Článek
Politických komet a rychlokvašek už jsme v Česku viděli dost na to, aby nástup další strany, jež se během pár měsíců vyhoupne v průzkumech nad pětiprocentní hranici, někoho zásadně překvapil. Pozornost si nicméně politické hnutí s oficiálním názvem „Přísaha – občanské hnutí Roberta Šlachty“ zaslouží, to je málo platné.
Jednak proto, že po víkendu, kdy v Ostravě proběhl ustavující sněm, už nejde jen o facebookovou aktivitu bývalého policisty, ale o oficiální politickou sílu, která se může zúčastnit voleb. A na covidem rozkolísané politické scéně ji podle současných dat může potkat naprosto jakýkoli osud od debaklu po vstup do Sněmovny.
Dalším důvodem, proč Šlachtu nelze ignorovat, je skutečnost, že si svůj první úspěch v průzkumech odpracoval. Jeho kampaň je intenzivní, kontaktní a dokázala se houževnatě potýkat i s tvrdými covidovými omezeními. Je zajímavé, jak moc Šlachtova kampaň připomíná začátky Babišova hnutí ANO. Stále mezi lidmi, stále na Facebooku, rétorika silně vymezená proti „těm nahoře“, důraz na nespravedlnost působenou současnou garniturou, přísliby přísných trestů za domnělé hříchy etablovanějších politických oponentů. A nulový program.
Na program bohužel nedošlo ani na sněmu, protože Šlachtovi přišlo na poslední chvíli žinantní pořádat větší politickou akci chvíli po ničivém tornádu. A tak sněm pouze bez diskusí a projevů navolil potřebné stranické orgány a jelo se domů. Budiž, proti gustu žádný dišputát. Při pohledu na stránky hnutí se ale vtírá i myšlenka, že to mohla být i vítaná záminka, jak absenci programu ještě chvíli skrývat.
To, co je dnes, víc než půl roku po zrodu hnutí, dostupné na webu, má k programu daleko. Hnutí z toho vychází jako hezky malovaná, ale myšlenkově zcela dutá skořápka. „Pozice přísahy“, jak se programová sekce webu jmenuje, je neuvěřitelný patchwork, mozaika, která nedrží pohromadě ideově ani stylisticky.
Obrannou část programu si rovnou napsal zbrojní lobbista, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek, který po neúspěšné koketerii s Realisty a neúspěšné prezidentské kandidatuře zavětřil další příležitost, jak ohřát pro české zbrojaře polívčičku. To je mimochodem vedle pilné kampaně další podobnost mezi Přísahou a hnutím ANO – korporativistická ochota ignorovat hranice mezi politikou a byznysovou lobby.
Ještě větší problém než absence idejí a programu je ale samotný princip, na němž Šlachtova strana vznikla. Na ostravském sněmu bylo zvoleno vedení Přísahy, které tvoří předseda Šlachta jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a dva místopředsedové Tomáš Sochr a Jaroslav Pelc, kteří byli v tomtéž útvaru Šlachtovými podřízenými. Jiří Komárek, bývalý ředitel ostravské expozitury ÚOOZ, sedí v širším vedení hnutí.
Jistě, není nikde psáno, že bývalý policista nemůže kandidovat do politických funkcí. Ostatně bývalý policejní prezident Martin Červíček dělá pěknou politickou kariéru v ODS. Ale hnutí zrozené z iniciativy bývalých policistů a vedené výhradně bývalými policisty prostě rozsvěcí v hlavě milovníka demokratických brzd a protivah červené kontrolky. Tím spíš, že jedním z mála konkrétnějších bodů programu, který jinak prakticky neexistuje, je organizační struktura elitních policejních jednotek. Ta skoro přesně odpovídá stavu před reorganizací policejních útvarů z roku 2016, kvůli níž Šlachta pověsil policejní uniformu na hřebík.
Šlachta už jako policista a posléze i jako „spisovatel“ (knihou 30 let pod přísahou a mohutnou kampaní kolem ní zahájil svůj nástup do politiky) důsledně vytvořil kolem své osoby kýčovitou hollywoodskou aureolu poctivého poldy, kterému politici a zlovolní představitelé justičních složek kazili jeho bohulibé chytání gangsterů. Policie je ale v demokratickém státě jen jednou ze součástek trestního řízení. Jejím úkolem je zajistit důkazy, které obstojí před soudem. Když to policie nedokáže a navrch si jako Šlachta pomáhá nelegálními odposlechy a „pytlováním“ materiálů nesouvisejících s prošetřovanou trestní věcí, pak soudní verdikty, které za to policii kárají, nejsou selháním soudců. Jsou selháním policistů (a dozorujících státních zástupců).
Šlachta a jeho kolegové, kteří v tomto smyslu selhali opakovaně, teď fakticky transformují své bývalé policejní pracoviště v politickou stranu a o kvalitě své práce, o níž nedokázali přesvědčit soudce, chtějí přesvědčit voliče. To je znepokojivý posun, protože z logiky své předchozí činnosti disponují mnoha různými informacemi. A s dílčími podezřeními, domněnkami a úniky kusých informací uděláte ve volném politickém boji mnohem větší parádu než v pravidly sešněrovaném trestním řízení. Politická strana nemá sloužit k hojení pochroumaného profesního ega několika policistů, jakkoli „elitní“ mohli svého času být.
Robert Šlachta a jeho nejvěrnější udělali docela dost, aby od svého hnutí odehnali hrozící nálepku extremismu. Všech 128 dosavadních členů hnutí prošlo pohovory se zakladateli, v nichž byli odfiltrováni nositelé extrémních postojů. Nábor dalších se na rok zastavil, aby případný úspěch hnutí nepřinesl nekontrolovatelný příval nečitelných členů. Jak také nedávno upozornil server Neovlivní, Šlachta bleskurychle vymazal z webu i z řad svých spolupracovníků dvě ženy, jakmile se ukázalo, že jedna z nich sdílí obsah dezinformačních webů a druhá má opletačky se zákonem.
Postoje členů ale nejsou na Přísaze tím nejstrašidelnějším. Radikální, když ne přímo extrémní, stranu dělá z Přísahy její policejní podstata. To, že si několik zklamaných a zneuznaných příslušníků represivní složky státu jde politickou cestou vyřídit účty se stávajícím systémem demokratických brzd a protivah. Jestli se Přísahy kvůli něčemu obávat, tak právě kvůli této podstatě. Mnohem víc než kvůli podobnostem s hnutím ANO a vazbám na Andreje Babiše, víc než kvůli sklonům ke korporativismu nebo kvůli programové i personální vyprázdněnosti.
