Článek
Nová zábavná show (tak je to označeno v programu) To se ví vzbudila velké emoce a debatu už před nedělní premiérou. Proti vystoupil nejen nižší státní úředník ve funkci mluvčího prezidenta, který trollí ve svých postech na Twitteru, ale i řada zastánců alternativních názorů a čtenářů dezinformačních webů.
O to větší očekávání pořad vzbudil. Po odvysílání prvního dílu se však neřeší jeho samotná podstata – upozornit na dezinformace a vyvrátit některé ve společnosti zakořeněné nepravdy. Řeší se nízká kvalita, pochybná dramaturgie i to, že pořad ve skutečnosti celé myšlence boje s dezinformacemi spíše škodí. Stačí se podívat na oslavné články na dezinformačních webech i předpojaté hodnocení na ČSFD.
Jen na upřesněnou, abychom si odpustili zbytečné debaty a útoky na moji osobu. V Seznam Zprávách se s dezinformacemi snažíme bojovat. Považuji dezinformace za velký problém naší doby. Náš přístup však není ve stylu „my máme pravdu a ti zlí a oškliví proruští kremloidi lžou“. Osobně respektuji jiné názory a vidění světa, které však neškodí společnosti jako celku a je postaveno na faktech, a nikoliv lžích.
Plně respektuji právo lidí na volbu Andreje Babiše i prezidenta Miloše Zemana. Za určitých okolností rozumím debatám o tom, že Evropská unie se nemusí části společnosti jevit jako taková výhra. Opravdu si myslím, že s klimatickou změnou to není černé ani bílé.
Ano, třeba mám jiný pohled na svět. Jsem však plně přesvědčen, že důležité je společně se bavit se vzájemným respektem k druhému a hlavně diskutovat na základě jasných faktů. Celé naší veřejné debatě velmi pomůže, když do ní nebudeme vstupovat s předpojatými názory, necháme stranou emoce a nebudeme se nad šiřitele alternativních pravd povyšovat.
Ano, taková debata bude velmi obtížná. Zkusme, prosím, nechat stranou ty nálepky „fašistických sluníček, pražských kaváren i nácků, kteří volí Okamuru, a komunistů, kteří se prodali Babišovi za koblihu“.
Moderní technologie, sociální sítě i internet způsobují, že pro řadu lidí je složité pochopit svět kolem nás. Jsou daleko náchylnější k tomu, že s jejich názorem někdo manipuluje a ovlivňuje ho na základě emocí, lží a nenávisti. K tomu přidejme rozdělenou společnost a absenci hledání názorového kompromisu. To je krásný základ pro úspěch dezinformátorů.
Proč bojovat proti dezinformacím?
Stačí základní fakta:
Podle informací společnosti Elpida přes 90 % českých uživatelů internetu v důchodovém věku dostalo do své schránky řetězový e-mail s dezinformacemi. Více než 40 % dotázaných si neověřuje pravdivost zpráv, které na internetu čtou.
Z průzkumu společnosti STEM vyplývá, že v roce 2016 zhruba čtvrtina obyvatel této země věřila dezinformacím.
Nadační fond nezávislé žurnalistiky si nechal udělat průzkum ohledně vnímání dezinformačních webů. Více než čtvrtina Čechů starších 15 let si myslí, že „nelegální migraci obyvatel muslimských zemí do Evropy ve skutečnosti organizuje EU“. Takřka každý pátý respondent starší 55 let se domnívá, že demonstrace proti vládám v České republice, na Slovensku a v Maďarsku platí George Soros.
Bezpečností informační služba ve svých zprávách pravidelně varuje, že Rusko využívá v Česku svou obvyklou hybridní strategii zacílenou proti Severoatlantické alianci a Evropské unii, jejíž součástí jsou i takzvané dezinformační weby.
A proč to na Kavčích horách nezvládli?
Nelze upřít České televizi snahu a zájem věnovat se důležitému celospolečenskému tématu. Právě z takových důvodů posíláme na Kavčí hory každý měsíc veřejnoprávní poplatek a za to patří celému týmu poděkování. Mimochodem – podobné pořady najdete ve více zemích světa a některá zahraniční média jdou ještě dále. Finská televize YLE například vytvořila speciální hru, ve které hráč může zjistit více o fungování trollích farem a šíření fake news na sociálních sítích.
Jenže snaha někdy nestačí. První díl pořadu působil místy až směšným dojmem. Ne proto, že by se tvůrcům povedly jejich velmi laciné vtipy. Celé to vypadá klasicky česky. Je to laciné, bez větší invence a nápadu.
Přátelé z Kavčích hor, pro inspiraci byste nemuseli chodit daleko. Stačilo by zapnout slovenské televize, kde řada pořadů ve srovnání s českou tvorbou vypadá jako z jiné galaxie. Některé prvky z To se ví bychom měli raději nechat v minulém století a v archivech veřejnoprávní ČT. Od podivných otázek a prkenné moderace zúčastněných hostů až po humor, kterému se směje jen autor a ostatní hosté ve studiu, snad ze soucitu, že ten stejně trapný moment může potkat za chvíli je.
Jakoby se autoři hledali a vlastně nevěděli, kdo je jejich cílová skupina a pro koho v pořadu mluví. Působí to tak, že tady chyběla větší odvaha tvůrčího týmu do toho pořádně praštit.
Autoři s dobrým nápadem narazili už před spuštěním. V Česku se podobné iniciativy nenosí. Ještě větší náraz přišel po odvysílání prvního dílu. Je to škoda, protože nepovedený úvod je vodou na mlýn pro všechny hlasité kritiky, kteří už teď dost hlasitě křičí o tom, že veřejnoprávní televizi by bylo nejlepší zrušit. A to by byla velká chyba.
