twitter a které sociální síť po pár desítkách minut smazala, fakticky řekl: „Volby byly ukradené, ale odejděte v poklidu domů.“
Jenže to už je všechno jedno. Škody byly napáchány, damage is done, jak by řekli Američané. Svolat demonstraci, která má za cíl zvrátit výsledky voleb, a zároveň předpokládat, že se nic nestane, byla neuvěřitelná pitomost i na Trumpovy poměry. Kvůli davu svolanému prezidentem byl minimálně jeden člověk zastřelen a obrázky Trumpových příznivců, jak se valí do sídla Kongresu, se dostanou nejen do učebnic dějepisu, ale také do reklam Demokratické strany.
Trump nic z toho dělat nemusel. Měl plné právo napadnout výsledky voleb u soudů, což také učinil. Přes šedesát žalob však různé soudy všech instancí až na jednu výjimku smetly ze stolu. Tou jedinou výhrou bylo, když soud v Pensylvánii uznal, že pozorovatelům u voleb nebylo kvůli „social distancing“ umožněno sledovat volby z dostatečné blízkosti. Což je ve výsledku naprosto irelevantní.
Na veřejnost se nikdy nedostaly žádné důkazy o masivním volebním podvodu, který by volby ovlivnil ve prospěch Joea Bidena. Přepočty hlasů ve Wisconsinu a Georgii také nic nezměnily. Trump nemá a neměl žádné důkazy o tom, co tvrdí. Má jen pocit křivdy.
Část viny na celém marasmu nesou pochopitelně i republikánští senátoři jako Ted Cruz a Josh Hawley a také republikánští členové Sněmovny reprezentantů, kteří se rozhodli napadnout výsledky hlasování sboru volitelů. I jim to jistě bude v následujících letech vyčítáno a dost možná je to bude stát místo v Kongresu. Výše zmínění pánové si zřejmě mysleli, že se ujmou osiřelého dědictví odcházejícího prezidenta. Jejich vypočítavost je však nejspíš zdiskredituje v očích amerického národa.
Ano, důvěra americké veřejnosti v demokratické instituce je v současnosti malá. A ne, zdaleka za to nemůže jen Donald Trump a jeho čtyři roky u moci. Ale to nikoho, a už vůbec ne úřadující hlavu státu, neopravňuje k tomu, aby vyzýval své příznivce k převratu. Stejně tak nemá Trump žádné právo požadovat po viceprezidentovi Mikeu Pencovi, aby protiústavně zvrátil volební výsledky na jeho stranu, což Pence naštěstí odmítl. Z celé šarády pak právě on vychází jako zřejmě jediný kladný hrdina, protože to byl právě Pence, nikoli prezident Trump, kdo schválil nasazení Národní gardy ve Washingtonu.
Než se celý spektákl rozjel, šéf republikánské většiny v senátu Mitch McConnell, který Trumpa hodil přes palubu už dávno, měl v Kongresu skvělý projev o tom, že přiřknutí voleb Trumpovi by navždy poškodilo americkou republiku. Teď má skvělou možnost dát svým slovům váhu, doprovodit je činem a rozjet proces impeachmentu, který Trumpa zbaví úřadu.
Těžko si představit, že by po této celonárodní ostudě, kterou navíc přenášely televize do celého světa, Trump zůstal prezidentem, byť jen na dva zbývající týdny. Kongres také může Trumpovi zakázat kandidovat v budoucnu do jakýchkoli veřejných funkcí. Obojí se dost možná stane. Stejně tak se může snadno přihodit, že Trump po konci mandátu kvůli celému tomu spektáklu, který do Washingtonu sám svolal, skončí u soudu a následně možná i ve vězení.
Trump přitom mohl odejít do ústraní jako relativně úspěšný prezident a dál ovlivňovat Republikánskou stranu. Republikáni mají silnou menšinu v dolní komoře Kongresu, v Senátu měli 50 křesel ještě před doplňovacími volbami v Georgii. Na Nejvyšším soudu mají díky třem Trumpovým nominantům konzervativci faktickou převahu v poměru 6 : 3. V zahraniční politice Trump jako první prezident od Jimmyho Cartera nevyvolal žádný ozbrojený konflikt, naopak nastartoval mírový proces na Blízkém východě. Dal také hlas milionům Američanů, kteří se cítili zapomenuti establishmentem. Jinými slovy, mohl za sebou nechat dědictví, na které by mohl být hrdý.
Místo toho dal ovšem prezident přednost svému egu, nedokázal unést prohru a přišel o všechno. Možná kdyby Trump a jeho stoupenci přestali v jednom kuse kňourat něco o ukradených volbách, mohli republikáni vyhrát alespoň jedno ze senátních křesel v Georgii, a tím pádem i většinu v Senátu. Oba republikánští kandidáti David Perdue i Kelly Loefflerová prohráli zhruba o jedno procento hlasů. I kvůli tomu, že republikánští voliči se u uren jednoduše neukázali – poslechli prezidenta, který jim dva měsíce v kuse opakoval, že volby jsou zkorumpované a nemá smysl hlasovat.
Nejenže tím Trump pravděpodobně sám sebe připravil o úřad a skončí před soudem, ale také velice usnadnil vládnutí demokratům a novému prezidentovi Joeu Bidenovi.
Legendární trenér Manchesteru United sir Alex Ferguson kdysi řekl: „Žádný hráč není víc než klub.“ Trump se ale rozhodl politický ekvivalent tohoto rčení nerespektovat. A zahodil všechno, na co mohl být za poslední čtyři roky pyšný.
