Článek
Moderní země zavírají školy jako poslední a otevírají je jako první. Česká vláda šla vlastní cestou, „její“ děti jsou zavřené doma ze všech evropských nejdéle. Vláda mohla nepříznivou situaci zvrátit proočkováním učitelů, to by ale musela vytvořit promyšlenou očkovací strategii. Nevymyslela nic. Jediné, s čím přišla, je očkovací chaos.
S velkou pompou vláda navzdory původní očkovací strategii prioritizovala pracovníky škol, kteří se tak dostali na seznam přednostně očkovaných. Z toho dětem kynula jistá naděje. Tím se ale také všechny důvody pro chválu vlády vyčerpávají.
Je pochopitelné, že při nedostatku vakcín nelze zajistit očkování pro celý čtvrtmilion pracovníků školství ihned. Je jasné, že i tady je třeba nějak prioritizovat. Ještě nedávno byly například otevřené mateřské a speciální školy a děti v nich dokonce ani nemusely nosit roušky. Pokud předpokládáte, že personál těchto škol bude očkován přednostně, předpokládáte špatně.
Jako první a snad už brzy se teď budou otevírat poslední ročníky základních a středních škol. A ani učitelé těchto tříd nemusejí být očkovaní. Zato máme mnoho naočkovaných učitelů, jimž je méně než 55 let a zároveň učí třídy, které ještě nejsou ani v plánu návratu do škol.
Vláda se totiž vůbec neobtěžovala vytvořit vlastní očkovací strategii pro zaměstnance škol. Bylo by logické nejdříve očkovat zaměstnance, kteří jsou s dětmi ve školách. Smysl by mohlo dávat i řízené očkování po jednotlivých školách, aby se urychlil bezpečný návrat dětí do lavic. Místo toho se očkuje plošně každý, kdo se přihlásí, bez ohledu na lokalitu nebo školu, mezi kterými je nyní hodně velký rozptyl v podílu proočkovaných učitelů.
Problém nastal již při registraci pracovníků škol. Systém podle rodného čísla pozná věk registrovaného, ale samozřejmě nepozná, zda, koho a za jakých podmínek dotyčný učí. Možnost vybrat si očkovací centrum byla obecně prezentována jako velká výhoda, ale ve skutečnosti šlo a jde jen o alibismus, který vládě umožňuje ignorovat mnoho logistických problémů. Učitel, který se přihlásil do vybraného očkovací centra, neměl šanci vědět, jak bude centrum vakcínami průběžně zásobováno, případně kolik ohrožených kolegů se přihlásilo před ním či po něm. Učitelé jsou proto očkováni zcela nahodile podle toho, jaké štěstí měli při výběru očkovacího centra a zda do něj zrovna dorazila vakcína.
Žádná předchozí vláda nečelila takto mimořádné situaci. A tak má současný kabinet jistě určitý nárok dělat občas chyby. Rozhodnutí uzavřít školy s argumentem ochrany veřejného zdraví by třeba bylo možné pochopit, kdybychom se pak ale i přesto nestali mistry světa v nakažených i mrtvých. A kdyby právě po promyšlené očkovací strategii už dříve nevolali sami učitelé. Dopadlo to bohužel jako vždycky marností a chaosem.
