Článek
Když na začátku loňského ledna vydávala společnost Deloitte svůj pravidelný výhled české ekonomiky na nadcházející rok, nazvala jej romanticky „Podzim ekonomického cyklu“. Výhled na letošní rok nese už vpravdě věštecký titul „Nejistá sezóna“, a to jej renomovaní analytici sepsali dříve, než kdo tušil cokoli bližšího o nastupujícím koronaviru. Ten z nejisté sezóny udělal úplnou loterii a může snadno způsobit, že podzim ekonomického cyklu v podstatě přeskočíme a ocitneme se uprostřed tuhé zimy. Že bude v půlce března český hospodářský ruch utichat pod tlakem stavu nouze, by ještě před měsícem nenapadlo ani největší škarohlídy.
To zdaleka neplatí jenom pro českou ekonomiku. Když realita předčí i pesimistické odhady slavného ekonoma s přezdívkou „doktor Zkáza“, je nepochybně důvod k obavám. „Tenhle týden začne propadem světových trhů o dvě až tři procenta,“ napsal Nouriel Roubini v neděli na Twitter a přidal i věštbu ostrého propadu cen ropy. „Bude to dokonalá bouře útěku od rizika a skutečný signál nadcházející globální recese!“ dodal newyorský profesor. Přišlo pondělí a evropské akcie propadly o osm procent, zatímco americké a asijské zhruba o pět. Ropa skokově zlevnila o pětinu.
Ani další světová ekonomická celebrita, švýcarský investor Marc Faber, nedává moc důvodů k optimismu. V rozhovoru pro web Wall Street Reporter na otázku, zda vidí za epidemií koronaviru také nějaké příležitosti či pozitiva, odpověděl, že virus upozadil „pitomou debatu o klimatické změně, takže Gretu už nevidíte v televizi každý den“. Ve svém pravidelném měsíčním newsletteru pak Faber píše: „Předpokládám, že koronavirus definitivně propíchne úvěrovou bublinu nafouknutou měnovými politikami, srazí ceny všech aktiv, povede k velkým ekonomickým těžkostem a zničí centrální bankéře.“
Z toho pro exportní ekonomiku, jako je ta česká, plyne celkem jasný signál: o tom, že bychom epidemii koronaviru hospodářsky rozdýchali bez větších malérů, si není třeba dělat iluze. Stát i firmy vyjdou následky boje s virem na velké peníze. Proto je potřeba dát velký pozor, aby uprostřed všeobecného zděšení byly vynaloženy co možná nejrozumněji.
Alespoň částečně dobrou zprávou je, že nás rána uštědřená vynucenou ekonomickou pauzou nezastihne zcela nepřipravené. Díky nízkému dluhu si můžeme dovolit krátkodobou „sanaci“ škod velkorysou rozpočtovou politikou. Banky jsou ve velmi dobrém stavu, takže jejich penězovody by neměly kvůli epidemii vyschnout. Což si například Italové opravdu říci nemohou. Zdravotnický systém – na rozdíl od českého státu jako celku – vybudoval nezanedbatelné finanční rezervy, takže by mohl jakž takž ustát jak zvýšené výdaje kvůli léčbě nemocných, tak výpadek příjmů kvůli ekonomickému zpomalení.
Přesto bude dopad opatření, která fakticky paralyzují některé hospodářské sektory, drtivý. „Klíčovou roli ve vývoji ekonomiky hraje zahraniční obchod. Podíl vývozu zboží a služeb na HDP dosahuje 78 procent a dlouhodobě stoupá,“ připomínají ve svém zmiňovaném výhledu analytici Deloitte. Jak se taková slova čtou během sledování zpráv o dramatickém omezování průjezdnosti hranic, není těžké uhádnout.
Roubini i další ekonomové na každý pád doporučují k léčbě ekonomických následků kronaviru rozpočtovou štědrost a cílenou podporu malých a středních firem, které na různých karanténních opatřeních krvácejí nejsilněji. Budí mírný optimismus, že ministr průmyslu Havlíček oznámil jednak program bezúročných půjček od státní Českomoravské záruční a rozvojové banky a jednak dohodu s komerčními bankami o vstřícném přístupu k financování podnikatelů. To jsou léky, které by v případě správné aplikace mohly pomoci. Pokud k nim ovšem vláda přistoupí například jako k zajišťování roušek a respirátorů pro zdravotníky, může to ekonomickou rekonvalescenci z koronavirové epidemie také zle zkomplikovat.
