Článek
Rozhovor je to srdečný, nicméně pro demokraty obsahuje klíčovou pasáž, kdy Trump ukrajinského prezidenta výslovně žádá o prošetření korupční kauzy týkající se Huntera Bidena, syna svého rivala Joea Bidena. Tento fakt stačil k tomu, aby se Nancy Pelosiová po dlouhých průtazích odhodlala na půdě Sněmovny reprezentantů spustit proces vedoucí k vyvolání impeachmentu prezidenta.
Podle všeho nás tedy v rámci předvolební kampaně čeká politické divadlo na nejvyšší úrovni, které bude dál polarizovat americkou společnost i politiku.
V kontextu Trumpova prezidentství se jeho žádost o prošetření Bidenovy kauzy zdá jako drobnost, která pouze dokresluje jeho osobitý přístup k vládnutí. Trumpovi podle všeho ani nedochází, že se dopustil něčeho nepřístojného – v jeho světě tvrdého obchodování jsou podobné žádosti běžné.
V situaci, kdy Spojené státy Ukrajinu významně finančně i vojensky podporují, je přece normální za to něco na oplátku chtít. Jako ústavní činitel však složil přísahu, že bude sloužit zájmům Spojených států a nikoliv svým vlastním. Zveřejněný rozhovor jasně prokazuje, že Trump jedná především v zájmu vlastním.
Demokraté, kteří od voleb v roce 2018 kontrolují Sněmovnu reprezentantů, ohledně vyvolání impeachmentu kvůli jiným Trumpovým prohřeškům dlouho vyčkávali. Radikálnější křídlo si přálo vyvolat řízení o impeachmentu ze symbolických důvodů už dávno, nicméně centrističtější vedení mělo obavy z možných politických dopadů tohoto závažného kroku.
Aby byl totiž proces impeachmentu úspěšný, musí pro něj hlasovat dvě třetiny senátorů. V současném Senátu mají republikáni dokonce většinu a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se ke svému prezidentovi obrátili zády, navíc v době začínající volební kampaně.
Proč se tedy demokraté uchylují k předem prohranému souboji? Proč chtějí dopřát Trumpovi další vítězství, pokud nebude impeachment úspěšný?
Podle všeho chtějí vytvořit další možnost, jak dostat Trumpa a jeho administrativu pod mediální a politický tlak a získat iniciativu na svoji stranu. Může jim v tom pomoci precedens z pokusu o impeachment Billa Clintona (1998), kterého tehdy zvláštní vyšetřovatel Kenneth Starr vyslýchal velmi důkladně. V rámci procesu impeachmentu se tudíž mohou začít otevírat i související kauzy, kterých má Donald Trump kolem sebe více než dost.
Lze ovšem také předpokládat, že Trump a jeho příznivci se budou tvrdě bránit za použití všech možných prostředků. Systém brzd a vyvažování exekutivní a zákonodárné moci z americké ústavy tak bude opět vystaven velké zkoušce.
Otcové zakladatelé tyto konflikty předpovídali a schválně dali Kongresu velké pravomoci, aby zabránili autoritářským prezidentům prosazovat svou vůli bez ohledu na zákony. Chování Donalda Trumpa v průběhu jeho prezidentství je klasickou ukázkou autoritářské osobnosti, pro kterou jsou jakákoli omezení jeho představ pouze na obtíž. Vyvolání impeachmentu je tedy dobrou zprávou pro všechny, které tento imperiální styl vládnutí zneklidňuje.
Špatnou zprávou je v dnešní době bohužel to, že proces impeachmentu je potenciálně natolik významný, že odsune do mediálního i politického pozadí reálné problémy americké společnosti, jako jsou například stále stoupající státní dluh, zvyšující se sociální nerovnosti, problematická dostupnost zdravotní péče nebo stále se zdražující vysoké školství.
V atmosféře probíhajícího impeachmentu bude politická vůle spolupracovat na čemkoli velmi nízká, takže nelze očekávat žádné větší legislativní reformy.
Legislativní a politická paralýza pak určitě nevytvoří dobrý obraz fungování liberální demokracie a nepřímo tak posílí autoritářské vládce v těch zemích, kde se impeachmentu bát nemusí, neboť jakákoliv opozice je potlačena či zastrašena.
Měli bychom si však uvědomit, že právě možnost pohnat k odpovědnosti i samotnou hlavu státu je jako taková velmi cenná a historicky vůbec není samozřejmostí. Projít úzkými dveřmi mezi demokratickou paralýzou a čirým autoritářstvím není snadné, což teď budeme moci na příkladu Spojených států dobře sledovat.
