Článek
Premiér se nás snaží ve svých projevech k národu přesvědčit, že jsme „ve válce“ proti novému koronaviru. Pokud bychom se této potřeštěné militaristické rétoriky chtěli přidržet, mohli bychom jízlivě říci, že na frontě a „v první linii“ se vede statečný boj s nepřítelem, zatímco v týlu propukají ostré vnitřní spory o klíče ke zbrojním a muničním skladům.
Protože ale válečnickou rétoriku považujeme veskrze za pitomou, přidržíme se méně košatých pojmenování. Ve vládních poradních orgánech se v posledních dnech vedou důležité spory o důležitou věc – o data. Podstata sporu je sice v podstatě akademická, ale její důsledky jsou praktické až běda. Zatímco vláda zavádí a ruší jedno opatření za druhým, analýz, které by jednotlivé kroky zdůvodňovaly, je ve veřejném prostoru naprostý nedostatek.
Mezi prvními, kteří na tento problém upozornili, byl ekonom a šéf think tanku IDEA při ekonomickém institutu CERGE-EI Daniel Münich. Ten se mimo jiné svěřil, že vrchní vládní epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula jej vyhodil ze schůzky jednoho z poradních orgánů vlády s odůvodněním, že nehezky vystupuje v médiích. To bylo na sklonku dubna. Münich totiž delší dobu upozorňoval na to, že vládní opatření nejsou opřena o podrobnější analýzy dat, nebo přinejmenším k těmto analýzám nemá přístup ani odborná, ani širší veřejnost, ba dokonce ani zákonodárci, kteří vládě mnoho jejích kroků posvěcují.
Od Romana Prymuly si za to nakonec Münich vysloužil na serveru Echo24 obvinění, že hájí byznysové zájmy. Což se tedy Prymulovi opravdu nepovedlo. Za Münicha se proti tomuto nařčení postavilo několik předních českých společenských vědců, jako je rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová nebo sociolog Daniel Prokop, tedy lidí, kteří přímo působí ve vládních poradních orgánech. Takříkajíc z druhé strany ideového spektra se dostalo Münichovi podpory (a Prymulovi ostré urážky) od ekonoma Pavla Kohouta.
Se zcela nepodloženým obviněním z obhajoby byznysových zájmů se zrovna Roman Prymula pustil na hodně tenký led. Není těžké si vzpomenout, že on sám byl v roce 2016 vyhozen ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (ČSSD) z křesla ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové, protože souběžně vedl vakcinologickou společnost a také laboratoř, která pro velké farmaceutické firmy prováděla klinické testy. Svými vlastními „byznysovými zájmy“ tedy dokázal pokrýt celý řetězec od vývoje po nákup léků.
Ještě předtím, než tento markantní střet zájmů vedl k jeho odvolání, se z Prymuly (zde nutno dodat, že v zásadě na Němečkův povel) stal velký lobbista za průnik čínské tradiční medicíny do českého zdravotnického prostředí. Přímo v areálu „jeho“ hradecké fakultky vzniklo Centrum tradiční čínské medicíny a měla tu vyrůst i samostatná klinika zaměřená na tyto metody.
Mohutný čínský lobbing zhruba v letech 2015 až 2018 způsobil, že se vážně uvažovalo o hrazení čínských tradičních metod z veřejného zdravotního pojištění a v seznamu oborů zdravotnického vzdělávání se dokonce objevil „terapeut a specialista tradiční čínské medicíny“. Naštěstí po několika měsících zase vypadl, centrum uvnitř fakultní nemocnice skončilo, klinika nevyrostla a hrazení akupunktury a baňkování z veřejného zdravotního pojištění se nekoná.
Zrušení těchto projektů je jednak důsledkem oslabení čínské expanze a jednak zásluhou současného ministra Adama Vojtěcha. A také příčinou dlouhodobě napjatého vztahu mezi Vojtěchem a Prymulou, který mimochodem dodnes nedostal bezpečnostní prověrku a na náměstkovské židli sedí navzdory požadavkům služebního zákona. Že se člověk s touto minulostí – jinak též nepochybně excelentní vakcinolog – pustí do kritiky „byznysových zájmů“ člověka s čistou akademickou pověstí, je skutečně s podivem.
Pokud odhlédneme od osobních útoků, věcná podstata sporu leží trochu jinde. A opět se vyplatí se na ni podívat skrze zkušenosti z minulosti. Od roku 2014 stojí v čele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Skvělý statistik, hlavní tvůrce vznikajícího nového systému pro úhrady nemocniční péče (takzvané DRG) a také autor kardiologických a onkologických registrů, díky nimž dokážou tyto profese za normálních časů velmi přesně a efektivně plánovat péči a výdaje na ni.
Profesor Dušek umí data skvěle sbírat, třídit, analyzovat, hodnotit, ba i prezentovat, ale velmi nerad se o ně dělí. Obvykle s odkazem na riziko dezinterpretace, chybných nebo účelových výkladů. V klidnějších časech tím zlobil výzkumníky, občanské aktivisty nebo specializované novináře, kteří se domáhali například dat k nemocniční péči, z nichž by bylo možné sestavit žebříčky její kvality. Ty dodnes v uspokojivé formě neexistují mimo jiné i kvůli tomu, že ÚZIS sedí na datech a obává se dopadů jejich nešetrných interpretací na fungování nemocnic.
V časech koronavirové krize, kdy se vyhodnocování dat stává (alespoň doufejme) základem pro exekutivní rozhodnutí s okamžitým celospolečenským dopadem, už ale nejde o zlobení expertů či zasvěcených pozorovatelů. Jde o image a kontrolu vlády a její koronavirové strategie.
Nikdo po Duškovi nechce, aby zpřístupňoval plná data sesbíraná na testovacích místech s rodnými čísly a identitami testovaných. Jistá míra anonymizace je samozřejmě nutná, ba dokonce povinná. Je ale záhadou, proč dodnes nemáme – buď všichni, nebo alespoň odborná veřejnost – k ruce například podrobnou strukturu nakažených podle profesí.
Česká lékařská komora nedávno vydobyla z ÚZIS data o nakažených zdravotnících. Ale podobně ucelená data pro další rizikové profese, jako jsou zaměstnanci sociálních služeb, učitelé nebo třeba pokladní, chybějí, ačkoli je ÚZIS zcela nepochybně má. Místo aby je v přijatelně anonymizované verzi zpřístupnil analytikům, čeká zřejmě, až jej někdo požádá.
To je chyba, na niž Daniel Münich dlouhodobě a správně upozorňuje. Nedělá to jen tak ze zábavy a už vůbec ne kvůli „byznysovým zájmům“. Právě jeho IDEA je v časech koronakrize jasně nejaktivnější intelektuální líhní. Vytvořila a zveřejnila k nákaze covid-19 už 17 studií různého zaměření od návrhů pomoci zaškrcené ekonomice přes behaviorální rozbor restriktivních opatření až po prediktivní matematické modely dalšího vývoje.
To, že premiér Babiš při rozhovorech nebo ve svých „čau lidi“ mává do kamer jakýmisi složkami a mluví o analýzách, nestačí. Ostatně i Seznam Zprávy už zjistily, jak to s jednou takovou „analýzou“ bylo.
Jestli se vláda ve svém jednání řídí analýzami dostupných dat, má veřejnost (i prostřednictvím nezávislých odborníků) právo to vědět a alespoň do nějaké míry ověřit. Jestli ale kabinet rozhoduje intuitivně, podle facebookových diskuzí, marketingových pouček a toho, že „ženy ocení, pokud si budou moci zajít na kosmetiku“ (Babiš), jestli zkrátka proti viru střílí od boku, máme právo to vědět také. Sezení na datech v tomto případě vůbec ničemu nepomáhá.
