Článek
Theresa Mayová po zbytečně vyvolaných volbách v roce 2017 disponovala díky podpoře severoirské DUP většinou deseti poslaneckých křesel. Její nástupce ve funkci se o dva roky později ocitl v situaci, kdy najednou stojí v čele menšinové vlády. Pokud navíc Johnson dostojí svým výhrůžkám a skutečně vyhodí 21 vlastních poslanců, kteří se postavili proti jeho pojetí brexitu, bude to dokonce silně menšinový kabinet.
Zatímco v našich zeměpisných šířkách a délkách trpí lidé, včetně poslanců, pozoruhodně krátkou historickou pamětí, v Británii je to přece jen lepší. Právě díky tomu si řada zákonodárců pamatuje, jak se vyvíjely názory Borise Johnsona na brexit bez dohody od kategorického odmítání a popírání až k přijímání této krajně bolestivé varianty odchodu Spojeného království z EU.
Poslanci ale nemusejí mít sloní paměť, aby si pamatovali poslední Johnsonův úskok, kterým chtěl poslance cestou zkrácení parlamentní schůze brexitově umlčet.
Jedna z mála radikálních zastánkyň brexitu v řadách poslanců Labour Party, londýnská Kate Hoey, prohlásila, že přijetí legislativní stopky proti tvrdému brexitu je „ponížením parlamentu.” Nikoli. Ponížením parlamentu je zkusit zákonodárný sbor ze hry vyšachovat.
Kdyby se jednalo přesně o podobu brexitu, o níž se láskyplně mluvilo už v červnu 2016, bylo by to jiné. Jenže brexit bez dohody tehdy, co si vzpomínám, nechtěl ani sám brexitový guru Nigel Farage. Ani tento znalec anglických duší (bez ironie) si nepomyslel, že by tvrdý brexit v budoucnu reálně hrozil.
Předčasné volby mohou vrátit do hry Farage
Mimochodem, poslední převratné události vracejí pana Farage výrazně do hry. Pravděpodobný scénář vypsání předčasných parlamentních voleb na 15. října dělá z někdejšího předsedy UKIP opět vlivnou figuru.
Pokud si Boris Johnson vyzbrojený dost optimistickým pohledem na poslední průzkumy bude chtít „posichrovat” vítězství, musí jít do nějaké formy volební spolupráce s Faragem, jakkoli milovníka zelených kamizol opravdu rád nemá. Palebná síla farageovců je větší než počet znechucených voličů Konzervativní strany, kterým se bude takový kamarádšoft hnusit.
I když je porážka o 27 hlasů pro Johnsona nepříjemná a bolí, pořád to pro premiéra nedopadlo katastrofálně. S pomocí Brexit Party má slušnou šanci volby vyhrát, neutralizovat zákon zakazující divoký brexit a už 31. října vyvést zemi z EU. Může se spolehnout na to, že mnoho odpůrců brexitu, a zvlášť tvrdého brexitu, prostě nechce Jeremyho Corbyna v čele vlády.
Ten by mohl uspět jedině tehdy, pokud by s pomocí dalších opozičních stran sestavil jakousi „národní kandidátku za 2. referendum.” Ale tam by zase narazil na svoje přesvědčení i na ty labouristické okrsky, kde lidé v roce 2016 většinově hlasovali pro brexit. A takových končin není zrovna málo.
Jenže magický úterní parlamentní večer ve Westminsteru taky může znamenat začátek rozpadu Konzervativní strany. 21 vyhozených poslanců, to už je pořádná porce. Navíc jde vesměs o vážené a hlavně umírněné členy strany, kteří byli v minulosti vůči Toryům loajální.
Kdo četl rezignační dopis poslance Leeho, mohl si udělat obrázek o nepěkné atmosféře plné výhrůžek a zastrašování. Už se taky ozvala skotská premiérka Sturgeonová, která žádá další právně závazné referendum o nezávislosti. Kromě celistvosti vlastní strany je v ohrožení celistvost Británie. Opravdu tohle všechno za ten brexit stojí?
