Článek
Čeští komunisté si spočítali, že jejich pozice tichého koaličního partnera oficiálně menšinové vlády jim sice vynesla mnoho lukrativních a příjemných postů ve Sněmovně i jinde, ale také fakticky zničila protestní étos, z nějž strana čerpala většinu svého volebního potenciálu. Výsledkem jsou průzkumy mluvící o hynoucí voličské podpoře a místy strašící definitivním ponorem pod pětiprocentní sněmovní hranici. A tak komunisté začali zlobit.
Je to celkem přirozená obranná reakce. Ještě lépe ji lze pochopit, když si uvědomíme, že předsednictví Vojtěcha Filipa mělo dávno skončit a strany se mělo ujmout nové vedení. Jenže sjezd, který by tuhle změnu zařídil, nebylo možné svolat kvůli protiepidemickým opatřením. Je odkládán už řadu měsíců, a tak se nálady ve straně přelévají víceméně náhodně a přesluhující předseda za nimi jen tak povlává.
Celý komentář si můžete také poslechnout v audioverzi.
Teď zrovna je ve straně vlivný proud, který hlásá, že příliš ochotná spolupráce s oligarchou a kapitalistou Andrejem Babišem komunistickou stranu ničí. Začalo to vypovězením poslušnosti při únorovém hlasování o nouzovém stavu a od té doby se to táhne. Naposledy se vedení KSČM rozhodlo, že chce vypovědět toleranční dohodu, kterou uzavřelo s hnutím ANO v roce 2018.
Toho se Andrej Babiš lekl a začal Vojtěchu Filipovi usilovně podkuřovat. Naposledy tím, že mu přinesl návrh na postup při vytvoření státem vlastněné komerční banky, což byla jedna z podmínek komunistické tolerance.
Věcně je to naprosto bizarní nápad. Zrovna trh komerčních bankovních služeb je v Česku extrémně stabilní a vysoce konkurenční, dynamika vztahů mezi zavedenými kolosy a menšími dravci nabízí široký výběr všech možných služeb od účtů přes úvěry až po investiční nástroje. Poplatkové války jsou dávno vybojovány, pravidla spotřebitelských úvěrů nastavena a hlídána. Co by na tomto trhu dělala a čemu by pomohla státní banka, opravdu není zřejmé.
Z loňských materiálů KSČM plyne, že účelem vzniku státní banky má být nabídka levných hypoték. Hypoteční úvěry jsou ale dlouhodobě na trhu tak levné, že by státní bankéři museli klientům pomalu platit, aby soukromým bankám nějaké přetáhli. Průměrné sazby už sice nejsou na rekordních minimech, ale pořád se pohybují při pětileté fixaci kolem dvou procent.
Překážkou na cestě k hypotékám je dnes spíš poměr výše úvěru a hodnoty zástavy, takzvané LTV, které u nových úvěrů nepřekračuje 80 procent. Jednoduše řečeno na nákup bytu za pět milionů vám banka půjčí nanejvýš čtyři a jeden si musíte buď sehnat jinde, nebo ušetřit, případně nabídnout bance do zástavy další nemovitost. To je proti tomu, jak vypadal trh ještě před pár lety, dost zásadní omezení přístupu k hypotékám. Jenže to plyne z regulace nařízené centrální bankou. A snad ani komunisté si nepředstavují, že případná státní banka se bude z pravidel stanovených bankovním regulátorem vymykat.
Ovšem o takové drobnosti tady vůbec nejde. Tenhle komunistický nápad je zkrátka jejich volebním tahákem, jakkoli nesmyslným. Možná plyne z historické komunistické touhy mít státní v podstatě všechno, nejlépe pak to, co předtím vlastním úsilím a vlastními penězi vybudoval někdo jiný. Možná je za ním jenom modernější komunistická vyhlídka, že státní banka by znamenala spoustu zajímavých míst v představenstvu a dozorčí radě.
Nejdůležitější ale je, že komunisté se rozhodli ukázat voličům, že nejsou jen poslušnými podporovateli Babišovy menšinové vlády, ale že si na premiérovi dokážou vymoci vlastní priority.
Zatím s nimi Babiš hrál všestranně nedůstojné hry. Jako v případě armádního rozpočtu nebo příslibu sloučit dvě zdravotní pojišťovny. Peníze odebrané armádě se do jejího rozpočtu po (ostudně dlouhých) třech měsících vrátily. Slučování Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovny zase v únoru získalo svého koordinátora Davida Šmehlíka, všichni vyjádřili ochotu „zúčastnit se diskuze“ a od té doby je ticho po pěšině. Teď se podobné představení chystá kolem státní banky.
Komunisté samozřejmě nejsou tak hloupí, aby tyhle Babišovy polovičaté kroky neprokoukli. Dosud jim to ale vyhovovalo, protože odměnou za nedůstojné předstírání boje za volební priority bylo mnoho příjemných křesel a politický vliv, jaký někdejší státostrana třicet let nezažila. Problém je v tom, že ten tyjátr dávno prohlédli i komunističtí voliči. A na podpoře KSČM to začalo být po čertech vidět.
S blížícími se volbami lze proto očekávat, že zlobení komunistů bude nabírat na intenzitě a divadlo, které bude muset pro jejich uklidnění hrát Andrej Babiš, bude stále méně důstojné a únosné. A podobně jako v případě krácení obranného rozpočtu může i zdánlivě neškodný podfuk vyvolat nepříjemné otázky ohledně našich mezinárodních závazků nebo přihrát do karet režimům, o jejichž blaho se komunisté zajímají především.
Premiér zjevně počítá s tím, že to s komunisty za cenu pár předstíraných ústupků už nějak doklepe do voleb, ale bylo by prozíravé, kdyby si dokázal v důležitých věcech hledat jištění i mezi demokratickou opozicí. Vnitrostranická situace i vývoj voličských nálad ženou KSČM do kouta a spoléhat se na protisystémovou a notoricky protestní stranu v takové situaci je nejenom nedůstojné, ale je to nebezpečný politický hazard.
