Komentář: Tohle není Orwell. Ale smazat Trumpa ze sítí byla chyba

Twitter se v pátek večer rozhodl k bezprecedentnímu kroku. Natrvalo sebral účet úřadujícímu prezidentovi Spojených států. Vymazal i všechny tweety z oficiálního prezidentského účtu @POTUS. Samozřejmě až poté, co z něj americký prezident zaútočil přímo proti Twitteru. Spolu s Trumpem byla ze sítě s modrým ptákem ve znaku odstraněna kromě dalších uživatelů také parta provozující podcast Red Scare, který měl k prezidentovi ideově blízko. Nicméně nejde jen o Twitter. Trumpa v současné chvíli v používání svých služeb různou měrou omezuje celkem 12 různých platforem.

Trump nese přímou odpovědnost za události ze šestého ledna, kdy jeho příznivci obsadili Kapitol. Zaslouží si za svůj podíl na celé ostudě být minimálně zbaven prezidentského úřadu. O tom není pochyb. Jak správně podotkla novinářka Olivia Nuzzi, je tragikomické, jak se Bílý dům dokázal téměř okamžitě zmobilizovat proti Twitteru, zatímco když čelil útoku Kapitol, Trump a spol. s reakcí vyčkávali a jakž takž odsoudit celou akci jim trvalo bezmála 24 hodin. Prostě priority jsou priority.

V první řadě je třeba odmítnout hloupé řeči o tom, že Twitter se chová jako Velký bratr z románu 1984. Ne, totalita Orwellova románu skutečně netkvěla v tom, že Winston Smith přijde o svůj účet s pečlivě budovanou základnou followerů. Ta představa je přece směšná. Děsivá síla technologických gigantů leží úplně jinde.

Mimo realitu je v tomto případě i libertariánská představa o tom, že „terms of service“, tedy smluvní podmínky odsouhlasené každým uživatelem sociální sítě jsou víc než svoboda slova či další práva ukotvená v americké ústavě. Twitter, Facebook i další sociálně sítě už dávno přerostly samy sebe a nejsou schopny v mantinelech těchto podmínek pořádně regulovat a spravovat svůj vlastní obsah.

Selhávají i další líbivé analogie. Twitter ani další sociální platformy nejsou hospoda a americký prezident není drzý štamgast, kterého zkrátka vykážete ze svého podniku.

Problém Twitteru, Facebooku i dalších je úplně jinde.

Zpětně už se můžeme naprosto otevřeně bavit o tom, že správci sociálních sítí ovlivnili průběh kampaně před listopadovými volbami už ve chvíli, když zakročili proti článku bulvárního deníku NY Post o Hunteru Bidenovi, synovi demokratického prezidentského kandidáta. Přes veškerou vachrlatost konstrukce celého příběhu víme, že Huntera Bidena ještě dnes vyšetřuje FBI – konkrétně se zaměřuje především na jeho byznysové aktivity v Číně. A voliči měli plné právo se o podivném podnikání syna prezidentského kandidáta dočíst. A Twitter neměl nejmenší důvod zablokovat skoro na dva týdny listu NY Post jeho účet.

Oba případy mají něco společného. Stejně jako v případě kauzy NY Post i teď oficiální zdůvodnění zákazu těžce pokulhává. Jedním ze dvou tweetů, za něž byl Trumpovi účet zrušen, bylo prosté oznámení, že se nezúčastní inaugurace Joea Bidena. To je prosté stanovisko a další důkaz toho, že Trump nedokáže překousnout porážku z listopadových voleb. Ale nic víc. Twitter to vidí jinak. Argumentuje tím, že Trumpovi příznivci si zprávu vyloží jako další delegitimizaci voleb a Trump že se svým vyjádřením distancoval od svých předešlých slov o pokojném předání moci. To už je ale hodně divoká interpretace.

Mimochodem když je řeč o vyzývání k násilí, z něhož Twitter Trumpa (oprávněně) obviňuje, myslíte, že není dost explicitně vyjádřeno třeba na tomto obrázku „komičky“ Kathy Griffinové?

Představa, že technologické firmy dokážou vymazat z virtuálního světa úřadující hlavu nejmocnějšího státu na světě, je sama o sobě děsivá a měla by nás velmi znepokojovat. Twitter, ale nejen on, je totiž pochopitelně ve svém postupu naprosto nekonzistentní. Chcete si přečíst třeba tweet íránského vůdce vyzývající ke genocidě Židů? Není problém.

Nebo je libo tweet čínské ambasády v USA, který glorifikuje sterilizaci ujgurských žen? Několik dní bez problémů visel na síti. Pak ho tedy Twitter smazal, ale až po Trumpově „banu“. Další zajímavé věci se tam ale můžete dočíst dodnes. Takových případů jsou tisíce. Stojí za to na ně upozorňovat. Stejně jako na fakt, že Twitter na rozdíl od dalších sociálních sítí umožňuje volně sdílet erotický obsah, takže je otázkou času, než se chytne do stejné pasti jako Pornhub a další podobně zaměřené servery.

Při tom všem není divu, že se Trumpa zastal třeba ruský opoziční předák Alexej Navalnyj, který krok označil za cenzuru.

Jistě můžete namítnout, že ten nejmenší problém je jednoduše z Twitteru odejít. Jenže kam? Jeho alternativu Parler stáhly ze svých internetových obchodů Google i Apple a Amazon mu brzy vypne webhosting. Technologičtí giganti rádi operují s iluzí volného trhu, argumentují, že od nich můžete kdykoli odejít. Ale reálně buď není kam, protože svou konkurenci důsledně ničí, anebo jsou alternativy pod jejich přímým vlivem.

Mark Zuckerberg, Jack Dorsey ani další nemají sebemenší demokratický mandát, a tak nemají mít ani moc libovolně posouvat mantinely, v nichž se má odehrávat veřejná diskuze. Jenže ta se – ať se nám to líbí, nebo ne – v současné době z velké části odehrává právě na sociálních sítích, přičemž globální pandemie její přesun do online prostředí ještě akcelerovala. Několik málo firem si ovšem toto prostředí fakticky monopolizovalo. A s tím je třeba urychleně něco udělat.

Ostatně začátkem října antitrustový podvýbor amerického Kongresu dokončil svou obsáhlou zprávu a doporučil proti těmto firmám zakročit. V současnosti už ostatně Facebook, který ovládá i WhatsApp a Instagram, čelí žalobě kvůli monopolizaci od Federální obchodní komise.

Nejenže by tyto platformy neměly mít takovou moc, kterou navíc nejsou schopny ukočírovat, ale hlavně by neměly být mimo jakoukoli kontrolu. Lepší pravidla a podmínky jejich užívání nebo všelijaké legislativní čachry tento problém vyřešit nedokážou.

Je příznačné, že s ostrým krokem proti Donaldu Trumpovi si Twitter i ostatní počkali až poté, co byly jasné výsledky doplňovacích voleb v Georgii. Ty zaručily senátní většinu demokratům, kteří jsou technologickým gigantům spíše nakloněni, navíc zaměstnanci těchto firem hojně přispívají na demokratické kampaně. Vítězstvím demokratů významně stoupla šance, že se nebude rušit takzvaná „sekce 230“ amerického komunikačínho zákona, která provozovatele internetových služeb zbavuje veškeré právní zodpovědnosti za obsah na jejich platformách.

Bude trvat roky, než za pomoci přesného použití antimonopolních zákonů a následného rozbití technologických gigantů dojdeme do situace, kdy libovůle těchto firem nebude nebezpečím pro demokracii a svobodu slova. Současný stav je ale v každém případě neudržitelný.