Článek
Blíží se sněmovní volby. S nimi přichází období, v němž se zvláště naši levicovější politici budou předhánět ve slibech, co všechno nám stát pod jejich velením zařídí a přinese.
Samozřejmě mnozí z nás jsou (zvláště po pandemii) vybaveni zdravou, byť mnohdy bolestně získanou skepsí vůči takovým slibům. Přesto stojí za to připomenout, že letošní rok nám přinesl i další nečekanou, nešťastnou a pro mnohé tragickou událost, totiž tornádo. Přírodní pohroma znovu otestovala náš stát, ale přinesla také možnost porovnání jeho schopností se standardními subjekty tržní ekonomiky.
Musím hned v úvodu tohoto textu přiznat dvě skutečnosti.
První – působím v pojišťovnictví. Jako předseda dozorčí rady Generali České pojišťovny nemám v této oblasti zcela neutrální pohled, dalo by se mluvit i o střetu zájmů.
Druhá, související a důležitější – když se začalo mluvit o tom, že by stát od své pomoci postiženým odečítal pojistné, opravdu jsem se obával, že by v oblastech přímo postižených živlem mohl takový postup oslabit motivaci Čechů pojišťovat svůj majetek. To se ukázalo jako velký omyl. Postup státu při poskytování pomoci opravdu nemohl nic takového způsobit, zejména ne těm, kteří jsou jeho (ne)činností přímo ovlivněni.
Nejprve si ale řekněme, kdo by příjemcem pomoci měl primárně být. Češi mají v průměru pojištěnou zhruba polovinu svých významnějších aktiv (automobilů, domů, bytů). Dá se očekávat, že postižené oblasti byly „propojištěny“ více, neboť jde většinou o konzervativnější moravské regiony. Klasickým příjemcem státní pomoci zde tedy bude spíše občan s nižším než průměrným vzděláním i úsporami, nepochybně méně zběhlý ve vyplňování různých formulářů a obecněji překonávání byrokratických překážek. A bude potřebovat rychlou hotovost, hbitou a snadno přístupnou pomoc.
Ve skutečnosti dostal od státu pravý opak. Nejprve několik čísel. Tento týden sdělila ředitelka fondu, který pomoc poskytuje, že už budou mít možná i přes stovku klientů a pomoc začnou poskytovat ve větším měřítku. Přičemž pomoc, kterou stát už poskytl, činí přes 100 milionů korun.
To zní možná dobře, dokud si neuvědomíme, že celkové škody jsou odhadovány nad úrovní pěti miliard korun. A pojišťovny, které ve stejnou dobu řeší kvůli tornádu problémy desetitisíců svých klientů, jim už poskytly kolem jedné a půl miliardy korun na pojistných plněních.
Konkrétně naše pojišťovna bude mít uzavřenou (tedy vyplacenou a zlikvidovanou) většinu událostí, které má nahlášené. Pojišťovny obecně podle údajů své asociace vyřídily už víc než dvě třetiny škod na domech a bytech. Finanční domy tedy s vyřizováním škod pomalu končí, zatímco stát teprve pomalu začíná pomoc poskytovat. Už dnes lze předpokládat, že čeští občané od pojišťoven získají přes 90 procent prostředků, které jim budou kvůli tornádu vyplaceny.
Ještě hůře vychází porovnání způsobů, jimiž stát a tržní sektor pomáhají s hotovostí. Pojišťovny poskytovaly zálohy ve výši 50 procent odhadu škod prakticky okamžitě na základě na dálku zaslané fotodokumentace. Stát zálohy poskytuje na základě odborných odhadů (některé pojišťovny včetně naší s tím dokonce státu začínají pomáhat). A celková plnění od státu budou poskytována pouze proti fakturám. Kdo tedy získal pomoc od dobrovolníků nebo si její část zorganizoval sám, může často na státní pomoc zapomenout.
Neschopnost poskytnout rychlou zálohu nepochybně požene mnoho těch nejchudších tam, kde jim budou – za velmi nedobrých podmínek – ochotni půjčovat. A v neposlední řadě je státní pomoc podmíněna tím, že majetek, k němuž pomoc míří (tedy hlavně domy), nebude v příštích deseti letech prodán. Vážně tohle požadujeme například od babiček, které mohou za pár let chtít odcházet ze svých domků do pohodlnějšího a méně náročného bydlení?
Při vší úctě k těm, kteří i na úrovni státu pomoc poskytují, nerozumím tomu, proč je institucí zodpovědnou za pomoc těm nejhůře zasaženým a nejzranitelnějším občanům Státní fond na podporu investic. Ten do této chvíle pomáhal jen firmám a podnikatelům. Skutečně je správné, aby zrovna s touto státní institucí řešili důsledky tornáda ti, jejichž zkušenosti s administrativou jsou spíše podprůměrné?
Stručně řečeno v národu, který pojišťuje své majetky včetně domů zhruba v polovině případů, přišlo více než 90 procent pomoci v prvních šesti týdnech po tornádu od pojišťoven. Jejich pracovníci byli na místě katastrofy hned po nešťastném víkendu. A občané v postižených oblastech to vidí. Jejich zájem o pojištění se zvýšil, nikoliv snížil, jak jsem se původně bál.
Obecně celá státní pomoc vypadá spíše jako PR akce, jež má oslovit především lidi mimo zasažené oblasti Česka, kde obyvatelé nedohlédnou její skutečné „kvality“. V tomto smyslu je ale samozřejmě také škodlivá, protože vyvolává víru, že český stát je za určitých podmínek připraven přispěchat a efektivně pomoci. Ti, kteří tomu uvěří, toho bohužel mohou v budoucnu litovat.
Ani ve chvílích, kdy by pomoc mohla být morálně obhajitelná, ji totiž český stát není schopen poskytovat skutečně efektivně. A určitě to není tím, že by stát byl podfinancovaný či střídmý – to po sedmi letech vlády levostředové koalice opravdu nehrozí. Při pohledu na úřednický aparát by mnohým přišel na mysl spíše přívlastek „rozkydnutý“.
Ani takový mohutný aparát není schopen po živelní katastrofě dostat rychle na místo peníze, kterých má jinak po kapsách opravdu dost. Tato zkušenost by měla všechny vést k opatrnosti při posuzování předvolebních hesel, která nám slibují ještě větší roli státu v našich životech.
